Dongfeng Shine je další levný Číňan. Tenhle má nebezpečně dobrý poměr ceny a výkonu
Čínský drak má čím dál více hlav i na českém trhu. Po úspěchu MG se o restart pokouší i Dongfeng a soudě podle extrémně příznivé cenové politiky i široké nabídky modelů by se mu to mohlo povést. Vyzkoušeli jsme vůbec nejlevnější model Aeolus Shine poháněný obyčejným benzinovým motorem bez turba.
Strategie čínských automobilek zaplavující Evropu modely aut podivných jmen je velice jednoduchá: Buď nabídnout fakt špičkový elektromobil nebo naopak vyloženě dumpingové benzinové auto pro chalupáře, které se však tváří div ne jako Porsche nebo BMW. Přesně takový je i Aeolus Shine, kterému pro zkrácení textu budeme říkat prostě jen Shine.
K TÉMATU: Návrat anglické klasiky. MG ZS jízdou nenadchne, potěší ale výbavou a cenou
Svítí se pěkně postaru halogeny. Zdroj: se svolením Dongfeng
Asie jak víno
Shine je auto s předním pohonem, jehož tvary jsou čímsi mezi čtyřdveřovým kupé a liftbackem, v skutečnosti jde přitom o čistokrevný čtyřdveřový sedan, což je pro našince ta nejméně praktická varianta. Jenže vzpomeňte si na Dacii Logan – obyčejný sedan a jak se pěkně prodává. Tvary čínské karosérie jsou opravdu typicky čínské, tedy hodně divoké a vlastně samoúčelné, nesmyslné až neforemné. Jsou zde samozřejmě klasická halogenová světla, která v kombinaci s černým lakem a oranžovými detaily vůbec neurážejí. Zato 16" kola se ve velké hmotě profilu docela ztrácejí a záď zase vypadá, jakoby Shinu někdo pořádně nakopal.
Interiér vypadá na fotce lépe než ve skutečnosti. Zdroj: Robin Běhal
Omyvatelný interiér
První, co člověka při nalodění zaujme, je skutečnost, že to na palubě Číňana právě nevoní. Není se čemu divit, masivní použití levných plastů, náhražek kůže a gumy může v horkém počasí těžko vylučovat vůni květin. Ale pěkně po pořádku. Oranžovo-bílé sedačky sportovního stylu vypadají fajn na pohled, bohužel jsou ale trochu neforemné a na člověka nad 180 centimetrů hlavně dost malé, zejména v případě sedáku. Vzadu je zato slušná porce místa pro dva dospělé. Kufr pojme pěkných 454 litrů, ale vinou malého víka není přístup ideální.
V kapličce před řidičem září typicky čínsky chaotický sdružený přístroj, který toho moc neumí – tedy kromě toho, že si můžete zvolit buď modré nebo červené podsvícení. Podivuhodné je zobrazování otáček – například když točíte 2 300/min, ukáže se číslo 2,3. Dotykový 13" centrální displej umístěný poněkud níže na středovém panelu hezky vypadá, ale také toho moc neumí.
Úplně chybí třeba ukazatel vnější teploty, ta vnitřní se samozřejmě ovládá jenom dotykově stejně jako hlasitost audia. Systém umí jenom bluetooth, Android Auto nebo Apple CarPlay byste však hledali marně. K dispozici je jeden klasický USB vstup. Místo v interiéru nezabírá klasická ruční brzda a ani zbytečně moc airbagů – testovaná základní verze má jen dva, dražší model stále slabé čtyři. Klasických tlačítek nabídne Shine minimum, ale tak už to u levných aut dnes chodí. Co je ale fakt nepraktické, je nemožnost otevřít kufr zvenku. Musíte buď stisknout tlačítko uvnitř nebo na klíčku.
Čínská diskotéka na přístrojovce v praxi. Zdroj: Robin Běhal
Jednoduchý, úsporný, dostačující
S pohony je to u Shinu jednoduché. Žádná elektřina, jen dvě verze benzinové patnáctistovky – silnější s turbem a výkonem 130 kW, slabší s 86 kW. První pracuje se šestistupňovým automatem, druhá s pětistupňovým manuálem a právě to byl náš osud. Motor je solidně odhlučněný a dalo by se říct, že na poměry atmosférického motoru vlastně i docela „jede“. Ostatně s autem vážícím jen něco přes 1 200 kilogramů nemá moc práce a pětistupňová převodovka tady není na závadu. Zcela absentuje jinde otravný systém stop/start nebo upozorňování na vyjetí z jízdního pruhu.
Řazení je sice poněkud „gumové“ a dráhy jsou delší, přesnost ale příliš nechybí. Dobré je i sladění se spojkou. Jednotlivé převody nejsou zbytečně ekonomické, takže ve většině jízdních režimů je zachována bezpečná míra akceschopnosti. Motor se energičtěji sbírá zhruba od tří tisíc otáček a pak bez výkyvů táhne až do maxima, byť reakce na sešlápnutí plynu jsou vyloženě tupé, takže snahy o sportování si raději necháte někam jinam. Pokud příliš netlačíte na pilu, lze s autem běžně cestovat za 6,5 litru na sto, možná i méně.
Pokud jde o jízdní vlastnosti, Shine jednoznačně sází na komfortní notu. Volantem jde točit jedním prstem a podvozek se jen příjemně pohupuje, aniž by vykazoval nějaké nebezpečné známky nejistoty v zatáčkách. Ani s aerodynamickým hlukem to není nijak zlé. Základní Shine prostě jezdí překvapivě kultivovaně a komfortně.
Kdepak liftback, sedan to je. Zdroj: se svolením Dongfeng
Zlepšit by se mohla bezpečnost
Jestli se vám zdá, že jsme čínské rodinné auto zrovna moc nepochválili, je potřeba si uvědomit, že Shine rozhodně není autem pro náročné. S cenou 449 900 Kč za testovaný kus jím ani být nemůže a nechce. Poměr cena/výbava je prostě mimořádně silný argument, před kterým všechny výtky blednou. Výprodejové čínské SUV MG ZS je sice o dalších 50 tisíc levnější, jde ale o podstatně menší auto, o evropských konkurentech ani nemluvě. Co by ale u Dongfengu mohli určitě zlepšit, je bezpečnost. Dva airbagy jsou dnes fakt málo a chybí i některé asistenty, které jsou jinde standardem.
