POSTŘEHY po Kanadě: Hokej z jiného vesmíru. Bravo, Češi vypadli po úžasně kurážném výkonu


Až doteď čeští hokejisté slýchali stesky nad tím, jak lekle na olympiádě v Miláně hrají. Jak jim chybí zápal, jak jsou zranitelní. Ve fantastickém čtvrtfinále proti Kanadě sice nakonec prohráli 3:4 v prodloužení, předvedli však jeden z nejúchvatnějších výkonů v historii olympijských turnajů s hráči NHL.

Úplně jiné mužstvo

Tohle už nebyla ta bezkrevná parta, která dělá skoro dojem, že jí je všechno jedno. Česká reprezentace předvedla proti superfavorizované Kanadě neuvěřitelně statečný výkon, vydržela obrovi s největšími esy NHL vzdorovat po celou dobu utkání, jeho značnou část dokonce vedla. Tři minuty před koncem třetí třetiny už za stavu 3:2 klepala na semifinálová vrata.

Byly chvíle, kdy po sobě Connor McDavid, Nathan MacKinnon či Cale Makar jen překvapeně zírali.

Cože? To je vyřazení fakt tak blízko?

Kanaďané na turnaji dosud vyhráli všechny zápasy s celkovým skóre 20:3. Byli jako buldozer, který před sebou valí jakoukoli překážku.

Jenže teď proti nim kurážní Češi dokázali obrátit skóre i po úvodní trefě Macklina Celebriniho. Navíc nešlo o žádné haluze, svěřenci Radima Rulíka dávali nádherné góly. Pouštěli se do nápaditých kombinací, velmi konstruktivně se do hry pouštěla i dříve zatracovaná česká obrana.

A taky byli zatraceně důrazní! I vyhlášený brousek Tom Wilson se pořádně divil, když ho protivníci několikrát čistě trefili. Sidney Crosby po jednom ze střetů dokonce předčasně opustil hru, náraz s Radko Gudasem jej poslal do kabiny.

Parta se lvíčkem na prsou hrála nejen mazaně, ale i chrabře. K senzaci byla fakt blízko. Navzdory tomu, že jen den před tím hrála proti Dánsku. Bravo.

Pastrňákovo probuzení

Tohle by lecjakého jiného hokejistu úplně srazilo. David Pastrňák byl drtivou většinu hokejového turnaje bídný, dělal šílené minely. Jednu takovou předvedl i ve středu. Když ve 4. minutě namazal kvůli další z řady nepovedených zadovek Celebrinimu, jeho lehkovážnost proklínal nejeden český fanoušek.

Byl to však právě Pastrňák, kdo se následně stal jedním ze symbolů velkého hokejového povstání. Když mu v 15. minutě nabil Filip Hronek, pumelice bostonského snajpra byla brilantně přesná. Znamenala vedení 2:1.

Pastrňák dřel i ve zbytku bitvy, po nepochopitelně nepotrestaném nájezdu od Drewa Doughtyho měl v ústech i krev. Tohle byl lídr, kterého v NHL tak chválí. Lídr, který před dvěma roky rozhodnul o titulu mistrů světa. Lídr, který v Miláně na samou hranu vyřazení dotlačil i hrdou McDavidovu partu.

Divný metr rozhodčích

Co se píská? A co ještě ne? Fanoušci po celém světě hltali neskutečné drama dvou našláplých týmů, sledovali znamenité výkony hvězd i zdánlivě bezejmenných snaživců z extraligy. Rozhodčí však k úrovni famózního duelu bohužel nepřispěli.

Jejich metr byl nejasný.

Již zmíněný nájezd Doughtyho do Pastrňáka za faul neoznačili, celkem neškodný zákrok Gudase za chvíli ano. Sražení Dostála jedním z Kanaďanů prošlo, stejně jako vysoká hůl českého hráče chvíli před tím.

Prostě chaos.

Zajímavé je, že poškozeny se cítily obě strany. Kanadští fanoušci se vztekali nejen kvůli Gudasově srolování Crosbyho, ale i proto, že Palátův gól na 3:2 padl poté, co Češi hráli ve svém obranném pásmu v šesti.

Češi? I oni měli v sobě křivdu.

„Kanady se každý bojí, tlačili jsme to proti šesti,“ zlobil se Radim Rulík. „Není to fér turnaj. To, co si k nám dovolí, je pro mě absolutně neakceptovatelné. Po každém zápase posíláme dva tři zákroky, kdy máme potvrzené, že měl být soupeř vyloučený. Nepovedlo se složení NHL a Evropy, každý píská jinak.“

Smůla i nezpochybnitelný kanadský um

Kolikrát se sportovci vymlouvají na nedostatek přízně Štěstěny. Kolikrát je to jen výmluva.

Tentokrát ale Češi takový stesk zažívali oprávněně.

Jen pár vteřin před klíčovou trefou Mitche Marnera měl při hře tři na tři stoprocentní šanci Radim Šimek. Chybělo málo, maličko a mohl se stát naprosto nečekaným hrdinou. Bohužel…

Marner po něm už sílu okamžiku unesl. A bylo rozhodnuto.

Jenže ona to současně není jen pouhá smůla. Nemůže být. Útočník Marner je hvězdou Vegas Golden Knights, která v 57 utkáních NHL nastřádala 58 bodů. Šimek hraje za extraligový Liberec, i jeho nominace byla argumentem kritiků pro zpochybňovanou úroveň Rulíkovy obrany.

Přestože zrovna Šimek patřil k velmi příjemným olympijským překvapením, i tenhle minisouboj lze označit za vypovídající: jakmile šlo do tuhého, jakmile se hra z pěti hráčů zúžila na tři, kvalitativní rozdíl byl prostě citelný. Ne že by Češi neměli šance, to zase ne. Jakmile se ale na ledě ocitnou naráz McDavid, MacKinnon a Makar, bojíte se, byť ti tři ještě krouží za vlastní brankou...

A tak, přestože byli Češi jen něco kolem tří minut od senzačního postupu, na nespravedlnost si ve výsledku stěžovat nemohou. Ani podle počtu střel na branku, který vyzněl pro soupeře poměrem 41:24.

I tak platí: Rulíkovi svěřenci podali bez přehánění jeden z nejlepších výkonů v české hokejové historii. Mají být na co hrdí. Bez ohledu na výsledek si o nich i na druhé straně Atlantiku budou povídat s velikánským uznáním.

Byl to duel srovnatelný s bájným semifinále Světového poháru 2004, které na góly dopadlo úplně stejně. A - čistě ze sportovního hlediska, poměřováno vzdorem proti očekáváním, proti nesmírné síle protivníka - vlastně i s naganským semifinále, které je v Pantheonu Jágrovy říše nejvýš, jak to jen jde.

Teď se bude sakrovat. Až ale opadnou emoce, čtvrtfinálový milánský výkon doceníme jako něco zcela výjimečného.

MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Vonnová je zpátky „na rodné půdě“. Na videu ukázala, jak se o ni rodina stará.