Gólmanský rébus v reprezentaci. Vaclík, nebo Kolář? Šilhavému nezávidím, říká Koubek

Napřed pro pořádek. Českou reprezentaci čekají od 24. do 30. března tři veledůležité zápasy s Estonskem, Belgií a Walesem. Tím začne boj o světový šampionát, který se v roce 2022 koná v Kataru. Kouč Jaroslav Šilhavý netradičně nominoval čtyři gólmany – Tomáše Vaclíka (Sevilla), Jiřího Pavlenku (Werder Brémy), Ondřeje Koláře (Slavia Praha) a Aleše Mandouse (Sigma Olomouc).

Důvod? Kluby z německé bundesligy pustí své hráče-reprezentanty na následující sraz jen do covidově méně rizikových zemí, aby po návratu nemuseli do karantény a nepřišli tak o další kolo ligové soutěže. V kvartetu nominovaných gólmanů se toto týká brémského Jiřího Pavlenky. Za aktuální konstelace by byl zřejmě jedničkou pro všechny zápasy, takto ale může absolvovat jen úvodní utkání s nejslabším Estonskem. Do Tallinu přiletí jako další bundesligoví krajánci separé, po jednom duelu zase vzduchem odcestuje do Německa.

V posledních letech byl českým reprezentačním titánem na postu brankáře Tomáš Vaclík, ale jeho pozice v Seville teď rozhodně není nejlepší.

Ondřej Kolář, strážce brány Slavie, byl zejména loni velkolepě opěvován, ale poslední týdny mu nevyšly úplně podle jeho představ.

No a Aleš Mandous prokazuje v české lize své kvality, už si dokonce v září odbyl reprezentační premiéru, ale stále je to na mezinárodním poli neotřískaný brankář, „jen“ ze Sigmy Olomouc.

„Podle jmen je česká brankářská sestava stále silná. Každopádně záleží na aktuální formě,“ říká Miroslav Koubek, trenér a někdejší gólman Sparty či Kladna. Ještě před pár měsíci byl součástí reprezentačního kádru jmenovec kouče Tomáš Koubek. Do léta 2019 působil ve francouzském Rennes, kde měl velké renomé. Ale po přestupu do německého Augsburgu je jeho vytížení prakticky nulové.

„U Koubka není co řešit. Je jasné, proč v nominaci není. Vaclík byl zraněný a (Yassine) Bounou mu vzal místo, v Seville proto chytá sporadicky. To je samozřejmě problém. Naprosto pravidelně se ale v bundeslize do brány dostává Jiří Pavlenka. Pro mě je to v této situaci jasná jednička,“ dodává Koubek, který u národního týmu působil dva roky coby asistent Karla Jarolíma.

Pavlenka je sice podle německého magazínu Kicker v této sezoně nejhorším brankářem německé elitní ligy, na druhou stranu má pět čistých kont a v tomto ohledu je na tom stejně třeba jako ikona Bayernu Mnichov Manuel Neuer. A zkrátka být dlouhodobou jedničkou v týmu bundesligy je líbivý status.

Kdo by tedy podle vás měl v jednotlivých třech zápasech stát v bráně?
Z nastalé situace mi vyplývá, že v Estonsku by měl chytat Pavlenka. Pak to bude složité a Jardovi Šilhavému to nezávidím. Těžko říct, zda upřednostní Ondřeje Koláře, nebo Tomáše Vaclíka. V takové chvíli rozhoduje to, jak kdo vypadá přímo na srazu. Trenérský tým s kluky komunikuje, sleduje je neustále. A pak z hromadné konzultace vypadne jedno jméno – není to jen o hlavním kouči. Velké slovo mají trenéři gólmanů – Milan Veselý a Radek Černý. Každopádně pro zápas s Belgií a Walesem tu podle mě není vyhraněná jednička.

A když se zkusíte vžít do kůže Jaroslava Šilhavého?
Myslím si, že bude mít v hlavě Tomáše Vaclíka. Odchytal kvalifikaci a celkově má za sebou skvělé mezinárodní zápasy, v reprezentaci nastoupil do více než třiceti zápasů. Kolář v národním týmu prakticky nechytal (pouze jedno utkání v listopadu 2019 proti Bulharsku, pozn. red.). Čili tento úhel pohledu hraje pro Vaclíka. Na druhou stranu Kolář má herní praxi, i když možná momentálně není v top formě. Já bych se rozhodoval podle toho, jaké bude složení obrany.

Povídejte...
Nabízí se prakticky ryzí slávistická obrana. Na pravém kraji exslávista Vladimír Coufal, ve středu David Zima s Ondřejem Kúdelou, vlevo Jan Bořil. Za mě bych obranu takto složil, je pro to ideální konstelace – Zima hraje skvěle, Kúdela dlouhodobě výborně, Bořil stálice a u Coufala není o čem diskutovat (je součástí základní sestavy West Hamu v Premier League, pozn. red.). A v takovém případě mi tam sedí Kolář, byť nasbíral málo zkušeností v národním týmu. Má aktuálně praxi i z evropských pohárů, takže já bych se nebál postavit jeho. Zejména na základě sehranosti se slávistickou řadou. Nicméně Jarda Šilhavý může na stopera postavit i Ondřeje Čelůstku nebo Tomáše Kalase. Pak už je Kolářův bonus nižší a ukázal bych spíše na Vaclíka.

