Svatební holoubci: Krutá romantika a symbol lásky, který končí smrtí

Ptáci bez šance

O víkendu přijali pracovníci z azylu pro týraná zvířata Ostrovský Macík, z. s., několik telefonátů z okolí Karlových Varů. Lidé upozorňovali na výskyt tzv. svatebních holubic – bílých holubů vypuštěných během svatebních oslav. Ze všech nahlášených jedinců se podařilo odchytit pouze jednoho. Byl však ve velmi vážném stavu a přes veškerou snahu se ho nepodařilo zachránit.

„Tito holubi nejsou schopni přežít ve volné přírodě,“ upozorňují zástupci azylu. Neumějí si obstarat potravu, nemají žádné přirozené obranné mechanismy a často postrádají i základní orientaci. Ve většině případů hynou pomalu a bolestivě – vysílením, hladem, nebo se stávají snadnou kořistí predátorů.

Byznys bez zodpovědnosti

„Tyto praktiky důrazně odsuzujeme. Chápeme, že svatebčané mohou z neznalosti vnímat vypouštění holubů jako romantické gesto a nevědomky si tuto službu objednat. Odpovědnost však jednoznačně nese poskytovatel, který by měl mít odborné znalosti o vhodnosti daných ptáků k tomuto účelu a zároveň zajistit jejich řádnou péči – jak během obřadu, tak po jeho skončení,“ říká Institut na ochranu holubů.

A pokračují: „Na základě zkušeností z praxe se však domníváme, že zodpovědný přístup poskytovatelů těchto služeb nelze zaručit. Proto podporujeme nejen úplný zákaz této činnosti, ale i osvětu v této oblasti. Z našeho pohledu jde o kruté a zcela zbytečné týrání zvířat ve jménu zisku a chvilkového potěšení. Institut na ochranu holubů. Tento názor sdílí i další organizace a azyly na pomoc holubů, ať už Holubi v nouzi, Holubí srdce nebo iniciativa Městských Holubníků a Obecní holubník. Osvětu šíří Zvířecí záchranka nebo záchranné stanice.

Vyšlechtění k záhubě

„Vyšlechtěné okrasné druhy (středozobí rejdiči, bubláci, pávíci, američtí kingové, benešovští selští holubi a další, případně i bíle zbarvené hrdličky chechtavé) po vypuštění končí vyčerpané, neschopny letu a orientace někde uprostřed měst. Tam ptáci strádají, protože si neumějí sami shánět potravu, slábnou a hynou či se stávají snadnou kořistí predátorů. Přeživší jedinci navyšují populaci městských holubů,“ vysvětluje iniciativa Obecní holubník.

Bílá barva – snadná kořist

Dochází tak k porušení zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve smyslu opuštění zvířete. Použitím exotických druhů (např. hrdliček chechtavých), které nejsou schopny přežít v našich podmínkách, může dojít i k porušení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, konkrétně k záměrnému rozšíření nepůvodního druhu.

Vhodné k tomuto účelu mohou být výhradně poštovní holubi, kteří mají výborné orientační schopnosti a vysokou pravděpodobnost návratu ke svému chovateli. I zde však šlechtění na bílou barvu ztěžuje jejich přežití – bílí jedinci jsou jednodušší kořistí.

Okrasní versus poštovní

Na rozdíl od poštovních holubů, kteří jsou šlechtěni pro schopnost orientace a návrat na velké vzdálenosti, a městských holubů, kteří se přizpůsobili životu ve volné přírodě, „svatební holubice“ tuto schopnost nemají. Jsou to často krotcí chovní jedinci zvyklí na život v kleci.

Některé agentury tvrdí, že používají bílé poštovní holuby. Rozpoznat okrasného a poštovního holuba však může být pro laika obtížné. A i pokud jde skutečně o poštovního holuba, návrat nelze zaručit – pták může zahynout cestou. Trénink a péče, které by návrat umožnily, jsou odpovědností poskytovatele služby, nikoliv objednavatele.

„Úspěšnost návratu tedy závisí výhradně na tom, jak poctivě a zodpovědně poskytovatel se svými holuby nakládá, a to vnáší do celé věci značnou míru nejistoty. I z tohoto důvodu jsme jako spolek pro úplný zákaz této činnosti. Uvědomujeme si, že s námi v tomto směru nemusí všichni souhlasit – jedná se o otázku hodnot a priorit,“ vysvětluje Institut na ochranu holubů.

Organizace Ostrovský Macík apeluje na veřejnost: „Prosíme snoubence i organizátory svateb – zvažte etičtější alternativy svatebních symbolů. Skutečná láska nepotřebuje oběti.“

Romantika, která bolí

Ačkoliv se může vypouštění holubů na svatbě zdát jako dojemné gesto, ve skutečnosti jde o krutý zvyk, který často končí smrtí živého tvora – jen kvůli symbolice.

Podobně varují hasiči i před vypouštěním lampionů „štěstí“, které se také často na svatbách využívají Ty jsou častou příčinou požárů – např. v Německu jeden takový lampion zapálil pavilon opic, kde uhořelo přes 30 primátů. Vyšetřovatelé našli na místě tři lampiony s novoročními přáními.