Olympijské hry v současné podobě jsou přežitek, myslí si Lukáš Pollert.
Olympijské hry se letos kvůli pandemii COVID-19 konat nebudou, uskuteční se až za rok. Je nyní čas na reformu největšího sportovního klání, nebo by jeho podoba měla zůstat nezměněna? Podle bývalého olympionika, kanoisty Lukáše Pollerta, se jedná o zbytečný přežitek a nic jako olympijský duch neexistuje. Jednotlivá mistrovství světa jsou podle něj kvalitnějšími závody.
„Neplatí heslo, že důležité je zúčastnit se, ne vyhrát. Sportovci na olympiádu jezdí vyhrát,“ myslí si někdejší vodní slalomář. Proto je podle něj zbytečné, aby se tisíce závodníků sjížděly na jedno místo, aby tam soutěžily. Upozorňuje také na to, že existuje mnoho atraktivních sportů, které dostávají malou podporu jen proto, že nejsou olympijské. „Na druhou stranu jsou tam sporty už historické, které mládež nedělá,“ podotýká.
Nejsem závislý, psychicky je to náročnější než pohyb, říká e-sportovec
Vedle klasického sportu získává čím dál více na popularitě tak zvaný e-sport neboli klání profesionálních hráčů počítačových her. Odpůrci této disciplíny jej za sport nepovažují. Profesionální e-fotbalista Jan Hradil však tvrdí, že v některých ohledech je jeho odvětví ještě obtížnější, než běžný pohyb. „Psychicky je to možná náročnější než klasický sport,“ řekl v pořadu Silný hlas.
Kanoista Martin Doktor se naopak domnívá, že Pollertův názor je ve světě sportu výrazně menšinový a že sportovci oceňují právě to, že se mohou setkat na jednom místě. „Byla by hrozná škoda, kdyby se soutěže rozdělily na různá místa,“ myslí si.
Pollert, který si z olympiády přivezl zlatou a stříbrnou medaili (v roce 1992 z Barcelony a v roce 1996 z Atlanty), však jako lékař poukazuje i na epidemiologická rizika her. „Otázka je, zda nás bude ovlivňovat strach z epidemie, ať už opodstatněný či ne. Deset tisíc sportovců je obrovské epidemiologické i bezpečnostní riziko, a to nepočítám diváky. Může se stát, že budou jen televizní přenosy,“ předpovídá.
Předseda Olympijského výboru Jiří Kejval si ovšem nemyslí, že by se podoba olympijských her měla výrazně měnit. Sportovní akce se podle něj navíc snaží být udržitelné ekonomicky i ekologicky. „Je to dlouhodobá cesta, kterou Olympijský výbor jde,“ tvrdí Kejval. „Je to ale největší akce na zeměkouli a zadarmo se to dělat nedá,“ dodává.
Jako příklad olympijského plýtvání se uvádí Rio de Janeiro v roce 2016, kde se nově vybudované sportoviště muselo uzavřít, nebo ruské Soči v roce 2014, které uspořádalo nejdražší olympiádu vůbec. Doktor ale upozorňuje, že informacím o cenách jednotlivých her chybí kontext. „U Soči se neuvádí, že k velkým nákladům patří dálnice a železnice od moře do hor, a díky tomu tam dodnes funguje špičkové horské středisko,“ vysvětlil.
