Kunraticke_Svycarsko
O skalních městech českosaského Švýcarska slyšel asi každý. Ale znáte Kunratické Švýcarsko a víte, kde ho hledat? Pokud tipujete Lužické hory, hádáte správně. Rozmanité pískovcové skály přitahovaly už naše předky, řada z nich tu získala obživu při těžbě kamene, ale našli se i umělci, kteří z nich vytvořili přírodní galerii.
Je to nenápadné místo, kam rozhodně neproudí davy turistů. Přitom „wow efekt“, jak se dnes říká, rozhodně má. Patnáct metrů vysoká dominanta nese název Skála smrti. Hned na první pohled je jasné proč. Dramatická scéna vytesaná do kamene vypráví příběh tradovaný po staletí. „Vychází z lidové pověsti o ukrutném rytíři Kuhnovi, který se chtěl násilím zmocnit dívky,“ vypráví v pořadu Prima Česko historik Tomáš Vlček.
Mladá dívka ze mlýna se dala před násilníkem na útěk a svou čest se rozhodla uchránit skokem z vysoké skály. Naštěstí všechno dobře dopadlo, tedy alespoň pro pronásledovanou pannu.
„Jak to u pověstí bývá, tak má více verzí, podle jedné z nich jí pomohl anděl. Podle druhé, takové oblíbené lidové, ji zachránila její široká sukně. Každopádně všechny se shodují na tom, že rytíř se zřítil a skončil strašnou smrtí a dívka se zachránila,“ dodává historik.
Umění uprostřed přírody
Romantický příběh se na dané místo rozhodně hodí. Meandrující říčka Svitávka se tady doslova obtáčí kolem mohutné skály. Dvojice místních nadšenců, členů Kunratického horského spolku, tu během několika měsíců roku 1910 vytvořila nejmonumentálnější skalní reliéf Lužických hor.
„Pod tím reliéfem je dubová tabule, kde je takové velmi prosté a účinné krédo, je tam německy napsáno ‚aus Liebe zu Heimat‘. To znamená ‚z lásky k vlasti‘, což skutečně poukazuje na to, že oni skutečně milovali Lužické hory. Milovali Kunratické Švýcarsko a pochopitelně dělali také vše zdarma ve volném čase,“ zdůrazňuje Tomáš Vlček.
Pozůstatky po těžbě kamene
Cestou sem z nedalekých Kunratic u Cvikova minete hned několik volně přístupných umělých jeskyní. Ty připomínají, že pískovcové skály dávaly mnoha lidem především možnost obživy. Těžil se tu písek i pískovec.
„Vysekávalo se to samozřejmě ručně, majzlíkem a existovalo několik technik. Odborníci je poznají podle toho, jak na koso a jakým způsobem jsou poznamenány ty jednotlivé skalní bloky,“ napovídá, čeho si všímat, Tomáš Vlček.
Zatímco pískovec sloužil hlavně při stavbě obydlí, písek se používal v četných brusičských dílnách v okolí a zřejmě i v továrně na zrcadla v nedaleké Lindavě. Zajímavých míst je v Kunratickém Švýcarsku ještě mnohem víc, ale tam se podíváme zase někdy příště.
