Test Hondy Prelude: Vypadá jako sporťák, ale ve skutečnosti je to nejúspornější kupé na trhu
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
- Honda Prelude se vrací po 25 letech jako hybridní kupé
- Vypadá jako sporťák, ale sází hlavně na nízkou spotřebu
- Interiér sází na fyzická tlačítka a kvalitní zpracování
- Kolik si za tento stylový vůz český prodejce účtuje?
Honda po čtvrtstoletí oprášila slavné jméno Prelude. Novinka dostala elegantní karoserii kupé, techniku z oblíbeného Civicu a překvapivě komfortně naladěný podvozek. Na první pohled vypadá jako nekompromisní sportovní náčiní, za volantem ale ukáže úplně jinou tvář. Místo ostrých reakcí a dechberoucí dynamiky sází především na pohodlí, kultivovanost a mimořádně nízkou spotřebu.
Slavné jméno se vrací na scénu po dlouhých 25 letech, tentokrát však v poněkud jiné podobě. Novinka si zachovala nízkou siluetu, dlouhé dveře a některé další typické rysy původního kupé, zároveň se ale musela přizpůsobit současné době. Proto dostala full-hybridní pohon, automatickou převodovku a prakticky všechno, co dnes od moderního auta očekáváme.
K TÉMATU: O Hondě Civic skoro nikdo neví, přitom patří k vůbec nejlepším ve své třídě. Na vině je cena.
Základní recept ovšem zůstal zachován. Prelude má pouze jeden pár dveří, nízkou karoserii a sportovní proporce, které ji v dnešní záplavě SUV okamžitě odlišují. Nepůsobí přitom přehnaně agresivně ani se nesnaží každému za každou cenu dokazovat, jak rychlá by měla být. Je spíše elegantní a uhlazená, přičemž nejlépe vynikne při pohledu z profilu.
Vypadá lépe ve skutečnosti než na fotografiích.
Přední část je velmi jednoduchá, s úzkými světlomety, nízkou maskou a čistě tvarovaným nárazníkem. Ještě zajímavější je ale záď s plynule klesající střechou, výraznými boky a světelným pásem táhnoucím se přes celou šířku vozu. Celkově design funguje lépe naživo než na fotografiích.
Základ interiéru pochází z Hondy Civic. Prelude se od ní liší především sedadly, volantem a několika ozdobnými detaily. Zdroj: Robin Běhal
Auto je nízké, široké a má příjemně vyvážené proporce. Není extravagantní, ale dokáže zaujmout. A hlavně dnes vypadá neobvykle už jen proto, že jde o klasické dvoudveřové kupé. Takových aut totiž na evropském trhu rychle ubývá. Podobně příjemně působí také kabina. Interiér je kvalitně zpracovaný, jednoduchý a nepokouší se řidiče ohromit obrovskými obrazovkami ani komplikovaným ovládáním.
Honda zachovala dostatek klasických fyzických tlačítek, takže například klimatizaci lze nastavit bez zdlouhavého hledání na dotykovém displeji. Stačí strávit uvnitř několik minut a okamžitě víte, kde co je a jak to funguje. Přesně tak by měl podle nás interiér moderního auta vypadat. Digitální přístrojový štít je přehledný, centrální obrazovka má rozumné rozměry a všechny důležité funkce zůstávají snadno dostupné.
Na druhou stranu bychom od Preludu čekali větší odlišnost od sourozeneckého Civicu. Základní architektura palubní desky, ovládací prvky i většina použitých technologií jsou si velmi podobné. Vzhledem k tomu, že má Prelude působit jako výjimečnější a emotivnější model, by mu trochu svébytnější prostředí rozhodně neuškodilo.
Civic v méně praktickém obleku
Proč ale příbuznost se Civicem vlastně maskovat, když je Prelude ve výsledku opravdu Civicem v méně prostorné karoserii, pouze s několika vylepšeními navíc? Sdílený technický základ přináší kvalitní materiály, dobrou ergonomii a pohodlný posed. Jen praktičnost musela ustoupit atraktivnějším tvarům.
