Pořád dokola už 30 let. Spor Ledecké se svazem je jen špička ledovce, říká exreprezentant

Když jste zaregistroval, že Ester Ledecká váhá s podpisem reprezentačnísmlouvy se Svazem lyžařů České republiky, co se vám honilo hlavou?

Že to na svazu funguje stejně jako v době, kdy jsem tam působil i já. A je to už asi deset let, kdy jsem ze svazu, přesněji řečeno z úseku akrobatického lyžování, odešel. A že se tam zřejmě nezměnilo vůbec nic za posledních třicet let.

Co tím chcete říci?

Mám z toho pocit, že se stále dokola opakuje tentýž model. Dokud nevyčníváte z průměru nebo jste dokonce pod ním, tak jste rád, když vám svaz v reprezentační smlouvě slibuje, že vás oblékne do zimní bundy, zaplatí vám startovné na mezinárodních závodech nebo ubytování. Jakmile ale vylétnete do světové špičky, najednou cítí, že by z vás mohl mít nějaké peníze, a tak vás tlačí do smlouvy, která je primárně výhodná pro svaz. A to je případ i Ester Ledecké, ale nejenom její. Vzpomeňte, kolik jsme za posledních třicet let měli špičkových lyžařů, a snad u všech k podobným tahanicím docházelo, jakmile se z nich staly hvězdy.

Abychom to čtenářům vysvětlili, lyžařský svaz chce podepsat s Ester Ledeckou reprezentační smlouvu, jejíž součástí jsou i osobnostní marketingová práva. Zjednodušeně řečeno, svaz si chce Ledeckou „uvázat“, aby nemohla svou osobu spojovat s libovolným sponzorem, ale aby se propůjčovala primárně sponzorům svazu. Je to tak?

Ano, v principu to tak je. Jestliže má svaz automobilku Audi jako jednoho ze sponzorů, tak má logicky zájem na tom, aby se Ester neupsala třeba BMW nebo jiné značce. A Audi pochopitelně na svaz tlačí, aby zase on dotlačil Ester k podpisu, protože bez ní má takové sponzorství pro Audi mnohem nižší hodnotu.

Skiareály i horské chaty se obávají špatné sezóny. Odradí zdražování turisty?

Domácí

Na horách vrcholí přípravy na zimní část turistické sezóny. Letos se provozovatelé chat a sjezdovek místo covidu bojí inflace, hrozivých cen energií a s tím spojeného šetření domácností. To by totiž mohlo velkou část turistů a lyžařů od návštěvy odradit.

Ale tak to zní docela logicky. Proč Ester Ledecká nechce, respektive váhá, smlouvu podepsat?

Pravděpodobně proto, že jí svaz nabízí mnohem méně peněz, než by si byla schopna zajistit sama, a méně peněz, než potřebuje pro financování svého týmu, svého materiálu, aby byla schopna zajíždět takové výsledky, jimiž bude držet krok se světovou špičkou.

Jak jsou reprezentační smlouvy nastaveny v zahraničí? Třeba u lyžařských velmocí jako je Rakousko nebo severské státy?

Samozřejmě neznám detaily, ale tamní svazy svým lyžařským reprezentantům zajistí nesrovnatelné podmínky s těmi, které svaz nabízí reprezentantům českým. Jsou to zkrátka podmínky, kdy se ten závodník nemusí starat prakticky o nic jiného než o svůj výkon.

Odkud vlastně svaz bere peníze?

Počítám, že ze státního rozpočtu. Dříve ten mechanismus byl nastaven tak, že do sportu šly peníze ze Sazky. Jenže když Sazka zbankrotovala, tak se ten mechanismus změnil.

A není Česko svým způsobem tak trochu obětí vlastních sportovních úspěchů? Když se zamyslím, tak téměř nenajdu sport, v němž bychom neměli nějakého sportovce na olympiádě, a navíc takového, který tam není jen do počtu. Zatímco v Rakousku je lyžování národním sportem a jiné sporty tam tak populární nejsou, protože v nich Rakušané nejsou tak dobří...

Podívejte, u nás je národní sport hokej a fotbal, jde tam zdaleka nejvíce peněz. A vidíme, v jakém stavu oba sporty jsou. Výsledky dělaly generace, které ještě vyrůstaly v systému před rokem 1990. Já nijak nevolám po obnovení totalitního režimu, jen si myslím, že tehdy systém financování a hlavně řízení sportu fungoval lépe. Tehdy existoval takzvaný státní trenér a to byl svým způsobme pánbůh. Ten určoval, kdo bude kam nominovaný, dnes je to všechno roztříštěné a velkou roli hrají peníze, tedy peníze rodičů.

Tím myslíte, že se nahoru dostanou děti, které nejsou tak dobré, ale mají bohatší rodiče, kteří třeba sponzorují klub, takže pro své děti zajistí, že pojedou na závody nebo že budou hrát „v první lajně“?

Bohužel ano. Když jsem po skončení své sportovní kariéry dělal trenéra lyžařů, měl jsem tam pár dětí, které se nechovaly dobře. A tím myslím, že se nechovaly dobře k ostatním dětem, někdy jim vyloženě škodily. Jejich rodiče ale dávali klubu peníze. Já na to nedbal a vzkázal jsem jim, že pokud se jejich děti budou takhle chovat i nadále, tak ať nechodí na tréninky. Co myslíte, že se stalo?

Počítám, že rodiče řekli, že nebudou klubu dávat peníze.

Dostal jsem výpověď. Nikdo se se mnou ani nebavil.

Jak by se tedy měl systém nebo lyžařský svaz změnit? Můžeme převzít modely, které fungují v zahraničí?

Víte, já tvrdím, že ryba smrdí vždycky od hlavy. Dokud tam budou lidé, kterým jde primárně o peníze pro sebe, nezmění se nic. Chybí mi tam takové to, že to někdo dělá pro sport samotný. Nebo jinak. On je to svým způsobem obraz české společnosti. Připadá mi, že místo toho, aby se ctilo dodržování pravidel, tak oslavujeme lidi, kteří ta pravidla nějak obcházejí. My bychom samozřejmě mohli převzít zvenku to, co funguje, ale to by nejdřív musel někdo chtít.

Když hovoříte o hlavě, tak současnou hlavou lyžařského svazu je člověk, který vedl společnost Sport Invest, která ještě v letos v červnu Ester Ledeckou právě v marketingových a sponzorských záležitostech zastupovala. Nemohou být tedy peripetie kolem reprezentační smlouvy určitou mstou?

Nevím, to nedokážu posoudit. Ani nevím, jak se ten člověk jmenuje. Ester Ledecká se Sport Investem skončila z nějakého důvodu, který já neznám. Každopádně ten člověk v čele svazu je ve střetu zájmů, to si nemusíme vysvětlovat.