V posledních týdnech se v médiích množí zprávy o tragických nehodách vozidel s chodci. Pojďme si proto připomenout základní práva a povinnosti chodců při přecházení vozovky, aby podobných nehod na českých silnicích ubývalo.
Začněme tím nejdůležitějším - kde vlastně chodec může přecházet. Zákon o silničním provozu (č. 361/2000 Sb.) jasně stanovuje: „Je-li blíže než 50 m křižovatka s řízeným provozem, přechod pro chodce, místo pro přecházení vozovky, nadchod nebo podchod vyznačený dopravní značkou 'Přechod pro chodce', 'Podchod nebo nadchod', musí chodec přecházet jen na těchto místech." V centrech většiny měst a obcí tedy chodec nemůže přecházet, kde se mu zlíbí.
K TÉMATU: Za volantem agresivitu neoplácejte, radí ředitel autoškoly. Jak se chovat ve vyhrocené situaci?
Je-li přechod opatřen světelnými signály, jsou pravidla jednoznačná. Chodec smí silnici překonat pouze ve chvíli, kdy na semaforu pro chodce svítí zelená. Na červenou nesmí přejít ani ve chvíli, kdy zdánlivě nehrozí žádné nebezpečí. Pokud by chodec chtěl riskovat a nečekal na znamení „Volno“, hrozí mu pokuta až 2 000 korun na místě a až 3 000 korun ve správním řízení.
Je však dobré si uvědomit, že ani zelená barva na semaforu pro chodce nevytvoří kolem přechodu magickou bariéru, která všechna auta ihned zastaví. Může se stát, že si přijíždějící řidič signálu nevšimne, a proto vždy čekejte až do chvíle, kdy vozidlo začne jednoznačně zpomalovat.
Chodci nestačí přednost, musí mít také rozum
To stejné samozřejmě platí pro přechody bez světelné signalizace. V tuzemsku panuje jakási domněnka o absolutní přednosti chodců, a tak není úplně ojedinělé, že se někteří odvážlivci ani nerozhlédnou a sebejistě vkročí na silnici s myšlenkou: „Buď zastaví, nebo zaplatí“. V zákoně je přitom jasně uvedeno, že chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem, takže testování reflexů daného řidiče rozhodně nezkoušejte.
Jednou za čas se objevují fámy ohledně svislé značky „Přechod pro chodce“ a jejím efektu na přednosti jedné či druhé strany. Realita je však taková, že tato značka nemá na pravidla silničního provozu žádný vliv. Její jediný úkol je upozornit řidiče na přechod umístěný v místě, kde by ho nemusel očekávat, a nabádá tak ke zvýšené opatrnosti.
Jak je ze zákona o silničním provozu zřejmé, není vyloučené ani přecházení silnice mimo přechod, nenachází-li se v okolí 50 metrů. Je však třeba dodat, že chodec nesmí překonávat zábradlí nebo jiné zábrany na okraji silnice, takže tato vzdálenost se počítá od nejbližšího úseku vozovky, která není takto ohraničena.
Jak se píše v druhém odstavci paragrafu 54: „Mimo přechod pro chodce je dovoleno přecházet vozovku jen kolmo k její ose. Před vstupem na vozovku se chodec musí přesvědčit, zda-li může vozovku přejít, aniž by ohrozil sebe i ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.“ Vozidlo musí být dostatečně daleko na to, aby jeho řidič nemusel výrazně měnit rychlost nebo směr jízdy.
I pěší musí na přechodě občas počkat
Ve městech se stále častěji setkáváme s takzvanými „místy pro přecházení“. Jsou vyznačena přímo na vozovce přerušovanými čarami po obou stranách, podobně jako klasické přechody. Na těchto místech platí pro chodce stejná pravidla, jako kdyby přecházeli vozovku mimo přechod - přednost mají tedy řidiči. Ti však podle zákona nesmějí chodce na místech určených pro přecházení ohrozit.
Nezapomeňte však na to, že pokud se v okruhu 50 metrů nachází místo pro přecházení, jste povinni jej využít - stejně jako v případě klasického přechodu. Na závěr je důležité zdůraznit, že vozidla s právem přednostní jízdy (se zapnutým výstražným světlem modré nebo modré a červené barvy, které může být doprovázeno zvukovým znamením) a tramvaje mají vždy přednost - a to jak na přechodu pro chodce, tak kdekoliv jinde. V těchto případech vždy zůstaňte stát na chodníku a počkejte, až vozidlo projede.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Auta klouzala z kopce jak neřiditelné saně. Při havárii na Labské bouralo sedm vozů