Český fotbalový útočník Tomáš Pekhart působící v klubu Legia Varšava si svými čtyřmi góly v nedělním utkání nejvyšší polské ligy důrazně řekl o reprezentační dres pro nadcházející start kvalifikace mistrovství světa 2022. Šampionát se má uskutečnit v příštím roce na přelomu listopadu a prosince.
Národní tým trenéra Jaroslava Šilhavého vstoupí do bojů o šampionát v Kataru ve středu 24. března. Kvalifikaci zahájí proti Estonsku, ale kvůli pandemii koronaviru se duel odehraje v polském Lublinu. Následuje domácí duel s Belgií 27. března a první část kvalifikace uzavřou Češi 30. března ve Walesu.
Tomáš Pekhart je nejpilnějším českým střelcem současnosti. V 19 utkáních polské ligy zaznamenal 19 branek, další dvě přidal v pohárech. V neděli se přesunul z Polska do Prahy a absolvoval povinné testy na koronavirus. Pokud jimi projde, bude po sedmi letech patřit do reprezentačního výběru. V pondělí vzdáleně pohovořil s novináři.
Do národního týmu se vracíte po sedmi letech jako nejlepší střelec v soutěži. Cítíte šanci, že byste si mohl ze reprezentaci zahrát?
Předně jsem rád, že jsem tady. Absolvoval jsem test na koronavirus a čekám na výsledky. Věřím, že to všechno dobře dopadne. A pokud ano, že dostanu šanci a nějaké minuty odehraji.
Bavil jste se o své roli s trenérem Jaroslavem Šilhavým?
Mluvili jsme spolu před týdnem, kdy ještě nebylo zcela jasné, jak na tom fyzicky budu. Ale teď jsem tady a fit. Jsme v týmu čtyři útočníci a přijmu jakoukoliv roli. Doufám, že se na hřiště dostanu.
Říkáte to skromně, když jste v 19 ligových zápasech vstřelil 19 branek…
Ano, čísla jsou to krásná. Proto doufám, že si za dlouhodobou práci, kterou v Legii Varšava předvádím, šanci v reprezentaci zasloužím.
Kdybych nejel na tento sraz, tak by bylo nemožné se dostat na závěrečný turnaj mistrovství Evropy, aniž bych odehrál za národní tým soutěžní zápas.
Hledíte jen k tomuto srazu a začátku kvalifikace, nebo jde i o cestu na červnové mistrovství Evropy?
Samozřejmě jde o oboje. Sedm let jsem v národním týmu nebyl a kdybych nejel na tento sraz, tak by bylo nemožné se dostat na závěrečný turnaj mistrovství Evropy, aniž bych odehrál za národní tým soutěžní zápas. Už nejsem nejmladší a zřejmě je to pro mě poslední šance dostat se na nějaký velký turnaj. Sice jsem jedno mistrovství Evropy absolvoval, shodou okolností v Polsku v roce 2012, ale přál bych si to zažít ještě jednou.
V Polsku se blížíte s Legií k obhajobě zlata a vy byste mohl získat titul krále ligových střelců. To by snad nějakou váhu mělo…
Pokud budu dávat góly jako dosud, bude pro reprezentančního trenéra těžké mi tu šanci nedat. Ale nyní se dále soustředím na každodenní práci v Legii, protože jedině to mi může pomoci na Euro. Ale samozřejmě na hřiště se chci dostat už nyní při kvalifikaci.
Kvůli koronaviru se utkání přesunulo z Estonska do polského Lublinu. Jaké tam očekáváte hřiště po zimě?
Doufám, že je lepší, než která zažívám v polské lize. Přiznám, že trávníky v ní jsou katastrofální. Něco podobného jsem nikde a nikdy nezažil. Teď v neděli v Lubinu to bylo v novém roce poprvé, co se hrálo na slušnějším trávníku.
Dost se nacestujete. Včera jste přijel z Polska, zítra už tam zase vyrazíte a pak zase hned do Prahy…
To ano, ale přesuny k současné situaci s koronou patří. Ale naštěstí pro cestu do Česka to v neděli vyšlo dobře díky tomu, že se hrálo v Lubinu a bylo to směrem do Prahy. S manželkou a dcerou jsme se sešli kousek od stadionu, kde mě tam vyzvedly a poté, co přijely z Varšavy, tak jsme pokračovali dál do Prahy.
V Lubinu jste vstřelil jako první cizinec v Legii čtyři góly v ligovém zápase. Hattrick jste stihl za 13 minut první půle.
Pro mě to byl specifický zápas, protože jsem se vracel po zranění a po delší době jsem nastoupil v základní sestavě. Byl to zřejmě nejlepší poločas za mého působení v Legii. První gól jsem dal již ve 6. minutě a to se pak hraje lépe. Ty další dva byly takovými dárky. Navíc po faulu na mě rozhodčí odpískal penaltu. Z pohledu produktivity šlo o nejlepší oficiální zápas v kariéře.