Prelude je oficiálně čtyřmístné auto. Zadní sedadla jsou však kvůli nízké střeše vhodná hlavně pro děti. Zdroj: Robin Běhal
Vpředu je místa stále dost. Sedí se příjemně nízko, takže ani vyšší řidiči nemají problém s prostorem nad hlavou. Dostatek místa zbývá také v oblasti loktů a sedadla jsou komfortní i při delším cestování. Vzadu už je situace ale výrazně horší. Druhá řada je určena především dětem nebo k příležitostnému svezení dospělých na kratší vzdálenost.
Cestující vyšší než přibližně 170 centimetrů se tu prakticky nenarovnají, aniž by se hlavou dotýkali klesajícího zadního okna. O něco použitelnější je zavazadlový prostor. Podle metodiky VDA nabízí v základním uspořádání 264 litrů, po sklopení zadních opěradel se však přepravní kapacita zvětší až na 663 litrů.
Na poměry kupé je navíc potěšující velký výklopný otvor, přes který se zavazadla nakládají podstatně snáz než do klasického sedanu. Na rodinnou dovolenou to není, dvojici cestovatelů ale Prelude poslouží docela dobře.
Nejspíš nejúspornější kupé na trhu
Pod kapotou pracuje full-hybridní systém e:HEV, taktéž známý z Hondy Civic. Jeho základem je atmosférický benzinový dvoulitr pracující v úsporném Atkinsonově cyklu, který doplňují dva elektromotory a malý lithium-iontový akumulátor. Celá soustava posílá na přední kola nejvyšší výkon 135 kW, tedy 184 koní, a točivý moment 315 Nm.
Nejzajímavější na tomto sportovně vyhlížejícím kupé je tedy skutečnost, že není ani tak sportovní jako spíše úsporné. Dost možná jde o jedno z nejúspornějších kupé na světě. Hybridní pohon využívá elektřinu na maximum, takže s autem lze běžně jezdit kolem pěti litrů na 100 kilometrů a při troše snahy se dostat i pod tuto hranici. Spotřebu navíc nijak dramaticky nezvýší ani svižnější tempo.
Ve výsledku to podtrhuje výrazný cestovní charakter celého auta, který přebíjí jeho sportovní ambice. Prelude je spíše pohodlným GT na dlouhé trasy než ostrým kupé určeným na závodní okruh. A přesně od toho se odvíjejí také všechny další jízdní dojmy.
Dynamika za vzhledem zaostává
Zrychlení je na poměry sportovního kupé spíše podprůměrné. Prelude zvládne sprint z nuly na 100 km/h přibližně za 8,2 sekundy a pokračuje k maximální rychlosti 188 km/h. V běžném provozu mu ale výkon rozhodně nechybí. Bez problémů zvládá dálniční přesuny, předjíždění na okreskách i delší cestování ve vyšším tempu.
Honda převodové ústrojí označuje jako e-CVT, ve skutečnosti zde však nenajdeme klasický variátor s řemenem. Vůz většinu času pohání elektromotor, zatímco benzinový agregát vyrábí elektřinu. Teprve ve vhodných podmínkách se spalovací motor prostřednictvím pevného převodu připojí přímo ke kolům.
Výsledek se ale při prudké akceleraci chová podobně jako běžné CVT. Otáčky motoru vyletí nahoru a zůstávají tam, dokud řidič nepovolí plynový pedál. Dvoulitr proto může být při plném zatížení hlučnější, má však příjemný sportovní podtón a nepůsobí tak protivně jako některé hybridní pohony konkurenčních značek.
Zajímavostí je potom režim Honda S+ Shift, ve kterém pohonné ústrojí simuluje klasické řazení. Vytváří virtuální převodové stupně, mění otáčky motoru a při zpomalování dokonce napodobuje podřazování. Řidič může do celého procesu zasahovat pádly pod volantem. Samozřejmě jde především o divadlo, protože skutečné rychlostní stupně auto nemá.
Přesto tato funkce jízdě dodává alespoň trochu sportovní atmosféry a funguje překvapivě přesvědčivě. Oproti některým hybridům Toyoty má Honda celé ústrojí naladěné příjemněji. Pokud autu zbytečně nešlapete na krk, dokáže být tiché, plynulé a velmi kultivované.
