Přední maďarští literáti jsou vylekaní nejnovějším mocenským manévrem vlády Viktora Orbána, jehož lidem se podařilo kapitálově ovládnout mediální portál Index. Nejčtenější nezávislý deník v zemi. „V Maďarsku je vážně ohrožena svoboda slova,“ říká pro CNN Prima NEWS spisovatel Dénes Krusovszky.
Největší maďarský nezávislý on-line deník Index finančně ovládli lidé blízcí vládnoucí straně Fidesz premiéra Viktora Orbána a na konci července odvolali šéfredaktora webu. Osmdesát redaktorů Indexu, tedy drtivá většina zaměstnanců, zareagovalo protestní výpovědí a v Budapešti se poté demonstrovalo za svobodu slova. O kauze sice píše evropský tisk, provládní maďarská média ji ale ignorují či bagatelizují. A jiná silná média, než ta loajální k vládě, již dnešní Maďarsko vlastně nemá. Poslední nezávislé papírové noviny Magyar Nemzet (Maďarský národ) zanikly v roce 2018, a to podobným způsobem jako nyní internetový deník Index.
Gabi Csutak: Jsem hodně zneklidněna
„Vývoj na mediální scéně sleduji se silnými obavami, a změny v Indexu mě hodně zneklidnily,“ reaguje na nejnovější situaci maďarská spisovatelka Gabi Csutak. Jedna z účastnic literárního festivalu Měsíc autorského čtení v Brně a Ostravě, který hostil maďarské autory, a spolupracovník CNN Prima NEWS některé z nich požádal o reakci na aktuální vývoj. „Určitá svoboda slova v Maďarsku pořád existuje, máme opoziční fóra, můžeme psát na Facebook, ale jsme ve stále horší situaci,“ říká spisovatelka.
Gabi Csutak přesto věří, že v zemi, která je součástí Evropské unie, nelze omezit svobodu slova tak drasticky jako například ve Vietnamu. V této asijské komunistické zemi třeba soudy za takzvané „zveřejňování a sdílení protistátních příspěvků na Facebooku“ udělují i nepodmíněné tresty. Maďarsko ale nemusí být členem EU věčně, Orbánovi věrní voliči by možná dokázali vyhrát i referendum o vystoupení z evropského domu.
Maďarští spisovatelé teď doufají, že když on-line deník Index přišel o téměř všechny redaktory, úplně zanikne. Že ho vláda po aktuálním skandálu nebude nákladně měnit v další provládní web. Zatím však portál nebyl vypnut, jen investigativní žurnalistiku vystřídaly především krimi zprávy. Ve středu 5. srpna byly otvírací články Indexu věnovány třeba celosvětové kampani #MeToo, německému pedofilovi a domácí kriminalitě.
Jak se nenápadně likviduje svoboda slova
V Budapešti se na protest proti změnám v Indexu sice demonstrovalo, spisovatel Dénes Krusovszky si ale myslí, že se proti omezování svobody slova mělo hlasitě protestovat již v minulých letech. „Když třeba Orbán prostřednictvím jedné nadace postupně ovládl veškerý regionální tisk. Zánik nezávislého tisku na venkově ale intelektuály v Budapešti moc nezajímal,“ přemítá Krusovszky.
Žádné velké protesty nenastaly, ani když v roce 2016 zanikl opoziční papírový deník Népszabadság (Svoboda lidu) a o dva roky později již zmíněný Magyar Nemzet. Oba deníky odhalovaly přešlapy vládní strany, stát se jim odvděčil zastavením státní inzerce, která tvoří značnou část maďarského reklamního trhu. A novinám házel i další klacky pod nohy, finančně oslabená média se totiž snadněji podmaňují.
„S pomocí kapitálu byl před dvěma roky obdobně umlčen jeden z nejlepších nezávislých internetových deníků Origo,“ informuje Krusovszky. V době finančních nesnází mu takzvaně finančně pomohl jistý Miklós Vaszily, mocný muž blízký Viktoru Orbánovi. Nedlouho poté se deník vyhlášený svými investigativními reportážemi o nejvyšších patrech politiky proměnil v propagandistický web vlády, který útočí na migranty, Brusel či na filantropa Sorose.
Tentýž Miklós Vaszily nyní pomohl zničit i Index. Už v březnu získal poloviční podíl ve firmě, která prodává reklamní prostor Indexu. V druhé půli července osoby s úzkými vazbami na špičky strany Fidesz, kterým se v Indexu podařilo získat vliv, donutily k rezignaci šéfredaktora Szabolcse Dulla. „Vláda počítala s tím, že se tahle změna odehraje pěkně pod pokličkou a bez zbytečného humbuku. Že odejde jen část redakce a zbytek se přizpůsobí,“ líčí změny v Indexu spisovatel Dénes Krusovszky. To vládě nevyšlo, nicméně cíl byl splněn.
Pál Závada: Vláda mění výklad dějin
Nejde přitom jen o svobodný tisk, ale také o identitu moderního demokratického Maďarska. „Orbánův režim nás vrací někam zpátky a cíleně mění výklad maďarských dějin,“ říká další z předních maďarských spisovatelů Pál Závada. Nově jsou třeba bagatelizovány surovosti maďarské armády v době druhé světové války na území tehdejšího Sovětského svazu. Kromě svobody slova v médiích je také ohrožen i celý literární provoz. Dlouhodobá stipendia či významné granty získávají téměř výhradně autoři anebo vydavatelé loajální s politikou premiéra Orbána.
Pál Závada je autor dvanácti románů a v díle Természetes fény (Přirozené světlo) líčí zvěrstva maďarských jednotek v Sovětském svazu za druhé světové války. Maďarsko bylo v té době spojencem nacistického Německa a jeho armáda se bok po boku s wehrmachtem účastnila tažení do SSSR v roce 1941, pogromů na ukrajinské Židy i bitvy o Stalingrad.
