Smrt, která změnila formuli 1. Před 30 lety šokovala svět tragická nehoda Ayrtona Senny
Brazilský pilot formule 1 Ayrton Senna byl už za svého života legendou, kterou obdivovaly miliony lidí po celém světě. Jeho souboje s Alainem Prostem patřily k vrcholným okamžikům automobilových závodů 80. a počátku 90. let. Ještě dnes, tři dekády po tragické smrti na okruhu v Imole, je Senna mnohými odborníky i fanoušky považován za nejlepšího závodníka všech dob. A to mezitím svět formule 1 poznal dominanci Maxe Verstappena, Lewise Hamiltona a před nimi Michaela Schumachera.
Byl to právě Schumacher, kdo ve svém benettonu osudnou neděli 1. května 1994 Sennův williams na okruhu v Imole nelítostně stíhal. Pak přišlo sedmé kolo a nezáludná levotočivá zatáčka Tamburello, do které Brazilec vjel rychlostí 310 kilometrů v hodině. Lehký smyk, který na studených pneumatikách dostal, ale nedokázal kvůli náhle prasklé tyči řízení vyrovnat a přes usilovné brzdění narazil ve více než dvousetkilometrové rychlosti do betonové zdi. V té chvíli šel až symbolicky do vedení v závodu Michael Schumacher.
ČTĚTE TAKÉ: Tragédie na závodech Supercrossu na Srí Lance. Vůz vjel do davu, zabil sedm lidí včetně dítěte
Lékaři zjistili, že přes tvrdý náraz neměl čtyřiatřicetiletý Ayrton Senna v těle jedinou zlomenou kost. Osudným ale byl kus závěsu pravého předního kola, který trefil jeho typickou žlutou přilbu a prudký náraz způsobil Sennovi frakturu lebky i další zranění. „Já už viděl, že to bude smrtelný úraz hlavy,“ popsal okamžiky těsně po nehodě Sid Watkins, hlavní lékař formule 1, který byl mezi těmi, kdo se snažili Sennovi pomoci. Zachránit jej přitom nemohl ani urychlený letecký převoz do nemocnice.
Smrt Ayrtona Senny zasáhla celou Brazílii
Trojnásobný mistr světa ale nebyl jedinou obětí smolné Velké ceny San Marina na přelomu dubna a května 1994. Už v sobotní kvalifikaci se zabil rakouský závodník Roland Ratzenberger, nováček ve formuli 1, při další nehodě se zranil Sennův krajan Rubens Barrichello. Doktor Watkins sice Ayrtona Sennu, kterým zejména Rakušanova smrt velmi otřásla, přemlouval k odstoupení ze závodu, brazilský pilot ale chtěl pokračovat. A do kokpitu si na Ratzenbergerovu památku vzal rakouskou vlajku.
Hvězdní rivalové
Sennova touha po úspěchu totiž byla mnohem větší než obava o vlastní bezpečí, zejména v nepodařené sezóně 1994, kdy v prvních dvou závodech vypadl. „Jakmile ho zažijete, snažíte se to stále opakovat, je to jako droga,“ popsal jednou pocity z vítězství, pro něž byl ochoten obětovat vše, včetně přátelství. Důkazem je Sennova rivalita s Alainem Prostem, někdejším týmovým kolegou ze stáje McLaren. Oba skvělí jezdci na sebe ke konci společného působení v britském týmu téměř nedokázali promluvit.
Čtěte také
„Nikdy mě nechtěl jen porazit, chtěl mě ponížit, ukázat lidem, že je mnohem lepší, a to byla jeho slabina,“ řekl Prost o jejich soupeření. Do dějin vstoupily třeba Velké ceny Japonska v letech 1989 a 1990, které rozhodovaly o mistru světa. První skončila kontroverzní diskvalifikací Senny a následnou korunovací Prosta, o rok později o titulu rozhodla havárie v první zatáčce, když se Senna snažil podjet Prosta, který se nedal. Sennovi ale bodový náskok stačil k druhému titulu, třetí získal o rok později.
Následující dva ročníky Sennu, který vyznával heslo „musíte se snažit být pořád lepší a lepší“, nemohly uspokojit. Jeho McLaren silně zaostával za konkurenčním Williamsem, jít za lepší technikou ale nemohl, protože tým Williams angažoval Prosta. A ten měl jedinou podmínku – jeho kolegou nesmí být za žádnou cenu Ayrton Senna. Frank Williams tak mohl brazilského pilota angažovat až po Prostově čtvrtém titulu (1993) a jeho následném odchodu na odpočinek.
Díky Sennovi je na tratích bezpečněji
Zároveň ale přišla změna pravidel a Sennův nový tým ztratil technický náskok z předchozích dvou let. Brazilec se to marně snažil zlomit a je otázkou, do jaké míry se jeho nervozita podepsala na rozhodnutí nastoupit 1. května 1994 do závodu. Smrt dvou pilotů během jediného víkendu tehdy svět formule 1 výrazně poznamenala, zároveň ale vyústila ve zvýšení bezpečnosti tratí i vozů. Havárie se sice stávají stále, po Sennovi ale za volantem „nejrychlejších rakví světa“ zahynul jen jediný závodník, mladý Francouz Jules Bianchi. Ten v červenci 2015 zemřel na následky nehody na Velké ceně Japonska v říjnu 2014.
O bezpečnost se přitom Senna zajímal ještě za života, podílel se také na vzniku asociace jezdců. Zároveň se nebál riskovat, jeho silnou stránkou byla jízda na mokru a v podmínkách, kdy jiní jezdci zvolnili, Senna ještě „přitlačil na pilu“. I díky tomu se z druhořadého týmu Toleman, kde někdejší motokárový závodník v roce 1984 začínal, rychle dostal do Lotusu a později k McLarenu. V jeho barvách získal Senna většinu z 41 vítězství a všechny tři tituly mistra světa (1988, 1990, 1991).
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Letos medaile bude, tuší Šlégr. Prohra doma s USA před 20 lety? Nejsmutnější chvílí mé kariéry
Spolehlivý, rychlý a nezávislý zpravodajský servis.