Řízení slibuje víc než podvozek
Velmi dobrý dojem zanechává řízení. Ve všech jízdních režimech je přesné, má přirozenou odezvu a řidič díky němu dobře odhaduje, co se děje pod předními koly. Ve sportovnějším nastavení navíc citelně ztuhne a chvílemi působí až závodně. Tím ale prakticky veškerá skutečná sportovnost auta končí.
Honda Prelude měří na délku 4525 milimetrů, takže je o 28 centimetrů delší než pětidveřový Civic. Zdroj: Robin Běhal
Dále už se Prelude znovu chová spíše jako cestovní GT. Adaptivní podvozek je nečekaně komfortní, dobře filtruje běžné nerovnosti a ani na horším povrchu nemlátí ani nepřenáší do kabiny nepříjemné vibrace. Na dlouhých cestách jde o jednoznačnou výhodu. Při ostřejší jízdě ale brzy narazíte na jeho limity.
Karoserie se na poměry nízkého kupé poměrně výrazně naklání, přední část má v zatáčkách tendenci přecházet do nedotáčivosti a zadní náprava na menších hrbolech občas odskočí z požadované stopy. Auto vás tedy k rychlé jízdě nejprve naláká vzhledem a přesným řízením, podvozek vás ale vzápětí upozorní, že honba za časy na kolo není jeho hlavním posláním.
Příliš sportovně nepůsobí ani brzdy. Při běžné jízdě fungují bez problémů, při opakovaném tvrdém brzdění však rychleji vadnou a řidiči neposkytují takovou jistotu, jakou by od podobně vyhlížejícího kupé očekával.
A cena?
Honda Prelude se v Česku nabízí pouze s jedním pohonem a v jediné bohatě vybavené verzi Advance. Aktuálně za ni zaplatíte 1 199 900 korun. Levná tedy rozhodně není, zvlášť když technicky vychází z výrazně praktičtějšího Civicu. Na druhou stranu už v základní ceně dostanete prakticky všechno podstatné, například 19palcová kola, adaptivní tlumiče, kožené čalounění, vyhřívaná přední sedadla, bezklíčový přístup, parkovací senzory, adaptivní tempomat nebo audiosystém Bose s osmi reproduktory. Připlácí se tak především za lak a designové pakety.
Právě cena nakonec asi nejlépe ukazuje, komu je nová Prelude určená. Rozumově totiž příliš smyslu nedává. Za téměř 1,2 milionu korun dostanete techniku Civicu zabalenou do méně prostorné karoserie, navíc bez výkonu a jízdních vlastností skutečného sportovního vozu. Jenže podobná auta si lidé nikdy nekupovali čistě podle tabulek, objemu kufru nebo času zrychlení.
Prelude sází na elegantní vzhled, výjimečnost a pohodovou atmosféru za volantem. Nechce vás nutit, abyste každou zatáčku projížděli na hraně, ale láká spíše k tomu, abyste vyrazili na dlouhou cestu a užili si ji bez spěchu. Hybridní pohon se odmění mimořádně nízkou spotřebou, komfortní podvozek příjemnou jízdou a jednoduchý interiér tím, že vás nebude ničím zbytečně rozčilovat.
ČTĚTE TAKÉ: Levnější verze Volkswagenu California překvapila. Benzin jede skvěle, ale ne daleko.
Nová Honda Prelude tedy není sportovním kupé, jak si mnozí podle jejího vzhledu a slavného jména představovali. Ve skutečnosti je to příjemné cestovní GT pro dva, které dokáže zamilovaný pár odvézt na roadtrip do Itálie s minimální spotřebou a v překvapivě vysokém komfortu. Jen bude potřeba nechat děti doma a při balení zavazadel se trochu uskromnit.
Díky svému otci mohl k motoristickému světu přičichnout už ve velmi útlém věku. Postupem času se jeho vztah k autům začal ještě prohlubovat, až se nakonec staly jeho obživou, ale také koníčkem. Bart po získaní řidičského průkazu začínal jako pomocník v autopůjčovně, kde sbíral první zkušenosti. Roli redaktora započal ve svých dvaceti letech na dnes již neexistujícím webu Vybermiauto.cz, odkud se mu otevřely brány právě do Autosalonu. V současné době Bart patří mezi přední redaktory webu Autosalon.tv, je vedoucím rubriky Auto na zpravodajském serveru CNN Prima NEWS a občas se objevuje jako výpomoc v televizním pořadu.