Plenění Ukrajiny líčí jeden z hrdinů Závadovy knihy v dopisech zasílaných z fronty domů na maďarský venkov: „V Ščorském rajonu jsme 18. dubna vzali pod palbu a vyplenili obec Ilkuča, odvedli jsme všechen dobytek, vynesli cennější zařízení a pak chalupy zapálili. Po dalších pět dnů jsme se pak pro každý případ do zpustošené vsi vraceli a zastřelili jsme všechny, kteří se odvážili vrátit.“ Další část dopisu vypráví o ženách, dětech a starcích, které maďarští vojáci zaživa upalovali ve stodolách.
Tři strašáci: Berlín, Moskva a Brusel
Na otázku, zda se současný politický establishment distancuje od bestiality maďarských vojáků za druhé světové války, Pál Závada odpovídá: „Bohužel ne. Současný režim o tomto problému šíří absolutní lži, které nemohu schvalovat. Postoj vlády je takový, že naši vojáci byli neviňátka. A pokud spáchali nějaké násilí, byli k tomu donuceni fašistickým Berlínem.“ Závada připomíná, že Orbánova „politika paměti“ vymazává i zločiny maďarského komunismu. „Pokud nějaké byly, donutila nás k nim Moskva. My nic, my muzikanti,“ říká spisovatel. „Podle Orbána byli Maďaři vždycky jen oběťmi, nikdy viníky.“
K Berlínu a Moskvě v posledních letech přibyl ještě jeden aktuální strašák. Brusel. „Ten ošklivý Brusel, který chudáky Maďary nutí k nepřijatelným věcem,“ popisuje spisovatel Závada ideologii strany Fidesz, která již ve třetích parlamentních volbách po sobě získala parlamentní většinu. A neotřesitelnost moci si zajišťuje stále patrnějším utahováním šroubů, tedy omezováním lidských práv a svobod.
Existenční nejistoty
Tuzemští komentátoři někdy jízlivě podotknou, že jim mnohé kroky kabinetu Andreje Babiše anebo přešlapy Pražského hradu připomínají nástup normalizace z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Pokud se stejnýma očima podíváme na současné Maďarsko, tak tam už se tvrdě normalizuje. Autoritářský režim potřebuje centralizovanou moc i na poli kultury, stát se proto pokouší nabourat poměrně jednotnou opoziční frontu mezi maďarskými spisovateli.
„Většina současných maďarských spisovatelů stojí v opozici vůči Orbánovu režimu. Vláda se ale snaží tuhle jednotu rozbít,“ říká překladatel László G. Kovács, který do maďarštiny tlumočí díla Patrika Ouředníka, Václava Havla či Milana Kundery. „Systém grantů a stipendií je postaven na loajalitě k vládní straně,“ vysvětluje překladatel, jenž žije v Budapešti. „Jakožto cizince se mě vytrvalá snaha vlády stále víc omezovat svobodu slova nedotýká tolik, jako kdybych byl maďarský občan. Ale o to více soucítím s literáty, které vláda dostává do existenčních problémů,“ líčí své pocity.
Spisovatelé, národní zrádci
Spisovatel Ferenc Czinki je místopředsedou Společnosti autorů beletrie, která stojí v opozici vůči oficiálním literárním institucím v Maďarsku. A ta je nyní pouze jedna. „Vláda se snaží centralizovat úplně všechno, od sportu až po literaturu. A silové literární centrum učinila z Petöfiho muzea v Budapešti,“ informuje Czinki. Veškeré peníze, která od státu putují do literárního provozu, se nyní rozdělují v této instituci. „Do čela muzea byl zasazen ředitel, který literatuře moc nerozumí, zato je věrným služebníkem vlády a proslavil se mnoha radikálními, nacionalistickými a někdy až extremistickými výroky.“
Takové postupy jsou skutečně podobné Husákově normalizaci v sedmdesátých letech, kdy se předsedou Svazu československých spisovatelů stal nepříliš talentovaný spisovatel Jan Kozák, ovšem odborník na dějiny KSČ a docent Vysoké školy politické ÚV KSČ. Československá normalizace však byla spojena s trestním stíháním řady spisovatelů. V Maďarsku zatím nikdo opoziční spisovatele politicky nepronásleduje. Viditelný je ale existenční tlak.
„Vláda to dělá chytře. Opoziční literáty a vydavatele úplně neodřízla od státních zdrojů, dotace nikdy nesnižuje až na úplnou nulu,“ popisuje Czinki strategii moci. „Není to na zrušení nakladatelství, ale ani na uživení. A tím jsou vydavatelé i autoři hnáni do nejisté ekonomické situace, a kde se bojuje o chléb a holé přežití, tam není moc prostoru na protesty. Veškerý čas spotřebujete sháněním financí, o které vás pokrátil stát.“
Místopředseda Společnosti autorů beletrie Ferenc Czinki potvrzuje, že drtivá většina předních maďarských literátů zatím odmítá štědré nabídky vládních stipendií. „Ale pokud se nechceme zaprodat Orbánovu režimu a existenčně přežít, musíme se o to víc soustředit na získání mezinárodních grantů.“ Provládní média (po změnách v Indexu to tedy jsou všechny velké papírové i on-line deníky) pak tento postup spisovatelů líčí jako národní zradu. „Píše se o nás třeba, že maďarští intelektuálové jezdí do cizina a tam žalují na maďarskou vládu,“ vysvětluje Czinki, co všechno je dnes možné v zemi, která je od 2004 členem Evropské unie.
