Fotbalisté klubu Shandong Luneng se radují z vítězství v Čínském poháru na konci roku 2020. Zdroj: Profimedia.cz
Čtyři sta lidí v karanténě na jednom místě a absolutní izolace od vnějšího světa. Tak proběhl konec minulého ročníku nejvyšší fotbalové soutěže v Číně, v zemi, odkud se rozšířila pandemie koronaviru. Hráči směli z uzavřeného areálu jen na hřiště, rodiny neviděli měsíce.
„Byla to mentálně hraniční zkušenost,“ vypráví v rozhovoru pro nejčtenější německý deník Bild německý obránce Felix Bastians, který v čínském klubu Tianjin Teda strávil tři sezony. První dvě považuje za velké sportovní a cestovatelské dobrodružství. Tu poslední za „šílenou a extrémní“, kterou by už nikdy nechtěl prožít. Přesto na ni bude vzpomínat, protože přinesla nečekané zážitky. Negativní, i pozitivní.
Také čínská fotbalová liga doplatila na problémy kolem pandemie nemoci COVID-19. Z původního termínového kalendáře se stal dokument pro pamětníky a historiky. Základní část soutěže se odehrála během července až září na dvou místech po osmi účastnících. Jedna skupina se konala na stadionu Jinzhou, ve městě Dalian na východě země nedaleko hranic se Severní Koreou, druhá ve městě Kunshan nedaleko Šanghaje v tamním sportovním komplexu.
Závěrečné play-off proběhlo od poloviny října do poloviny prosince v jihočínském Kantonu na Tianhe Stadium. Na něj navázalo ještě vyvrcholení národního poháru v Suzhou Olympic Sports Center Stadium ve městě Jiangsu západně od Šanghaje.
„Ještě nikdy jsem nebyl na jednom místě se čtyřmi sty lidmi dva měsíce. V jednom hotelu ubytovali všechna mužstva, hráče, trenéry, realizační týmy. Týdny jsme byli izolovaní od okolního světa. Ubytovací zařízení jsme mohli opustit jen na trénink a zápasy. Bylo to náročné především na psychiku,“ vzpomíná Bastians a přidává: „Ale mělo to i něco pozitivního.“
Felix Bastians střílí gól v čínské fotbalové lize. Zdroj: Profimedia.cz
Na otázku, co může být v takové situaci pozitivní, s úsměvem odpovídá: „Jediné zajímavé bylo, že jsem se potkal s mnoha zahraničními hráči, kteří jsou jinak rozeseti v klubech po celé zemi. Takže jsem v posilovně potkával brazilské hvězdy jako Oscara (29 let, 4. na mistrovství světa 2014, dvojnásobný vítěz anglické Premier League s Chelsea Londýn, pozn. red.) a Hulka (34 let, 4. na mistrovství světa 2014, čtyřnásobný vítěz portugalské ligy s FC Porto, pozn. red.), narazil jsem také na hráče z německé bundesligy, seznámil jsem se se skupinou hráčů z Balkánu.“
Hej, Felixi, přisedni si!
Jedno setkání zůstává Bastiansovi v hlavě stále. Přesněji především to, jak k němu došlo. „Procházel jsem hotelovou halou a najednou na mě někdo volal se silným rakouským přízvukem: ‚Hej, Felixi, pojď, přisedni si.‘ Otočím se a on to Marko Arnautovič (Rakušan se srbskými kořeny, tři roky působil v německém Werderu Brémy, později v anglickém West Hamu United, pozn. red.) s více hráči z bývalé Jugoslávie. Hodiny jsme seděli a povídali a povídali. Probrali jsme snad úplně všechno,“ usmívá se Bastians.
Samotu v pokoji vyplňovali hráči dlouhými telefonáty s rodinami, či známými. Tomu odpovídaly i výše účtů. „U mě to bylo o to těžší, protože v poslední sezoně zůstala rodina v Německu,“ vysvětluje Bastians, který nezaznamenal jediný konflikt mezi hráči konkurenčních klubů: „Nic se nestalo, žádná bitka ani strkanice. Všichni byli rádi za jakýkoliv sociální kontakt v našem odloučení. Proto se každý choval přátelsky, abychom vše lépe snášeli.“
Pokud by německý obránce Felix Bastians odmyslel poslední koronavirovou sezonu, prožil v asijské zemi neobyčejnou část kariéry. Také kvůli cestovaní a počasí. „Pro nás z Evropy je téměř nemyslitelné, že letíme na zápas čtyři hodiny. Jeden den hrajeme na severu země, kde jsou teploty kolem nuly a za pár dnů zase v Šanghaji, kde vlhkost vzduchu dosahuje 88 procent a pocitově je 44 stupňů Celsia,“ popisuje.
Zatěžkávací zkouškou celého angažmá v Číně byla komunikace. Ta patří k základům také ve fotbale, zvlášť v obraně, kterou měl Bastians jako stoper řídit. „Všechno probíhalo přes tlumočníky, ale ti s námi na hřišti nejsou. Takže jsem se musel při zápase spolehnout na sebe a doufat, že moji čínští spoluhráči mé myšlenky pochopí,“ směje se německý fotbalista.
Trenére, prosím, fakt musím!
Právě smích používal jako jeden z prvků na překonání trudnomyslnosti, (ne)komunikace a odloučení. A rád o svých zážitcích povídá. Ovšem někdy mu i bylo těžko. „Doslova. Jednou jsem poslechl našeho překladatele a přišel před tréninkem na čajový obřad. Pro Číňany jde skutečně o velkou událost, věnují tomu čas a vše musí být náležitě připravené. Užil jsem si to, protože ta ceremonie byla skutečně krásná a zajímavá, čaj chutný,“ popisuje Bastians a pak se při vzpomínce opotí: „No a najednou jsem cítil při tréninku, že musím okamžitě na záchod. Přiběhl jsem se zaťatými půlkami za koučem, že musím na záchod, jinak že už to nevydržím. Naštěstí jsem to stihl. A po tréninku jsem se tlumočníka zeptal, jaký čaj jsme to pili. A on mi řekl: ‚Trávicí a funguje skvěle.‘ Tak jsem mu odpověděl: ‚Ano, skvěle. Jen příště, prosím, ne před tréninekem‘.“
Felix Bastians se po třech sezonách v Číně vrátil do Evropy a již odehrál první utkání v nejvyšší belgické lize za klub Waasland-Beveren
