Retro Lázně
Klid, voda, slunce a zpěv ptáků z nedalekého lesa. Kdekdo se rád vrací do starých časů, třeba do elegantních plováren ve stylu Vančurova Rozmarného léta. Jednu takovou, která se nově pyšní titulem Památka roku, najdeme v Třebíči. V říčních lázních Polanka na vás dýchne prvorepubliková atmosféra.
Kdo by nechtěl zažít rozmarné léto na plovárně, která svým půvabem vyčnívá nad ostatními. Jako bychom se i v Třebíči vrátili tak trochu do filmu pro pamětníky. Tady totiž, ať chcete, nebo nechcete, pocítíte nostalgii starých časů.
V hlavní roli funkcionalismus
„Když se řekne funkcionalismus, většinou si představíme železo, beton, sklo, ocel a takové strohé věci. A tady Fuchs ukázal, že vlastně se dokáže přizpůsobit tomu prostředí a udělat dřevěný funkcionalismus,“ říká v pořadu Prima Česko Lubor Herzán, bývalý městský architekt v Třebíči.
Ano, jde o unikátní stavbu slavného meziválečného architekta Bohuslava Fuchse, kterou vytvořil ve 30. letech 20. století. Není ale dílem náhody, že dnes vypadá jako z historických fotografií. Za všemi barvami a proměnou říčních lázní Polanka stojí několikaletá rekonstrukce, na niž přispělo i ministerstvo kultury.
Jen, co lidé vylezli v parném létě z kabinky, chtěli se rychle osvěžit, a tak skočili rovnou do řeky, dokonce ze skokanského můstku. I to už je ale doba dávno minulá.
„Je tu takové zázemí právě pro ty převlékací kabinky, pro ty lidi, kteří se sem chodili koupat a kteří tu trávili čas. A podle těch tyčí tady předpokládáme, že se tady třeba sušily plavky, že si tady lidi odkládali oblečení, které měli navíc, aby se jim nezmačkalo v těch kabinkách, aby tam měli pohodlí,“ představuje zázemí říčních lázní mluvčí Třebíče Irini Martakidisová.
„Třeba zajímavá je barevnost, která je docela výrazná, ale zase to není náhodné – žluté jsou nosné konstrukce, modré třeba výplňové, červené jsou ty šikmé atd. Má to prostě svoji přísnou logiku funkcionalistickou, ale to je něco úplně jiného, v kombinaci s tou zelení je to úplná nádhera,“ vysvětluje Herzán.
Historie i moderní vyžití vedle sebe
Jak utíká čas, změnily se i požadavky plavců. Dnes už si tu do ledové vody z voru nebo pětimetrové věže z lávky prostě neskočíte. „V sedmdesátých letech minulého století se ukázalo, že ta voda v řece už není tak vhodná na koupání, lidi byli méně otužilí a tak dále. Udělaly se bazény, nové východní tři bazény vyhřívané a v 90. letech jeden z prvních tobogánů,“ vypráví Lubor Herzán.
Cílem bylo obnovit zašlou slávu unikátních převlékáren a s tím půjde ruku v ruce i úprava celého areálu. Doufejme jen, že tento způsob léta tady nebude nešťastným a slunečných dní naopak potěší co nejvíce. Pro návštěvníky se totiž prvorepublikové dřevěné kabinky otevřou vůbec poprvé po dlouhých desítkách let.
