Původně kamenolom, dnes přírodní galerie s příběhem. Takové je Kunratické Švýcarsko

Je to nenápadné místo, kam rozhodně neproudí davy turistů. Přitom „wow efekt“, jak se dnes říká, rozhodně má. Patnáct metrů vysoká dominanta nese název Skála smrti. Hned na první pohled je jasné proč. Dramatická scéna vytesaná do kamene vypráví příběh tradovaný po staletí. „Vychází z lidové pověsti o ukrutném rytíři Kuhnovi, který se chtěl násilím zmocnit dívky,“ vypráví v pořadu Prima Česko historik Tomáš Vlček.

Mladá dívka ze mlýna se dala před násilníkem na útěk a svou čest se rozhodla uchránit skokem z vysoké skály. Naštěstí všechno dobře dopadlo, tedy alespoň pro pronásledovanou pannu.

„Jak to u pověstí bývá, tak má více verzí, podle jedné z nich jí pomohl anděl. Podle druhé, takové oblíbené lidové, ji zachránila její široká sukně. Každopádně všechny se shodují na tom, že rytíř se zřítil a skončil strašnou smrtí a dívka se zachránila,“ dodává historik.

Umění uprostřed přírody

Romantický příběh se na dané místo rozhodně hodí. Meandrující říčka Svitávka se tady doslova obtáčí kolem mohutné skály. Dvojice místních nadšenců, členů Kunratického horského spolku, tu během několika měsíců roku 1910 vytvořila nejmonumentálnější skalní reliéf Lužických hor.

Čabajková, česneková i tvarůžková. Zmrzlinářka v Mimoni vykouzlí jakoukoli příchuť

Prima Česko

K parným dnům patří zmrzlina. Už dávno se ale náš výběr neomezuje pouze na vanilkovou a čokoládovou, přestože jsou pořád nejpopulárnější. Ale co se tak trochu odvázat a nechat si do kornoutku naložit čabajkovou, česnekovou nebo svíčkovou? Zmrzlinárna v Mimoni je extravagantními příchutěmi proslulá. Nově přibyla i tvarůžková. Reportér Prima Česka Libor Tampier byl u toho, když se do její výroby odvážná zmrzlinářka pustila, a byl také první, kdo ji ochutnal.

„Pod tím reliéfem je dubová tabule, kde je takové velmi prosté a účinné krédo, je tam německy napsáno ‚aus Liebe zu Heimat‘. To znamená ‚z lásky k vlasti‘, což skutečně poukazuje na to, že oni skutečně milovali Lužické hory. Milovali Kunratické Švýcarsko a pochopitelně dělali také vše zdarma ve volném čase,“ zdůrazňuje Tomáš Vlček.

Pozůstatky po těžbě kamene

Cestou sem z nedalekých Kunratic u Cvikova minete hned několik volně přístupných umělých jeskyní. Ty připomínají, že pískovcové skály dávaly mnoha lidem především možnost obživy. Těžil se tu písek i pískovec.

„Vysekávalo se to samozřejmě ručně, majzlíkem a existovalo několik technik. Odborníci je poznají podle toho, jak na koso a jakým způsobem jsou poznamenány ty jednotlivé skalní bloky,“ napovídá, čeho si všímat, Tomáš Vlček.

Zatímco pískovec sloužil hlavně při stavbě obydlí, písek se používal v četných brusičských dílnách v okolí a zřejmě i v továrně na zrcadla v nedaleké Lindavě. Zajímavých míst je v Kunratickém Švýcarsku ještě mnohem víc, ale tam se podíváme zase někdy příště.