Soud nepravomocně osvobodil projektanta i šéfa oddělení mostů viněné v souvislosti s pádem pražské Trojské lávky. Zdroj: ČTK
Soud v kauze zřícení pražské Trojské lávky osvobodil jak projektanta Jiřího Stráského, tak i šéfa oddělení mostů Technické správy komunikací (TSK) Antonína Semeckého. Úterní verdikt není pravomocný. Státní zástupce pro oba muže žádal podmíněné tresty. Lávka spadla v prosinci 2017, čtyři chodci při neštěstí utrpěli vážná zranění.
„Nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsou obžalovaní stíháni,“ uvedl předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 7 Dalibor Ryšlavý. Za nedbalostní obecné ohrožení hrozilo oběma mužům dva až osm let vězení.
Státní zástupce v závěrečné řeči prohlásil, že doporučení k uzavření lávky měla TSK vydat nejpozději v listopadu 2016, kdy už bylo zjevné jak závažné narušení systému lávky, tak i výrazné riziko kolapsu konstrukce. Podle něj do lávky zatékalo už od jejího uvedení do provozu, takže pochybil Stráský. Semecký pak podle žalobce hrubě chyboval, když ze své pozice akceptoval stav lávky jako správný.
Mužům hrozilo osm let vězení
„Máme za to, že projekt obžalovaného Stráského byl bez vad. Svědčí o tom oponentní znalecké posudky a výpovědi svědků i znalců,“ reagoval soudce. „Obžalovaný Semecký měl sice celou řadu zpráv, které upozorňovaly na havarijní stav lávky, ovšem v žádné nebylo řečeno, že má být uzavřena,“ upozornil soudce. Dodal, že Semecký věnoval lávce nadstandardní péči a TSK činilo kroky k tomu, aby byla lávka nadále provozuschopná, do čehož ale postupně vstoupily dvoje pražské povodně.
Za nedbalostní obecné ohrožení hrozilo oběma mužům dva až osm let vězení. Sedmašedesátiletý vysokoškolský profesor Stráský se hájil tím, že správce lávky sypal na její povrch sůl, což nesměl. Poukazoval také na nevhodné opravy, o nichž ho podle něj nikdo neinformoval. Odmítl, že by v konstrukci předtím byly praskliny.
„Děkuji mým kolegům, kteří mi věřili,“ řekl Stráský novinářům při odchodu z jednací síně. Doplnil, že po státu bude žádat náhradu nákladů, jež vynaložil na svou obhajobu. Bude také chtít, aby se Česká komora autorizovaných inženýrů zabývala kvalitou posudku, z nějž vycházela obžaloba. Jeho autor Jaroslav Marek podle Stráského neměl potřebné zkušenosti a „své závěry nepodložil byť jen elementárním výpočtem“.
Budou platit odškodné?
Osmdesátiletý Semecký zase uvedl, že žádné z informací, které měl, nesvědčily o nutnosti lávku uzavřít. Zdůrazňoval také, že v době, kdy konstrukce spadla, nebyl již osm měsíců vedoucím příslušného oddělení mostů. „Nejsem si vědom, že bych ve funkci cokoliv zanedbal. Samozřejmě mě mrzí, co se stalo, ale jsem přesvědčený, že za to nenesu odpovědnost,“ sdělil soudu.
Hlavní město Praha žádalo po obou mužích jako náhradu škody 8,2 milionu korun, jež vynaložilo na odstranění trosek. Pojišťovny chtějí 2,4 milionu. Soudce odkázal poškozené do občanskoprávního řízení. Praha každému ze zraněných už dříve vyplatila 50 tisíc korun. Další peníze hradily poškozeným pojišťovny, výši odškodnění nesdělily.
Při pádu lávky se zranili muži narození v letech 1957, 1974 a 1983 a žena narozená v roce 1954. Muži měli polámané kosti nebo obratle. Nejhůře dopadla žena, kterou záchranáři převezli do nemocnice s krvácením do mozku a břicha a se zlomeninami lebky, nosu, pánve, lopatky a stehenní kosti. Podle úterního vyjádření státního zástupce ji lékaři „sebrali hrobníkovi z lopaty“. Jak žalobce, tak i soudní senát v této souvislosti poděkovali zdravotníkům za jejich práci.
Zřícenou lávku nahradila v říjnu 2020 vyšší i širší konstrukce, která vyšla na 150 milionů korun. Její životnost je podle magistrátu nejméně sto let.
