Plavba po Labi, cyklo mezi vinicemi a štola UNESCO. Sever Čech, jak ho neznáte
Ústecký kraj nabízí překvapivou kombinaci industriální minulosti, dechberoucí přírody a kulturního dědictví. Vydejte se s námi po proudu i proti proudu Labe, na kolo i do štoly a poznejte kraj, který možná nečekaně láká na víc než jen na první pohled.
Naše cesta začíná na vodě – plavbou po Labi z Ústí nad Labem směrem k Velkým Žernosekám, malebné vinařské obci mezi vinicemi. Loď, na které vyrážíme, je součástí systému veřejné dopravy Ústeckého kraje. Hejtman kraje Richard Brabec ji s úsměvem představuje: „Jedeme lodí, která patří pod systém dopravy Ústeckého kraje, a troufám si říct, že ji máme nejlepší v celé republice – z pohledu turistického. Vlaky, autobusy, historické spoje… a tady loď za 58 korun? A kdo má naši kartu DÚKAPKA, zaplatí ještě méně.“
Z paluby se otevírají výhledy na skály Českého středohoří a v dálce se rýsují Krušné hory. Právě o těch Brabec poznamenává, že ačkoli v minulosti trpěly ekologickou zátěží, dnes se situace zásadně změnila: „Byly to skoro suché hory, ale teď jsou nádherné, zelené a živoucí. A hlavně – zatímco v jiných oblastech jako Krkonoše nebo Šumava už vládne overturismus, tady můžete jít klidně hodinu a nikoho nepotkáte.“
Cyklotrasy napojené na vlaky i lodě
Pestrý systém dopravy v kraji je ideální i pro cyklisty – trasu lze kdykoli zkrátit nebo zpestřit. Brabec to vysvětluje: „Můžete kombinovat cyklostezky s lodí, historickými vlaky, shuttle busy do Českého Švýcarska. Když vám dojdou síly, vždycky je tu jiný způsob dopravy, který vás doveze dál.“
Podél řeky se vine Labská stezka – jedna z nejoblíbenějších cyklotras v republice. „Právě se nacházíme u Velkých Žernosek v krásném údolí Porta Bohemica. Odtud můžete pokračovat do Ústí nad Labem, až do Německa, nebo naopak směrem k Litoměřicím či Roudnici. Odtud se dá odbočit třeba do Opárenského údolí,“ popisuje Michal Horáček, koordinátor Labské stezky. Ta měří celkem 1300 kilometrů od Krkonoš až po Severní moře, Ústeckým krajem jich prochází zhruba stovka. Každoročně ji zde využije až 150 tisíc cyklistů.
„Unikátní je v tom, že prochází pestrou krajinou – přes České středohoří, údolí Porta Bohemica, pískovcové oblasti Labského kaňonu a v blízkosti národního parku České Švýcarsko,“ dodává Horáček.
Hornické dědictví UNESCO v Krupce
Z vinic a klidné hladiny Labe se přesouváme do hor a historie – konkrétně do Krupky, města v podhůří Krušných hor. Těžba cínu zde sahá až do 13. století a v roce 2019 byla Krupka zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. „Jsme na místě, kde kdysi stával hrad Krupka. Spodní část města není turisticky tolik známá jako Komáří hůrka nahoře, ale je to škoda. Je tu moderní infocentrum, naučné stezky, zřícenina hradu i historie, která stojí za poznání,“ říká Štěpán Javůrek, ředitel Destinační agentury Krušnohoří.
Komáří hůrka jako výchozí bod
Na Komáří hůrce se kříží hlavní turistické trasy regionu. „Je tu hřebenovka Krušné hory, Stezka Českem, cyklistická magistrála, v zimě běžkařské trasy. Je tu parkoviště, ideální výchozí bod pro výlety,“ popisuje Javůrek.
Z centra města stoupáme po stopách horníků. Navštěvujeme štolu Starý Martin, kde se dodnes zachovalo autentické prostředí. „Štola se začala razit v roce 1846. Inženýři Šiler a Leval si zakoupili horní práva a rozhodli se razit vodorovnou přístupovou chodbu k nejmocnější žíle v hloubce 60–80 metrů. A v roce 1848 se jim to podařilo,“ vypráví průvodce Jiří Pavlíček.
Bez strojů, bez světla, jen s kahany a nástroji horníci pracovali i šest hodin denně, přičemž se posunuli jen o dva až dva a půl centimetru. „Tady se těžily cínové rudy 800 let. A ta žíla je největší svého druhu ve střední Evropě,“ dodává Pavlíček.
Příběhy z hřebene Krušných hor
Ze štoly stoupáme přímo na Komáří vížku. „Tudy vedla historická hřebenová cesta, tzv. Kamweg. Nedávno se nám ji podařilo nově proznačit. Spojuje minulost se současností,“ říká Javůrek a přidává zajímavost: „Díky nové hřebenovce a Stezce Českem už vzniklo i pár manželství. Lidé se tu potkali a šli spolu dál.“
Na Komáří vížce stojíme u kaple svatého Wolfganga. „Podle pověsti požehnal zdejším borůvkám a až do roku 1945 se tu konala slavnost borůvek. Jestli tu ještě rostou, to už si musí každý ověřit sám,“ uzavírá s úsměvem Javůrek.
Kraj kontrastů a klidných krás
Ústecký kraj tak nabízí víc než jen výhledy – je to kraj kontrastů, ticha, příběhů a nečekaných krás. Kraj, který stojí za to objevit.
