Soud v Německu uložil doživotí Stephanu Ballietovi za loňský útok na synagogu v Halle. Soud tak svým nepravomocným verdiktem vyhověl obžalobě. Dovnitř se sice nedostal, zabil ale dva lidi v okolí.
Na doživotí dnes poslal za mříže soud v Německu Stephana Ballieta, který se zodpovídal za loňský útok na synagogu v Halle. Ballietovi, který se k činu doznal a může se odvolat, uložil soud doživotní vězení s následnou ochrannou vazbou. Ochranná vazba je v obzvláště závažných případech, kdy veřejnosti hrozí nebezpečí, zvláštním preventivním opatřením, které má zabránit, aby se odsouzený po odpykání trestu dostal z věznice.
Dnešní verdikt tak znamená, že pokud by Balliet byl v budoucnu omilostněn, musí nastoupit do ochranné detence. Ta není chápána jako trest, ale jako ochrana veřejnosti, proto má na rozdíl od vězení mírnější podmínky.
Soud zmírnění kvalifikace odmítl
Balliet se loni v říjnu pokusil zaútočit na synagogu, kde tehdy věřící oslavovali největší židovský svátek Jom kipur. Dovnitř se ale díky masivním dveřím nedostal, proto následně zastřelil náhodnou kolemjdoucí a později ještě jednoho mladého muže v nedalekém rychlém občerstvení. Několik dalších lidí při tom zranil. Balliet přiznal, že k činům ho vedly antisemitské a rasistické spiklenecké teorie.
Obhajoba se snažila kvalifikaci zmírnit a k obvinění z pokusu o zabití více než pěti desítek lidí v synagoze uváděla, že to nebyl pokus o vraždu, protože od svého záměru vniknout do synagogy nakonec ustoupil. Soud ale tento výklad odmítl.
Balliet před soudem útok nepopíral. Uvedl, že chtěl původně útočit na muslimy, nakonec se ale rozhodl zvolit si za terč Židy, protože je považuje za větší problém pro „nespokojené bílé muže“. Během procesu se také několikrát pokusil hlásat své rasistické názory, proto mu soud musel opakovaně odebírat slovo.
Soudní psychiatr během procesu poukázal na to, že Balliet trpí složitou poruchou osobnosti se známkami paranoie a autismu, zároveň ale zdůraznil, že to k omezení jeho příčetnosti a schopnosti rozeznat protiprávní jednání nevedlo. Zdůvodnil to tím, že obžalovaný na rozdíl od pacientů trpících klamnými představami a bludy čin podrobně plánoval a vyčkával na nejlepší okamžik.
