Republikáni v USA: Dříve bojovali proti otroctví a segregaci

Republikáni v USA bojovali proti otroctví, dnes prosazují národní hrdost

Historie Republikánské strany USA je poměrně pestrá. Zdroj: CNN Prima NEWS

Před 166 lety vznikla strana, která bojovala za zrušení otroctví v nejkrvavější válce na území USA. Z frakce, která lpěla na tradicích a svobodě všech živých bytostí, se během času stala jedna z nejsilnějších politických stran v USA. Republikáni se mění stejně jako americká společnost. Dnes jsou považováni za konzervativce, které volí spíše venkované.

Začátek historie americké Republikánské strany se datuje k roku 1854, kdy vztahy mezi Jihem a Severem již značně pokulhávaly, a to především v otázce otroctví, v mezinárodní politice a v interpretaci americké ústavy. Zatímco stoupenci Demokratické strany úřadující na jihu USA hojně využívali na práci otroky, republikáni v sobě spojili odpůrce otrokářů a omezování svobody. Prosazovali spíše myšlenku jedince, který je schopen postarat se sám o sebe a o svou rodinu – a nepotřebuje k tomu otroky.

První republikánský prezident zabit při atentátu

Republikánská strana vznikla spojením části Strany Whigů a Strany volné půdy prosazující právě svobodnou půdu a svobodného člověka. Když roku 1861 vypukla americká občanská válka, známa také jako válka Severu proti Jihu, prezidentské volby vyhrál poprvé republikán.

Prezidentem (v pořadí šestnáctým) se stal Abraham Lincoln, který ve válce vedl severní státy. Zemřel po konci války při atentátu spáchaném v té době slavným a uznávaným hercem Johnem Wilkesem Boothem. Americká občanská válka trvala čtyři roky a skočila porážkou populačně i průmyslově slabšího Jihu a výhrou vyspělejšího republikánského Severu. Republikáni pak pokračovali v podpoře hospodářského a technologického rozmachu napříč celými USA. Po válce navíc dokázali prosadit své ideje, rozšiřovali občanské svobody, zrušili otroctví, posílili centrální vládu a zahájili mohutnou expanzi směrem na Jih.

Republikány smetla ekonomická krize

Až do roku 1929 se Republikánské straně dařilo obsazovat prezidentský mandát téměř pravidelně. Dvě výjimky tvořily zvolení demokrata Grovera Clevelanda, jenž byl prezidentem sice zvolen dvakrát, nikoliv však po sobě. Mezi jeho vládní období se vmísil republikán Benjamin Harrison. Ve druhém případě, roku 1912, přerušil republikánskou prezidentskou šňůru Woodrow Wilson, který byl zvolen v době nespokojenosti občanů se stavem americké společnosti před vypuknutím první světové války. Problémy vznikaly v té době i uvnitř Republikánské strany. Existovaly totiž veliké rozdíly mezi majetkem lidí z různých společenských vrstev. To iniciovalo vznik Progresivního hnutí uvnitř republikánů. Hnutí mělo za cíl zlepšit kvalitu života amerických občanů a strana ve své jednotě ztrácela sílu, což mělo dopad na další chod v politice.

Po prohraných volbách, kdy se k moci dostal Wilson, si republikáni museli vytyčit nové jasné cíle, kterými by znovu oslovili své voličstvo. Snažili se vystupovat proti zapojení USA po první světové válce do Společnosti národů. Zaměřili se i na otázku řešení hospodářské krize zapříčiněnou právě touto válkou. Na to Američané začínali slyšet. Strana se pomalu dostávala z osobní krize a její síla opět rostla.

Woodrowa Wilsona vystřídal v úřadu republikán Warren Harding, který prosazoval v otázce ekonomické krize nezasahování do ekonomiky. Díky tomuto kroku se USA celkem rychle vzpamatovaly a ekonomika začala opět růst. Jeho nástupce Calvin Coolidge uplatňoval izolacionismus v zahraniční politice, který byl pro USA v meziválečném období typický. Republikáni se jasně drželi zákonů, nepodnikaly se žádné významné inovace ani expanze a vláda nezasahovala do politik jednotlivých států Unie.

Zlom přišel s 31. prezidentem USA Herbertem Hooverem, který měl opačný názor než jeho předchůdci – a do americké ekonomiky zasahovat chtěl. Velkou hospodářskou krizi z roku 1929 se mu ale zlepšit nepodařilo a republikáni se ze silné a prosperující strany proměnili v menšinovou neúspěšnou stranu, která ztratila své voliče a prohrála s demokraty prezidentské volby v roce 1932, kdy vyhrál Franklin D. Roosevelt.

Protikomunistická politika trefou do černého

V 50. letech se republikáni věnovali především antikomunismu a kritice SSSR. V této době se jejich ideologie v některých směrech ztotožňovala s demokratickou. Později se strana stavěla proti hnutí hippies, díky tomu získávala nové početné voličstvo, které jí zařídilo výhru v prezidentských volbách. Richarda Nixona ovšem následující aféra Watergate zničila a stranu oslabila, takže bylo potřeba najít jinou výraznou osobnost, která by takový problém uvnitř republikánů unesla a postavila je znovu na nohy. Tím vyvoleným se roku 1981 stal Ronald Reagan, který dokázal oslovit konzervativní, ale i liberální republikánské voličstvo. Nechyběli ani voliči nábožensky založení, kteří v následujících letech ovlivnili republikánskou politiku.

Za Raeganovy vlády se vyplnilo několik cílů, které si na začátku tohoto prezidentského období strana nastolila. V roce 1989 byl poražen komunismus ve světě, snižovala se cena ropy, nastal i hospodářský růst. Ten však opět začal zkraje 90. let značně pokulhávat, což republikány připravilo o prezidentský mandát.

Nová politika: Válka proti terorismu

Síla konzervativců, ale i náboženského voličstva se znovu ukázala v roce 2000, když ve volbách zvítězil George W. Bush. O rok později se kvůli teroristickému útoku z 11. září 2001 politika republikánů přeorientovala na otázky bezpečnosti a zahraniční politiku.

V otázce dodržování ústavy jsou republikáni stále za jedno, prosazují i nízké daně. Jedná se o pravicově konzervativní stranu a mají největší podporu na středozápadě a jihu USA. Podporují volný trh, minimální státní zásahy do hospodářství a prosazují náboženství ve školách. V otázce zahraniční politiky jsou spíše bráni jako ti, kteří se snaží o zvyšování velmocenského postavení ve světě a chtějí porazit terorismus.