Skicy soudobého Renaultu Espace F1 vytvořil nezávislý grafik. Retro design je skvělý. Zdroj: Se svolením společnosti Renault
Svobodná devadesátá léta přinesla ve světě automobilů celou řadu nákladných unikátních projektů, které si konstruktéři a marketingoví specialisté vymysleli prostě jen tak sobě pro radost. Renault v roce 1994 využil svého postavení nejúspěšnějšího výrobce motorů pro formuli 1 a třiapůllitrový desetiválec s výkonem 850 koní zabudoval do oblíbeného MPV Espace. Nezávislý grafik al3x.blend by teď na odkaz legendárního rodinného superstroje rád navázal.
Šikovný grafik vzal aktuální generaci Renaultu Espace, tedy rodinného auta, které se již příští generace pravděpodobně nedočká, a pokusil se ukázat, jak by v úpravě F1 vypadal v roce 2021.
Typická žluť sportovních speciálů Renault končícímu MPV náramně padne. Zdroj: Se svolením společnosti Renault
Je na co navazovat
Původní Espace F1 vznikl v roce 1994 coby oslava úspěchů stáje Williams ve formuli 1. Ostatně, podobný koncept využil ve stejné době i Ford při implantaci svého formulového motoru do dodávky Transit, k čemuž se v historii uchýlil hned dvakrát.
Tříapůllitrový atmosférický vidlicový desetiválec Renault RS5 s úhlem sevření 67 stupňů, který Espace poháněl, pocházel z rok starého monopostu FW15C. Dával 588 až 604 kW (800–820 k) a byl umístěn podélně uprostřed, tedy před zadní nápravou. Motoráři jej z původních 700 koní (515 kW) tedy ještě dále vyladili. Podvozek tvořila skořepina z uhlíkových vláken.
V interiéru, nebo spíše kokpitu, bychom ovšem našli čtyři anatomické sedačky, takže pohonný agregát své místo zaujal mezi těmi zadními. Nebyl výrazněji odhlučněn, přes 100 decibelů poskytovalo ďábelský soundtrack, kvalitní přilba byla nutností. Sálající šedesátistupňové horko také pohodě na palubě zrovna nepřispívalo. Šestistupňová polosamočinná převodovka s řazením tlačítky na volantu debutovala rovněž ve formuli 1 a točivý moment přenášela na zadní kola.
Co bylo na téhle žluté raketě sériového? Překvapivě hodně karosářských dílů, třeba přední kapota, víko zavazadelníku, střecha a skla. Formulový Espace měl ovšem řádně široké boky. Pekelný stroj, který vážil jen 1 300 kilogramů, zrychloval z klidu na stovku během 2,8 sekundy, na dvojnásobek za 6,3 sekundy a jel až 312 km/h. Aerodynamice údajně moc nenapomáhalo velké přítlačné křídlo na střeše, deceleraci měly ovšem na starosti vrtané karbon-keramické brzdy, které svou práci odváděly znamenitě. Na 600 metrů dlouhé dráze se auto dostalo z 0 na 270 km/h a ještě stihlo zastavit. Ryze pro reklamní účely a potěchu konstruktérů vznikly celkem dva kusy, z nichž pouze jeden byl plně funkční.
Vydařené retro
Když se podíváte na soudobou skicu Espace – modelový ročník 2021, je nasnadě, odkud vítr vane. Prakticky totožné grafické a barevné schéma vyvolávají spolu s podobným tvarem karoserie silné reminiscence na slavného předka. Dle současných předpisů pro formuli 1 by uprostřed skeletu svištěl přeplňovaný šestiválec o objemu 1,6 litru o výkonu zhruba 750 koní.
Dnešní čím dál více racionální doba, ve které není na ďábelské radosti čas, asi bohužel neumožní realizaci kouzelného žlutého dostavníku, byť jen v jediném exempláři.
Také ze zadního pohledu vynikne podobnost konceptu s původním Espacem F1. Zdroj: Se svolením společnosti Renault
VIDEO: Testování Renaultu Espace F1 v roce 1994, za volantem Alain Prost. Volume doprava!
