Sex, drogy a papežské schizma. Sorrentino se vrátil do Vatikánu s Novým papežem

Slavný italský režisér Paolo Sorrentino se po čtyřech letech od úspěšného seriálu Mladý papež, jenž vznikl ve spolupráci s HBO a Sky Atlantic, vrací na scénu s pokračováním příběhu o dekadentním životě vatikánských kněžích v Novém papeži. V jeho středu se pak nově objevuje titulní papež Jan Pavel III. s tváří Johna Malkoviche, který vystřídal charismatického Pia XIII. (Jude Law) poté, co na konci první řady (spoiler alert!) dostal infarkt.

Vznik kvůli Malkovichovi

Hned v úvodu se divák dozvídá, že všemi opěvovaný Pius leží po třech neúspěšných transplantacích srdce na jednotce intenzivní péče a jakákoliv šance na probuzení z kómatu by se takřka rovnala zázraku. S přibývajícími epizodami však začíná být více než patrné, že střet mezi starým a novým papežem není otázkou jestli, ale kdy. Režisér Sorrentino pak nikterak neskrývá fakt, že velkým důvodem pro vznik nové série byla rovněž chuť spolupracovat právě s oceňovaným Malkovichem.

Nový papež vrací do hry také oblíbenou postavu státního sekretáře Voiella, který mezi jinak citlivé a často křehké charaktery kardinálů a kněžích vnáší chladnokrevnost a vypočítavost, se kterými by se neztratil ani jako hrdina v krutém fantasy světě George R. R. Martina. Koneckonců právě svět intrik a mocenských svárů je pro Vatikán stejně tak příznačný, jako byl pro samotný Westeros.

Sorrentina ale víc než boje o moc, vnitrostátní politika nebo světové krize týkající se Vatikánu zajímají postavy, kterými svůj neony prozářený a sexy jeptiškami obsazený svět zaplnil. Ne snad, že by se nová série těmto tématům zcela vyhýbala. Seriál krátce řeší hrozbu teroristické organizace podobné ISIS, práva gayů a leseb i skandály typické pro církev jako například sexuální zneužívání nezletilých. Nic z toho však v seriálu nemá prioritně takový význam jako dílčí posuny v charakterech hlavních postav.

Láska všech katolíků

Malkovichův Jan Pavel III., rozený John Brannox, je zástupcem tzv. střední cesty, centristrického přístupu k církvi, který znamená, že není striktně ani konzervativní, ani liberální, a pochyby vnímá jakou stěžejní součást víry. Tento přístup pak vychází z jeho dětství, kdy od malička vyrůstal ve stínu svého zesnulého bratra.

Komplexy z dětství, kdy mu rodiče neprojevovali takovou lásku, jakou by si představoval, si pak přenáší i do současnosti, kdy své rozhodnutí postavit se do čela církve z velké části postaví i na tom, že si rodičovskou lásku nyní vynahradí láskou všech katolíků. Plán je však záhy narušen první známkou života spícího Pia XIII., k němuž velká část věřících stále chová často až fanatickou náklonnost. To je například znázorněno několikaminutovou scénou, kdy místní rádiová stanice přeruší přenos všech svých programů a písní a místo toho začne vysílat Bellardovo dýchání pomocí přístrojů.

Vizuální podmanivost

S postupnou eskalací děje a směřováním k nečekanému papežskému schizma a tudíž i střetu názorů mezi oběma výraznými papeži však režisér zároveň nijak neustoupil ze svého tradičně provokativního vizuálního stylu, kterým si diváky získal už například s Velkou nádherou. Ve zkratce to znamená tančící jeptišky ozářené neonovým křížem, moderní hudbu plnící sály pompézních vatikánských katedrál nebo třeba opáleného Juda Lawa v plavkách procházejícího se po pláži, zatímco se na něj lepí zrak desítky krásných a roztoužených žen. Tyto kontrasty pomáhají dokreslovat specifickou atmosféru díla, jemuž se nepodobá žádné jiné.

Ve finále tak seriál znovu stojí a padá na tom, jak moc divákovi sedne Sorrentinovo svérázné pojetí. Diváci Mladého papeže budou nadšení, protože druhá řada v podstatě staví na tom, co fungovalo napoprvé, a ještě dále dokresluje na první pohled zkažený svět Vatikánu, ve kterém se ale pořád najde dost krásy a zázraků, aby stálo za to jej udržet.

Pakliže je pro vás ale představa papeže rozmlouvajícího s Marilynem Mansonem nebo šarmantní Sharon Stone, již v seriálu hrají sami sebe, příliš drzá či prvoplánová, budete mít asi trochu problém devítidílnou minisérii dokoukat. Všem ostatním bych ale tento výlet do zákulisního srdce církve vřele doporučil.