V prosinci roku 2015 byl v súdánském Chartúmu zadržen český humanitární pracovník Petr Jašek. Poté byl neprávem odsouzen za špionáž a velezradu, ačkoliv se jen pokoušel pomáhat pronásledovaným křesťanům v Africe. Ve vězení strávil 14 měsíců. V rozhovoru pro web Expres popsal svůj pobyt za mřížemi a promluvil také o tom, jakou roli v jeho osvobození sehrál tehdejší ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.
V neděli 12. května uplynulo sedm let od doby, kdy súdánský prezident omilostnil Jaškovy spolupracovníky pastora Hassana Abdelrahima Kodiho a lidskoprávního aktivistu Abdelmoneima Abdelmoulu. Ti byli ve stejném procesu odsouzeni na 12 let za údajnou pomoc v Jaškově „špionáži“. O jejich propuštění se Jašek dověděl od amerického kongresmana Toma Garretta. „Zpráva o jejich propuštění nás zastihla v předvečer svatby naší dcery Vandy. Na druhý den u svatební tabule, kdy se od otce nevěsty očekávala slavnostní řeč k novomanželům, jsem mohl všem tuto radostnou zprávu oznámit. Všichni jsme tehdy prožívali dvojnásobný díl radosti,“ popsal Jašek pro web Expres.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Muž z Plzně si měl vzít půlročního syna jako rukojmí a hrozit, že mu ublíží. Soud ho osvobodil
Do Súdánu Jašek odcestoval na konci roku 2015, aby zdokumentoval případy pronásledování jednotlivců i celých církevních denominací. Pomoci pronásledovaným křesťanům se přitom věnuje od roku 1992, kdy založili organizaci Pomoc pronásledované církvi. Na nebezpečí spojená s prací v rizikových oblastech se prý s kolegy připravoval. „Po více než dvaceti letech práce, kdy se po každé byť i nebezpečné cestě vracíte domů podle plánu, si však člověk na bezproblémový návrat z cesty trochu zvykne a jeho ostražitost trochu poleví. Moje zatčení a uvěznění bylo tedy nepříjemným překvapením,“ sdělil.
Policejní honička na Liberecku. Muže nezastavily ani propíchnuté pneumatiky, skončil v cele
Velkou zarputilost prokázal řidič, kterého policisté pronásledovali na Liberecku. Ujížděl několik kilometrů a pokračoval dál, i když mu policisté propíchli pneumatiky zastavovacím pásem a narazili do něj zezadu při takzvaném PIT manévru. Když nakonec havaroval, vylézt ven z auta ho přiměla až namířená zbraň. Brzy se ukázalo, proč chtěl za každou cenu ujet.
V africkém vězení poté strávil 14 měsíců, přičemž dostal dvacetiletý trest. „Prošel jsem celkem pěti různými věznicemi. I když se podmínky jednotlivých vězení lišily, jedno měly společné: katastrofální hygienické podmínky a jednostranná a výživově chudá strava,“ uvedl Jašek.
Hrůza za mřížemi
V první věznici, která patřila súdánské tajné službě NISS, strávil dva měsíce na cele se šesti bojovníky Islámského státu. Ti prý neúnosné podmínky na cele umocňovali. „Omezovali mi příděly jídla i čaje, nedovolovali spát během dne, bili mne a kopali do mne a vymýšleli různé způsoby ponižování i mučení,“ popsal Jašek. Dodal, že zbylé dva měsíce v první věznici strávil na samotce. „Islamisté se samotek obávali, pro mne to bylo spíše jako vysvobození,“ podotkl. Další věznice prý byla jen policejní stanice se dvěma celami. Zde strávil téměř tři měsíce. „V žádné z pěti věznic nebyla pro vězně organizována žádná činnost a není zde možno nijak pracovat,“ dodal.
V rozhovoru také přiznal, že občas ztrácel naději, že přežije. „Naději na přežití jsem čerpal ze své víry v Krista. Když se však dny mého věznění změnily v týdny, týdny v měsíce, také jsem prožíval krušné chvíle,“ uvedl Jašek. Vše se prý změnilo po převelení do předposlední věznice Al Houda. „Mohl jsem kázat radostnou zvěst evangelia v místní vězeňské kapli. Při šíření radostné zvěsti zoufalým a beznadějí přemoženým spoluvězňům jsem nalezl pravý smysl mého času ve vězení,“ řekl Jašek.
O jeho propuštění se zajímal také tehdejší ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. „O chystané návštěvě pana ministra Zaorálka v Súdánu jsem se dověděl od pracovníků naší káhirské ambasády. Setkání s ním bylo nezapomenutelné. Já jsem byl již na palubě leteckého speciálu naší armády, když se pan ministr po ukončení oficiálního programu v Chartúmu objevil na palubě. Uvítal mě na palubě českého speciálu a řekl mi, že se o mé práci dověděl od členů Církve bratrské v Mostu a že si mojí humanitární práce velmi váží. Skoro jsem ztratil řeč,“ líčil Jašek. Dodal, že do poslední chvíle nebylo při jednáních s nevyzpytatelným režimem súdánského diktátora Bašíra nic jisté. „Teprve až když se s námi letadlo konečně odlepilo z ranveje, ovládl mě nepopsatelný pocit jistoty, že už mne v Súdánu nic nezadrží,“ sdělil. Na letišti v Kbelích přistál kolem půlnoci 26. února 2017.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Za nenávistné komentáře můžete jít do vězení. Stačí napsat, že si to Fico zasloužil
