Sovětský svaz – mírová hráz! Připomeňte si hesla prvomájových průvodů za socialismu

Všudypřítomnou reklamu na socialismus už občané téměř nevnímali. Byla k nepřehlédnutí. Hesla visela na fasádách škol, úřadů, továren a vůbec na všech veřejných budovách. Nejvíce transparentů s režimními slogany se ale v ulicích československých měst a obcí sešlo v den Svátku práce. Prvomájový průvod se tak stával doslova přehlídkou hesel.

Sovětský svaz –⁠ mírová hráz! Leninskou cestou k dalšímu rozvoji naší socialistické vlasti! Po boku Sovětského svazu za další úspěchy naší socialistické vlasti! Sovětský svaz –⁠ náš vzor. Sovětský svaz – opora míru a pokroku na celém světě! Ať žije a upevňuje se přátelství národů Sovětského svazu a Československé socialistické republiky! Tvořivá a důsledná mírová politika SSSR –⁠ naděje pracujících celého světa! Sovětský svaz –⁠ náš nejvěrnější přítel! Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak! Ať žije slavný, pracovitý a hrdinný sovětský lid!

Moskva, záruka světového míru

Hesla nejčastěji opěvovala Komunistickou stranu Československa (KSČ) a přátelství se Sovětským svazem (SSSR). Moskva byla údajnou zárukou světového míru, ačkoli většina účastníků májových průvodů pamatovala invazi do Československa (1968), Maďarska (1956) anebo Afghánistánu (1979). Aktuální útok Ruska na Ukrajinu, který agresor vydává pouze za „speciální operaci“, navíc potvrzuje, že v Kremlu se dosud dělá podobná propaganda, jakou před listopadem 1989 zažívalo i Československu.

S inovací prvomájových sloganů si za socialismu nikdo nedělal hlavu. Byla pozvolná, základ zůstával stejný po celá desetiletí. V padesátých i osmdesátých letech. „Hesla na transparentech byla většinou politická. Se Sovětským svazem a nikdy jinak! To bylo jedno z nich, k zapamatování všem na Západě, kdož spekulují jinak,“ popisoval ostravský komunistický deník Nová svoboda atmosféru prvomájových průvodů v roce 1965. Hlavní projev tehdy k Ostravanům pronesl poslanec Drahomír Kolder, o tři roky později jedna z centrálních postav kolaboračního promoskevského proudu v KSČ. Kolder davy s mávátky postrašil válkou hrozící ze Západu: „Jsme svědky revanšistických rejdů v Německu a agresivních akcí Spojených státu amerických.“ Kreml na stejnou notu straší i v roce 2022.

Po Václaváku Leninovou cestou

Hesla v průvodech byla také nosným pilířem prvomájových reportáží v ústředním komunistickém deníku Rudé právo. Takto deník líčil první máj na Václavském náměstí v roce 1962: „Před tribunou rozevláté vlajky československá a sovětská. Za nimi svazáci v modrých košilích a uprostřed rudého pole praporů velké portréty Marxe, Engelse, Lenina a Gottwalda. Šedá dlažba náměstí už nadobro ustoupila rozvité lučině pestrobarevného, svěžího kvítí. Uprostřed obrovský transparent: Leninovou cestou za nové vítězství socialismu a míru ve světě.“

Tehdejší Rudé právo připomnělo i řadu jiných hesel z pražského průvodu: „Ať žije Komunistická strana Sovětského svazu – předvoj cesty ke komunismu!“ S dovětkem, že lidé slogan potvrzují nadšenou zdravicí sovětského velvyslance Zimjanina. To byl pozdější šéfredaktor ústředního sovětského deníku Pravda, list přitom od jara 1968 také hlásal, že Československo ohrožují němečtí revanšisté čili nacisté. Skončilo to sovětskou invazí.

Následující prvomájová hesla jsou vypsána z dobových prvomájových reportáží a z fotografií průvodů v databázi ČTK.

Přehlídka májových hesel

V pevné jednotě KSČ a lidu za nová vítězství socialismu (1989).

Buduj vlast, posílíš mír (1949).

Výchovou filmem k jednotě pracujících, za světový mír, za socialismus (1949).

Za vítězné dovršení socialismu v naší vlasti (1960).

Kupředu – zpátky ni krok (1968).

Za jednotu odborů – za socialismus (1969).

Mladá směna – budoucnost komunismu (1960).

V čele s KSČ za nová vítězství socialismu a komunismu (1961).

Klement Gottwald –⁠ tvůrce jednoty národa (1949).

Jednotným zemědělským družstvem k blahobytu vesnice (1949).

Ať žije KSČ, rodná strana našeho lidu (1952).

Více vyrábět – lépe žít (1952).

Socialistický realismus, aktivní vztah umělce ke společenskému dění (1983).

Jsme pěst dělnické třídy (1950).

Budujeme socialismus na naší vesnici (1950).

Plněním usnesení XIII. Sjezdu KSČ za lepší zabezpečení výživy lidu (1968).

Pod vedením KSČ učme se a pracujme pro další rozkvět naší socialistické vlasti (1963).

Společně v boji, společně v míru (1962). Ať se dále rozvíjí odkaz idejí VŘSR (1965).

Přestavba národního hospodářství –⁠ rozvíjení myšlenek února 1948 (1988).

Všechna moc patří pracujícímu lidu (1987).

Uskutečňováním programu XVI. sjezdu KSČ naplňujeme odkaz Vítězného února (1983).

Po příkladu Sovětského svazu znásobíme své úspěchy (1961).

Jezte ruská vejce – vejce našich přátel

Snad pouze jednou za éru socialismu (1948–⁠1989) zazněla na prvního máje odlišná hesla. Při slavném Majálesu 1965, jehož králem se stal slavný americký beatnický básník Allen Ginsberg. Majálesový průvod kráčel 1. května 1965 přes Švermův most (dnes Štefánikův) do pražské Stromovky. A kdo v Praze potkal tento stodvacetitisícový studentský dav, mohl si klidně myslet, že padl režim.

Majálesový průvod se konal s požehnáním mocných, kteří chtěli zabránit setkání studentů v Petřínských sadech. Ta už od roku 1962 končila policejními zásahy, vylučováním ze studií i nepodmíněnými rozsudky. Studenti se na majáles 1965 vyzbrojili vtipnými hesly, kterými režim nemile překvapili, přesto Veřejná bezpečnost (VB) proti průvodu nezakročila a neveřejná StB si jen poctivě zapisovala nápisy na transparentech:

Zdravíme VB a neveřejnou taky.

Sovětský majáles – náš vzor.

Kdo nejde s námi, má infarkt.

Za vyšší úroveň visokých škol.

Brávo, brávo, co tomu řekne zítra Rudé právo.

Obnovte právo první noci.

Jezte ruská vejce – vejce našich přátel.

S Antonínem na věčné časy.

Dejte nám svobodu, jsme páté kolo u vozu.

Zdravíme výše postavené soudruhy.

Raději blbé zřízení než nutnost myšlení.

Sovětský poustevník – náš vzor.

Všechna hesla byla předem schválena.

Obden jednu školskou reformu do r. 1970.

Nemlaťte nás přes hubu, ať žije král Ubu.

Byli jsme i před pomníkem, budeme i po něm.

Kupředu levá, kupředu levá, levá úchylka, pravá úchylka, zlatá střední cesta.

Majáles nám povolili, proto jsme to roztočili.

Majálesový průvod v roce 1962 skončil postihy několika studentů a vyhoštěním Ginsberga z republiky, Rudé Právo pak o básníkovi napsalo: „Naše země je známa svou pohostinností a dokáže být zdvořilá ke každému cizinci, kterého pozve. Nemůže však strpět a nestrpí, aby k nám kdokoli zanášel manýry, před nimiž si normální člověk – s prominutím – odplivne. Ginsberg je osobou pohlavně úchylnou a narkoman.“ Z pozice státní moci to vlastně byla i rychlá odpověď na jedno provokativní heslo, které studenti také nesli v majálesovém průvodu: „Brávo, brávo, co tomu řekne zítra Rudé právo.“