Během první vlny invaze do Československa okupanty podporovalo 2 300 tanků. Zdroj: Profimedia.cz
Před 52 lety vojska armád Varšavské smlouvy vpadla do tehdejší Československé socialistické republiky, aby ukončila takzvané pražské jaro. O rok později, při výročí okupace, se konaly občanské protesty. Ty už rozehnaly tuzemské bezpečnostní složky. Výročí 21. srpna letos připomene řada akcí.
Lidé si připomenou památku obětí invaze vojsk před budovou Českého rozhlasu v Praze v pátek v jedenáct hodin dopoledne. Pietní akce se zúčasti mimo jiné předseda Senátu Miloš Vystrčil, pražský primátor Zdeněk Hřib a řada armádních představitelů. Na Václavském náměstí se bude konat od 11:00 hodin vzpomínková akce Aby sny nezešedly.
Akce věnované výročí okupace se ovšem konají i v jiných českých městech. V Ústí nad Labem bude v 18:00 hodin slavnostně odhalena pamětní deska věnovaná Petru Fridrichovi, jediné ústecké oběti srpnové okupace 1968. Vzpomínkové shromáždění proběhne i ve všetatském Památníku Jana Palacha.
Občanská iniciativa Milion chvilek pro demokracii na pátek plánuje více než 80 kulturních a diskusních akcí připomínajících události srpna 1968 a 1969. Budou zahrnovat proslovy a vzpomínky pamětníků, koncerty, filmy či rekonstrukci vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. Akce se budou konat například v Praze, Plzni, Brně, Českých Budějovicích, Olomouci a Ostravě.
Záhuba socialismu s lidskou tváří
Těsně před půlnocí 20. srpna 1968 překročily armády států východního bloku československé hranice a vpadly do vnitrozemí bez vědomí tehdejších státních orgánů. Invaze armád Varšavské smlouvy ukončila tehdejší pokus československých komunistů o nastolení takzvaného socialismu s lidskou tváří. V Československu pak začalo dvě dekády trvající období normalizace, které ukončila až revoluce v listopadu 1989.
Vojenské akce se zúčastnily armády Sovětského svazu, Bulharska, Maďarska a Polska, u východoněmeckých hranic byly připraveny i jednotky Německé demokratické republiky. Ty ale podle historiků nakonec do země nevstoupily (kromě několika průzkumných oddílů) zřejmě kvůli negativním reminiscencím na druhou světovou válku. Hned během prvního dne si tato internacionální pomoc vyžádala téměř šest desítek lidských životů.
Pražské jaro bylo vyústěním společenského vývoje v 60. letech 20. století a souviselo s krizí ekonomiky, kritikou stalinismu a celkovým uvolněním politické situace ve světě. Uvnitř komunistické strany Československa se vedle konzervativního vedení v čele s prezidentem Antonínem Novotným stále hlasitěji ozývalo umírněnější proreformní křídlo. V lednu 1968 byl Novotný z čela KSČ odvolán. Místo něj byl zvolen šestačtyřicetiletý Slovák Alexander Dubček, který si rychle získal oblibu veřejnosti.
Československá cesta narazila v Kremlu
V březnu 1968 Novotný rezignoval na úřad prezidenta a nahradil ho hrdina z druhé světové války Ludvík Svoboda. Impulzem ke změnám byl dubnový Akční program KSČ, který se věnoval politickým, společenským i ekonomickým změnám. I opatrné reformy se ale vedení KSČ vymykaly z rukou, v uvolněné atmosféře rychle obnovily činnost církve i Sokol, začaly se rodit nové protikomunisticky orientované organizace, byla zrušena cenzura a zahájeny rehabilitace obětí komunistického teroru z 50. let.
Tento vývoj se nelíbil konzervativcům ve straně a narazil na tvrdý odpor Kremlu. Nejvyšší představitelé SSSR i dalších komunistických zemí několikrát varovali československé politiky před „nebezpečím kontrarevolučního vývoje“. Napětí vyvrcholilo v červenci 1968 takzvaným varšavským dopisem pěti komunistických stran východního bloku, který varoval před možností vojenského zásahu v případě pokračování „odklonu Československa ze socialistické cesty“.
O intervenci bylo definitivně rozhodnuto 18. srpna v Moskvě na jednání pěti generálních tajemníků stran států Varšavské smlouvy. O necelá tři dny později vstoupilo v prvním sledu na území Československa zhruba 100 000 vojáků, jejichž invazi podprovalo 2300 tanků a 700 letadel. Postupně se okupační vojsko rozrostlo až na tři čtvrtě milionu vojáků a 6000 tanků. Během prvního dne invaze bylo zabito nebo smrtelně zraněno 58 Čechoslováků, do konce roku 1968 stoupl počet obětí kvůli okupaci na 108 osob.
Zatímco maďarští, bulharští a polští vojáci se z československého území po krátké době stáhli, pobyt sovětských vojsk byl naopak legalizován smlouvou o jejich pobytu, kterou Národní shromáždění schválilo 18. října 1968. „Dočasný“ pobyt okupační armády nakonec trval 23 let. Odchod sovětských vojáků se stal jedním z hlavních požadavků po listopadu 1989. Poslední z nich, velitel Střední skupiny sovětských vojsk Eduard Vorobjov, ale odletěl z Prahy 27. června 1991.
