Vedle klasického sportu získává čím dál více na popularitě tak zvaný e-sport neboli klání profesionálních hráčů počítačových her. Odpůrci této disciplíny jej za sport nepovažují. Profesionální e-fotbalista Jan Hradil však tvrdí, že v některých ohledech je jeho odvětví ještě obtížnější, než běžný pohyb. „Psychicky je to možná náročnější než klasický sport,“ řekl v pořadu Silný hlas.
Jan Hradil se živí profesionálním soutěžením v e-fotbalu za tým Sparta eSports. Dříve se věnoval standardnímu fotbalu, kariéru mu však přerušil úraz. „Vynahrazuje mi to, že jsem se nemohl dostat na vrchol přímo na fotbalové scéně,“ říká o virtuální kopané. Té běžné se věnuje rekreačně nadále.
Představa, že závodní hráči počítačových her sedí pouze u počítače a nemají žádný pohyb, je podle Hradila mylná. „Trénuju hlavně večer a lépe se mi hraje, když mám dobrý pocit ze dne, mám sportovní aktivitu, nebo jsem třeba udělal test ve škole,“ vysvětluje. „Hráč je ke konzoli připoután hlavně myslí, o to více hledá způsob rekreace jinde,“ dodává. Ačkoliv tréninkem stráví vždy celý víkend, najde si prý čas i na jeden zápas na opravdovém trávníku. „Rozhodně se necítím být závislý,“ tvrdí.
K pohybu skrze e-sport?
Se závislostmi se potýkají spíše amatérští hráči, vysvětluje předseda České asociace e-sportu Lukáš Pleskot. Negativně bývá spojován hlavně se závislostí dětí. Pleskot si však myslí, že právě propojení světů standardního a počítačového sportu by mohlo být cestou, jak dovést děti a mládež znovu k pohybu. „Hovoří se o odlivu mládeže ze sportu. Kdybychom to neseparovali, mohlo by být prostředí e-sportu místem, kde se na děti zase zaměřit a dovést je k pohybu,“ myslí si Pleskot.
Na Českou asociaci e-sportu se dokonce obracejí rodiče, kteří by chtěli, aby z jejich ratolestí byli profesionálové v této branži. To je podle Pleskota, který se v odvětví pohybuje již od roku 2002, jeden z rozdílů oproti klasickému sportu, zejména fotbalu, kde je cesta na vrchol poměrně jasná.
Je definice sportu zastaralá?
Virtuální závody mají i své odpůrce. Jedním z nich je Pavel Horváth, bývalý fotbalový reprezentant. „Pro mě je sport to, kde se hýbete. Sport nejsou ani šachy,“ myslí si. Podle Pleskota ale e-sport a běžný sport mnohé spojuje. „Je to soutěž, snaha o podání co nejlepšího výkonu a poražení někoho jiného,“ vyjmenovává.
„Nemůžeme však tvrdit, že je to sport v tradičním podání. Není naší snahou říkat, že když dobře hraju počítačové hry, tak sportuji a nemusím se hýbat,“ vysvětluje dále Pleskot. „Je ale na diskusi, jestli definice sportu není už sto let stará,“ dodává.
E-sport je extrémně populární například v Jižní Koreji, kde jsou profesionální e-sportovci velkými hvězdami. Celosvětově touto branží proteče přes miliardu dolarů. Genderově je počítačový sport velmi nevyvážený, podle Pleskota asi v poměru 9:1 ve prospěch mužů.
Hradil potvrzuje, že vrcholový e-sportovec si svým zaměstnáním slušně vydělá. „Pokud si e-sportovec plní všechny „povinnosti“, jako pravidelné živé vysílání a vystupování na sociálních sítích, dá se tím dobře uživit,“ popisuje náplň své práce.