Koubek možná zvolil Augsburg špatně, o to víc si važme Pavlenky

Teď trochu odbočím a zeptám se na Tomáše Koubka, který v posledních letech pravidelně obrážel reprezentační srazy, ale teď je pouze mezi náhradníky. Je vám líto, jak se vyvinula jeho kariéra po přestupu z Rennes do Augsburgu, kde až na úplné výjimky nedostává šanci?
Poznal jsem ho, když jsem byl u reprezentace, vím, že je to dobrý kluk – i z lidského hlediska. Obrovsky loajální, pokorný. Bylo na něm vidět, jak si váží toho, že je v nároďáku, měl k němu velký respekt. Prostě se to bohužel stává. Už v závěru při angažmá v Rennes nechytal pořád. Nějaký výkonnostní pokles tam zřejmě nastal.

A v samotné reprezentaci, když dostal šanci, nepředvedl úplně přesvědčivé výkony. Na podzim v přátelském utkání na Kypru výrazně chyboval, když zbytečně vyběhl a byl z toho gól. Ale nikdy nebyl v reprezentaci jako jednička. Vždycky se s ním zkrátka počítalo, že to jistí jako dvojka či trojka. I tato pozice je obrovskou poctou. Teď z toho vypadl zkrátka proto, že v Augsburgu nechytá. Možná to byla špatná volba, když odešel do bundesligy. O to víc si můžeme vážit Jiřího Pavlenky, který je naprosto jasná stálice Werderu Brémy.

Před Koubkem dostal v nominaci přednost Aleš Mandous, 28letý brankář Sigmy Olomouc. Je za vás aktuálně tou nejlepší volbou na toto místo, nebo byste tam raději viděl jiného ligového brankáře – třeba Filipa Nguyena nebo veterána Jana Laštůvku?
Mandous je velice šikovný brankář, zlepšil se a je pro mě překvapením. Patří do nejužší špičky naší ligy, oprávněná nominace. Ale je to jen taková pojistka. Na něj by se dostalo snad pouze při nějaké covidové kalamitě, jinak vůbec. Tak či tak řadím Mandouse před Nguyena, považuji to za správné. Laštůvka je také velmi dobrý brankář, ale už má svůj věk (38 let, pozn. red.).

Měl by Tomáš Vaclík, který byl po konci Petra Čecha neochvějnou jedničkou, opustit Sevillu, aby byl v budoucnu národnímu týmu více nápomocný?
Vzhledem k dalším měsícům to nemá cenu řešit. Pro červnové EURO se s ním počítá, i kdyby neměl chytat. V kontextu let minulých je to stavební kámen, vybudoval si určitou pozici. Říká se, že má jet jen ten, kdo má aktuálně nejlepší formu. Ale tak to v praxi není. Z většiny ano, ale stálice pozvánku vždycky dostanou. Nicméně z dlouhodobého hlediska to Vaclík musí řešit. Pokud neuvidí cestu, jak se v Seville dostat přes brankáře Bounoua, potom by musel konat. Vlak by mu začal ujíždět, už teď to trvá poměrně dlouho.

Kolář má přidanou hodnotu, bonus v podobě skvělých nohou, čímž se řadí mezi světovou elitu.

Jak se díváte na výkony slávistické jedničky Ondřeje Koláře, které v posledních týdnech zaznamenaly určitou kritiku?
Už na tom určitě byl z hlediska formy lépe. Každopádně pořád platí, že je mimořádný ve hře nohama. Opravdu týmu touto dovedností neskutečně pomáhá. Slavia proto hraje v jedenácti hráčích v poli, ne v deseti. Kolář je díky tomu mimořádný. Famózní zákroky – ve kterých je dobrý i on, má výtečný reflex – předvádí spousta brankářů. Kolář má však přidanou hodnotu, bonus v podobě skvělých nohou, čímž se řadí mezi světovou elitu.

I proto je potřeba mu nějakou tu chybu odpustit. A hlavně ji s ním rozebrat, aby se poučil, víc se koncentroval. Určitě si z toho něco vezme a podobné škraloupy jako v zápasu v Evropské lize s Rangers nebo domácí soutěži s Příbramí a Slováckem odejdou. Předtím chytal půl roku úplně bezchybně, nyní je možná trochu propustnější. A nemá totální jistotu. Ale uzavřel bych to tím, že se skutečně vymyká z portfolia brankářů a je to velký nadstandard, originál. Uznávám ho.

Myslíte si, že pokud by dostal šanci v důležitém zápase proti Belgii nebo Walesu, hrál by více na jistotu? Protože velmi často se pohybuje svojí rozehrávkou na hraně rizika, občas za ní…
Asi ano, určitě by nešel do extrémů, nevymýšlel by kličky na malém vápně. Už v posledním ligovém utkání v Mladé Boleslavi bylo vidět, že po určité mediální masáži řešil některé situace trochu jednodušeji. I když od něho byl hráč 10 metrů, což pro něj běžně je horský prostor, nevymýšlel nic a kopnul míč pryč. Byl velmi pozorný, soustředil se. Hru nohama si případně určitě zachová, jen by se měl snažit maximálně vyvarovat eskapád, které občas provede.