Obří žralok děsí New York: „Sharkzilla“ měla útočit i na velryby. Pátrání míří do hlubin
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Záhadná Sharkzilla děsí pobřeží New Yorku.
Mohl za útoky jaderný odpad v hlubinách?
Vědci narazili na obří samici žraloka mako.
Obří kousance na tělech velryby, tuleně a tuňáka přivedly vědce k pátrání po nebezpečném predátorovi u pobřeží New Yorku, který si od nich vysloužil přezdívku Sharkzilla. Předpokládali totiž, že by mohl být mnohem větší a nebezpečnější než běžní žraloci. Objevila se dokonce i teorie, že může jít o „geneticky zmutovaného jedince“ ovlivněného radioaktivním odpadem. To se ale nepotvrdilo.
Stopa po útocích zavedla vyšetřovatele v září loňského roku do oblasti Montauku. Právě ta se stala epicentrem pátrání po „mořské příšeře“, jehož průběh zachycuje epizoda pořadu Shark Week stanice Discovery Channel s názvem Sharkzilla Takes New York. „V minulosti jste sem přijeli, pokud jste chtěli chytit obřího žraloka. Přímo u pobřeží Montauku existuje obrovské množství záznamů,“ vysvětlil v pořadu odborník na žraloky Craig O'Connell.
Podle něj byli tito velcí predátoři z oblasti prakticky vyloveni. Nové důkazy ale naznačovaly, že se mohou vracet.
Pátrání zamířilo do temných hlubin
Pátrání tým nakonec zavedlo přibližně 160 kilometrů od Montauku k Hudsonovu kaňonu, obrovské podmořské rokli, která začíná v hloubce zhruba 275 metrů a následně klesá až do přibližně 1 220 metrů. Rozsáhlý kaňon, svou velikostí přirovnávaný ke Grand Canyonu, může poskytovat útočiště některým z největších predátorů Atlantiku, jak poznamenává deník New York Post.
ČTĚTE TAKÉ: Lvice zabavená Vémolovi se už prohání v liberecké zoo. Zachránil jsem ji, vzpomíná Terminátor.
Místo má ale také znepokojivou minulost. „Na konci 60. let tu do Hudsonova kaňonu vyvezli 15 000 sudů s jaderným odpadem. O deset let později se tam vydali, aby sudy zkontrolovali, a všechny prosakovaly,“ vysvětlil O'Connell.
Právě tato skutečnost ho přivedla ke kontroverzní hypotéze – radioaktivní látky mohly podle něj ovlivnit místní živočichy a případně způsobit genetické mutace.
„Pokud jsou zvířata vystavena jadernému odpadu, může to způsobit genetické mutace a abnormální růst. Pokud je tento predátor geneticky pozměněný, mohl by být rychlejší, silnější a smrtelnější než jakýkoli jiný predátor na Zemi. Říkáme mu Sharkzilla,“ citoval O'Connella deník Daily Mail. Expert zároveň zdůraznil, že jde pouze o kontroverzní a dosud neprokázanou teorii.
Kamera zachytila několik žraloků.
O'Connell a jeho tým naložili loď návnadami a vydali se směrem ke kaňonu. Doufali, že se jim podaří přilákat žraloky dostatečně blízko, aby jim mohli připevnit sledovací zařízení a odebrat vzorky tkáně. Kvůli blížící se bouři měli ale na celou akci pouze 30 hodin.
K okraji podmořského kaňonu dorazili ve čtyři hodiny ráno a do temné vody spustili kameru s návnadou. O šest hodin později ji vytáhli zpět na hladinu. Záběry pořízené v hloubce přes 180 metrů přinesly první zásadní stopu. Z temnoty se náhle vynořila obrovská tlama, která se pokusila kameru kousnout. Podle O'Connella šlo o mimořádně velkou samici žraloka bílého. Vzápětí se před kamerou objevil také další obávaný predátor – žralok mako, který je nejrychlejším žralokem v oceánu a dokáže se pohybovat rychlostí přesahující 40 mil za hodinu (asi 64 km/h).
Vědci se proto rozhodli riskovat a vstoupili do vody. Pokoušeli se žraloky přilákat dostatečně blízko, aby na ně mohli připevnit sledovací zařízení a odebrat vzorky tkáně. Jedna ze samic, dlouhá přibližně tři metry, pak zamířila přímo k potápěčům.
Obrovská silueta na obzoru
Tým později použil také maketu delfína pojmenovanou Hudson, na kterou připevnil velký kus tuňáka. Do oblasti připluli dva žraloci mako, což bylo neobvyklé, protože tento druh obvykle loví samotářsky. Pak ale oba náhle zmizeli.
Vědci začali mít podezření, že je z místa mohl vyplašit ještě větší predátor. Jejich obavy posílil obrovský stín, který se později objevil ve vodě. Proplul kolem týmu a opět zmizel v temnotě dříve, než se podařilo zjistit, o jaké zvíře šlo.
Čtěte také
Protože se čas krátil, vytvořili vědci zařízení, které nazvali „blubber blaster“. Mělo napodobit situaci, kdy na hladině praskne tělo mrtvé velryby a uvolní do vody obrovské množství potravy, která by mohla přilákat žraloky.
Když začalo zapadat slunce, obrovská samice žraloka mako zamířila přímo k lodi. „Tohle je Sharkzilla!“ vykřikl O'Connell.
Žralok měřil téměř 3,6 metru a podle vědců byl dostatečně velký a silný na to, aby mohl způsobit zranění nalezená na zvířatech u pobřeží Long Islandu.
Jelikož se predátor nepřiblížil k ochranné kleci, O'Connell vyplaval ven a pokusil se mu připevnit sledovací zařízení. První pokus nevyšel a žralok zmizel.
Navzdory tomu, že ubývající denní světlo činilo ponor stále nebezpečnějším, byl O'Connell přesvědčen, že se žralok vrátí. A měl pravdu. Při dalším setkání už byl navíc úspěšný a na tělo samice se mu podařilo připevnit sledovací zařízení a také odebrat vzorek tkáně.
Vysvětlení krvavé stopy
Výsledky laboratorních testů nakonec přinesly zásadní rozuzlení. Ve vzorku nebyly nalezeny důkazy o radioaktivních mutacích. Nejtemnější část teorie o Sharkzille se tak nepotvrdila.
Vyšetřování však ukázalo, že zdejší vody slouží jako místo rozmnožování žraloků mako. To nabídlo mnohem přirozenější vysvětlení krvavé stopy – predátoři lovili potravu pro svá vyvíjející se mláďata.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Panter na jihu Čech? Záběry rozdělují odborníky, policie varovala obyvatele
Vystudovala literární tvorbu na Vysoké škole kreativní komunikace a následně navázala studiem médií na Metropolitní univerzitě v Praze. Od dubna 2023 působí jako redaktorka v on-line redakci CNN Prima NEWS. (Michaela.Bartosova@iprima.cz)
