Vzala si Waldova kamaráda. Olga Matušková prozradila detaily svatby, změnila si příjmení?

Dvanáct let po smrti zpěváka Waldemara Matušky, s nímž má syna Waldemara, se Olga Matušková znovu vdala. Za muže si vzala rodinného přítele, bývalého provozního ředitele Semaforu a nejlepšího kamaráda svého prvního muže. Jiří Planner je o 14 let starší a do USA emigroval už v roce 1963. Tedy více než 20 let před Matuškovými. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS prozradila Matušková, co na její rozhodnutí říkal syn a jaké teď nosí příjmení.

Než jste se s Jiřím vzali, požádal vás podle tradice o ruku?
Náš vztah definitivně není podle tradic. Waldemar mě seznámil s Jirkou už v roce 1975 v New Yorku. Jako dlouholetí přátelé, kamarádi jsme jeden druhého podrželi nad vodou v době, kdy jsme ztratili svoje osudové partnery. Jiří žil se svojí ženou Janičkou asi padesát let a já s Waldou téměř čtyřicet. Naše kamarádství se pozvolna měnilo v hluboký vztah, který ani jeden z nás vlastně nehledal.

Kdy vaše přátelství přerostlo v lásku?
Asi před čtyřmi roky.

Co bylo impulsem, že jste se rozhodli vstoupit spolu do svazku manželského?
Jednou jsme na něco vzpomínali, moc jsme se smáli a Jirka se mě z ničeho nic zeptal, jestli bych si ho vzala. Tak jsme se dál smáli, já opravdu myslela, že si dělá legraci. Bylo to asi před dvěma roky. Asi deset let poté, co Waldemar odešel do věčných lovišť. Až za rok se Jirka přiznal, že to myslel vážně. Tak jsem se přestala smát a řekla jsem, proč ne.

Olga Matušková (75)
Česká zpěvačka a herečka. V roce 1976 se provdala za Waldemara Matuška, s kterým má syna Waldemara. Od roku 1973 začala hostovat v nejslavnější české country kapele KTO. Spolupráce trvala pětatřicet let. V roce 1986 s manželem a synem emigrovali do USA, kde vystupovali především pro české krajiny. Olga navíc začala podnikat v realitách. Po pádu komunismu se do ČR vraceli v pravidelných intervalech, jejich domovem se však natrvalo stala Florida.

Konzultovala jste tento životní krok se synem Waldemarem?
Zeptala jsem se co by na to říkal, kdyby... Dostala jsem úžasnou odpověď: „Vždyť mi ho tatínek vybral.“ Měl vlastně pravdu. Když bylo Waldíkovi šest měsíců, požádal můj muž Jirku, aby udělal v New Yorku křtiny a šel mu za kmotra. Myslím, že má syn Waldík pravdu... Vybral nám ho... Je to osud.

Jak svatba probíhala?
Řekli jsme si, že to jednoho krásného dne uděláme. A protože na Floridě jsou dny pořád krásné, tak jsme měli dost času. Shodli jsme se na tom, že v našem věku nebudeme vymýšlet žádný okázalý obřad. A protože na Floridě, alespoň u nás, nepotřebujete svědky, tak to bylo raz dva. Zašli jsme do soudní budovy, vyplnili papíry a za tři dny nás oddali. A to jsme si ještě zapomněli prstýnky… (smích) Tahle svatba byla jen pro nás. Ten závažný krok jsme chtěli udělat jen sami dva. Bylo to krásný.

Svatební cestu jsme měli v plánu do Čech, ale nevyšlo nám to. Takže to všechno posuneme. Svatební hostina nás teprve čeká. Musíme vymyslet, kde by to bylo nejlepší. Ale hned po obřadu jsme si zašli na výborný ústřice s kaviárem a vodkou.

Nechala jste si příjmení Matušková, nebo jste nyní paní Plannerová?
Matuška. Matušková mi automaticky změnili na jméno manžela, když jsem dostala občanství. Při tomto sňatku jsme si jména neměnili.

Jaká byla svatební hostina?
Ta nás teprve čeká. Musíme vymyslet, kde by to bylo nejlepší. Ale hned po obřadu jsme si zašli na výborný ústřice s kaviárem a vodkou.

Plánujete nějakou svatební cestu?
Měli jsme v plánu cestu do Čech, kterou jsme chtěli pojmout jako svatební, ale nevyšlo nám to. Takže to všechno posuneme.

Tvrdilo se, že s Jiřím žijete odděleně, vy na Floridě, on v Kalifornii a ani jeden se nechce k tomu druhému přestěhovat. Jak jste to nakonec vyřešili? Bydlíte už spolu?
To není tak úplně pravda. Jirka to plánoval ještě za života Jany. Koupili jsme tu společně i dům. Tenkrát k tomu nedošlo, aby se přestěhovali. Ode mě ale nikdo nikdy neslyšel, že bych chtěla do Kalifornie. A měla jsem pravdu. Dnes se odtamtud stěhuje až tisíc lidí denně. Jiří je tedy Floriďan.

Co vám na Jiřím nejvíce imponuje?
Velice o sebe dbá.

Tagy: