Plastická chirurgie nejsou jen nová prsa, léčí i duši. Experti z Česka na misích improvizují

Estetická platická chirurgie je mezi lidmi každým rokem více oblíbená. (Ilustrační snímek)

Co dokáže plastická chirurgie?

Řada lidí často považuje plastickou chirurgii primárně za estetickou medicínu, cíle oboru jsou však již od svého vzniku v první řadě léčebné. Jako samostatná specializace se plastická chirurgie vyčlenila v reakci na rozsáhlé množství devastujících poranění z první světové války. Právě s válečnými zraněními se čeští experti setkávají i dnes, a to na zahraničních misích. Pojem plastika tak nezahrnuje pouze nová ňadra, úpravu nosu nebo úst. Mezi nejčastější pacienty na Klinice plastické chirurgie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Bulovka se řadí ti po onkologických zákrocích.

„Estetické výkony tvoří na Klinice plastické chirurgie pouze pět procent. Zbylých 95 procent jsou zákroky rekonstrukční čili léčebné. Dominantní je u nás komplexní chirurgie prsou. Od diagnostiky přes odstranění nádoru a odstranění prsou, po jejich rekonstrukci, ať už pomocí implantátů, nebo přesunem tkáně z břicha na hrudník,“ přiblížil stěžejní operační výkony kliniky v dokumentu, který má redakce k dispozici, její přednosta Martin Molitor.

ČTĚTE TAKÉ: Jste jako auto bez brzd, vyslechla si Alena kvůli mutaci BRCA. Riziko rakoviny lze však snížit

Úprava ňader je však „oblíbená“ i v estetické medicíně. Například paní Eva začala o úpravě svého poprsí poprvé uvažovat po odkojení dvou dětí. „Samozřejmě se to na prsou projevilo – byla pokleslá a ztratila objem. Chtěla jsem je vymodelovat a cítit se dobře třeba v plavkách,“ popisovala pro CNN Prima NEWS.

Druhým zákrokem, který paní Eva podstoupila, byla operace horních očních víček. „Dědičně jsem k tomu měla sklon. Oko padalo, působilo permanentně unaveným a strhaným dojmem,“ vysvětlila redakci své důvody. Tyto zákroky podle ní ženám vrátí sebevědomí, zejména například po porodu nebo mateřské dovolené.

S tím souhlasil i Molitor. Kliniku vyhledávají všeobecně pacienti, kteří jsou jakoby psychicky trošku citlivější, emočně více založení a své vlastní nedostatky tím pádem více vnímají,“ podotkl pro CNN Prima NEWS.

Schopností plastických chirurgů lidé využívají stále více. „Metody estetické, třeba konturování těla, kdy se dělají takzvané ‚sixpacky‘, se rozvíjí. Estetická chirurgie dlouhodobě roste, každý rok třeba o 10, někdy 20 procent,“ sdělil redakci plastický chirurg Ondřej Měšťák.

Úrazy? Zejména na jaře a na podzim

Léčebné zákroky v plastické chirurgii se ve velkém měřítku týkají zmíněných onkologických pacientů. Na Klinice plastické chirurgie 1. LF UK a FN Bulovka dokonce zastupují největší skupinu pacientů. Vedle klientů s nádorem prsu se častými pacienty stávají ti s nádory kůže, včetně melanomu. Mnohdy se jedná o velké nádory, jejichž odstraněním vznikají defekty, například i v obličeji.

Jednu z dalších velkých skupin tvoří například pacienti po operaci kýly, jimž na klinice rekonstruují břišní stěnu. Významná, i když ne tak početná část pacientů, přichází na kliniku s úrazy. Jedná se o šlachová, cévní nebo nervová poranění i devastační a ztrátové úrazy.

Skladba pacientů s úrazy se krátkodobě i dlouhodobě mění. Bezpečnost práce je v tuzemsku vysoká, úrazy jsou tak především sezónní. „Typicky jich máme nejvíce na jaře, když lidé začnou pracovat na zahrádkách, nebo na podzim, kdy chalupáři zazimovávají a chystají dřevo,“ konstatoval Molitor a doplnil, že na rukou jsou poranění nejčastější a mohou vznikat i při domácích pracích.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: V Podolí otevřeli moderní oddělení porodnice. Rodiče budou neustále s miminkem, popsal Krofta

Ruce jsou navíc po obličeji nejviditelnější částí těla, a pokud je ruka nějak trvale postižená, může to vést k psychickým i sociálním problémům.

Plastičtí chirurgové dokáží znovu přišít amputované části těla, ať už je to prst, boltec či končetina, nebo i transplantovat část kosti z nohy při rekonstrukci čelisti. Mezi úrazy, se kterými se na klinice setkávají, patří také popáleniny, a to od lehkých až po středně těžká. V Česku je vynikající také prenatální péče, díky čemuž ubývá vrozených vad a oproti rozvojovým zemím jsou vzácné. Škála prováděných operací je však nesmírně široká.

Mise jako Česku před třiceti lety

Čeští experti jezdí již řadu let také na zahraniční humanitární mise do rozvojových zemí a států postižených ozbrojenými konflikty. Na nich léčí pacienty s poraněními nebo vrozenými vadami, se kterými se běžně nesetkávají.

Molitor se humanitární mise poprvé zúčastnil v roce 2008 s organizací GICAM – Groupe International Chirurgiens Amis de la Main. Jedná se o mezinárodní skupinu chirurgů, kteří se zaměřují na chirurgii rukou (doslova „Přátelé ruky“).

Lékařka o odlišném přístupu k léčbě rakoviny prsu: Rekonstrukce by měla být její součástí

Rekonstrukční operace prsou po jejich odstranění v rámci léčby karcinomu prsu je podle lékařky Lucie Zárubové důležitou fází, která má velký vliv na psychiku žen a kvalitu jejich života. V některých zemích jde o běžný postup, v Česku o této možnosti pacientky mnohdy vůbec neví. V podcastu ON TOPIC lékařka promluvila o průběhu operace, bezpečnosti prsních implantátů i příbězích žen, se kterými se setkává.

„První misi jsme absolvovali v Sieře Leoně těsně po ukončení brutální občanské války, která probíhala bez jakýchkoli pravidel a provázel ji obrovský teror. Pokud povstalci muže a chlapce na dobytém území nezabili, alespoň jim zmrzačili ruce, aby je vyřadili z boje. Typickým příkladem byl mladík, kterému povstalci v 15 letech usekli pravou ruku v zápěstí a na druhé mu přeřízli všechny šlachy a nervy,“ přiblížil Molitor. Po konfliktu takto zůstalo v zemi pět tisíc lidí se zmrzačenýma či amputovanýma rukama.

Nejde však o jediné pro české prostředí neobvyklé úrazy, se kterými se zde lékaři setkávají. Medicínsky „zajímavé“ jsou pro plastické chirurgy také například těžké kontraktury ruky, tedy svalově stažené ruce po kousnutí jedovatým hadem.

Stejně tak podmínky bývají na těchto misích odlišné od těch ve vyspělých zemích, a to nejen pro samotné chirurgy, ale i pro anesteziology a další zdravotníky. Hynek Fiala, anesteziolog z Oddělení urgentního příjmu Fakultní nemocnice Olomouc, se s Molitorem zúčastnil již mnoha misí nejen v Sierře Leoně, ale také v Burkině Faso nebo v Indii.

ČTĚTE TAKÉ: Výměna tváře trvá nejméně 17 hodin, říká plastický chirurg Pomahač. Transplantují se už i oči

„Podmínky vždy odpovídají úrovni zdravotní péče dané země. Vybavení je často základní, značně opotřebované nebo žádné, ale i s tím se dá vyrovnat. Popravdě řečeno, v době, kdy jsem začínal, to tady nebylo o moc lepší. Jenže zatímco my jsme se neuvěřitelně posunuli, v zemích, kam jezdíme, to zůstalo stejné. Musíme se tedy přepnout do módu ‚mínus třicet let‘ a jde to,“ uvedl Fiala.

Počítejte s improvizací

Jak podotkla instrumentářka Dana Chlachulová z Chirurgické kliniky 1. LF UK a FN Bulovka, každá humanitární mise je jiná, ale vždy je nutné počítat s nutností improvizovat.

„Věci, které jsou u nás samozřejmé, jsou na misích velký problém. Například standardně při operacích používáme Kirschnerovy dráty na zpevnění článků prstů. V Ghaně, kde jsme byli na misi letos na podzim s Medevacem, jsme místo toho byli nuceni využít anesteziologické kanyly a místo dlažky na prst dřevěnou ústní lopatku,“ přiblížila Chlachulová.

Jako instrumentářka se musí potýkat také s odlišnými podmínkami pro sterilizaci chirurgických nástrojů: „V Indii se sterilizovalo v malých kontejnerech v plechové nádobě s dvěma ližinami, kam se ke sterilizaci vkládá také látkové rouškování zabalené do balíčků. V Ghaně nástroje mechanicky očišťovali a odváželi ke sterilizaci mimo operační trakt. Vždy zkrátka záleží na možnostech dané nemocnice.“

Nejen zkušenosti, ale i lidské zážitky

Všichni účastníci misí z týmu Molitora se shodnou na jejich velkém přínosu nejen pro tamější pacienty, ale také pro ně samé – profesně i osobně. „Už pár let naplno pracuji na intenzivní části urgentního příjmu a na letecké záchranné službě a ‚uspávání‘ mi chybí. Proto se realizuji alespoň na misi. Je tam vyšší teoretické riziko komplikací a jejich řešení by bylo dosti svízelné. Tahle zkušenost mi pak dodává klidu i tady u nás. Třeba venku v terénu nebo v intenzivní vyšetřovně na urgentu,“ uvedl Fiala.

Podobně si účast na misích si pochvaluje také přednosta Molitor: „Jako chirurg musím zmobilizovat své improvizační schopnosti, nejenom co se týče vlastního operování, ale také co se týče dostupnosti nástrojů a přístrojů, logistiky celé léčby, komunikace s pacienty, s lokálním personálem... Vždy se z mise vracím obohacen o nové zkušenosti a dovednosti, a hlavně o skutečně hluboké lidské zážitky.“

Vždy léčíte komplex člověka

Samotná plastická chirurgie vznikla po první světové válce, kde se objevovala závažná poranění v masovém měřítku. Řadu tehdejších zranění lékaři neuměli řešit a jejich pacienti umírali. Vyčlenila se však skupina chirurgů, kteří se na rekonstrukční zákroky začali zaměřovat.

Protože tito chirurgové uměli nejlépe pracovat s měkkými tkáněmi, potažmo výsledným vzhledem, přidružila se zhruba ve 30. letech minulého století k rekonstrukční chirurgii estetická chirurgie. Plastická chirurgie tak obsahuje obě roviny.

ČTĚTE TAKÉ: Lidé reagovali, jako bych prošla změnou pohlaví, uvedla Rolins o plastice. Překvapily ji vzkazy žen

Estetická chirurgie patří v soukromém sektoru k nejlukrativnějším medicínským oborům a dobře v této oblasti funguje i zdravotní turistika. Jak ale Molitor upozornil, byla by chyba opomíjet léčivou povahu estetické chirurgie.

„Jedná se o jistou nespravedlnost – v estetické chirurgii vždy léčíte nějaký komplex člověka. Estetických výkonů se na celém světě provede zhruba 50 milionů ročně. Drtivá většina lidí však svůj vzhled tímto způsobem řešit nepotřebuje. Pouze menšina, především ve vyspělých zemích, se rozhodne řešit nějaký svůj komplex, nějakou nespokojenost s vlastním tělem. Časem mi došlo, že ať v estetické praxi operuji jakoukoliv část těla, léčím psychiku pacienta. To, co si člověk o sobě myslí, jak sám sebe hodnotí. Cílem je, aby byl pacient spokojen ve svém těle,“ mínil přednosta.

„Plastiků“ je dostatek, teoreticky

Pro plastickou chirurgii jsou i ve 21. století nejzásadnější kvalitní chirurgické nástroje a šikovnost operatérů. Pokroky v tomto oboru nejsou na první pohled tak revoluční jako v některých jiných, ale i plastická chirurgie se neustále posouvá – v používaných mikroskopech, inovacích chirurgických technik, metodách pro podporu hojení, materiálech pro implantáty, transplantacích nebo využívání virtuální reality.

Výzkum v plastické chirurgii, který se rovněž pojí s pregraduálním a postgraduálním vzděláváním, probíhá také na 1. LF UK a FN Bulovka.

Měšťák působí na Klinice plastické chirurgie také jako zástupce přednosty pro výuku. „Základním kamenem je na klinice výuka studentů čtvrtého ročníku, která probíhá v rámci týdenního bloku a je rozdělena na teoretickou a praktickou výuku. Studenti se v případě zájmu mohou zapojit do operačního programu jako asistenti. Dále nabízíme výuku pro pátý ročník, který trvá jeden semestr a proniká hlouběji do oboru,“ shrnul.

Na zájem o plastickou chirurgii si podle něj nelze stěžovat ani u studentů medicíny, ani u lékařů v rámci specializačního vzdělávání. Celkově je tedy plastických chirurgů teoreticky dostatek. Přesto mohou atestovaní plastičtí chirurgové na klinikách v nemocnicích scházet z důvodu jejich časného odchodu do privátní sféry po složení specializační zkoušky.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Česko trápí atypické zápaly plic. Často onemocní mladí, kteří nikdy nestonali, líčí lékařka

Tagy: