Celosvětově se rodí pomocník, který by za několik let mohl být ve většině domácností. Je to 3D tiskárna. S velkou přesností si doma sami vyrobíte petlici na vrata i ztracenou šachovou figurku, píše týdeník 5plus2.
Kdyby žil Přemek Podlaha, guru všech českých kutilů, jistě by si do svého Receptáře pozval hosty, kteří rozumí technologii zvané 3D tisk. Věděl by, že mezi Čechy jsou tisíce zručných řemeslníků, kteří umí opravit téměř cokoli, od rozbité cukřenky po domácí sluneční elektrárnu. Také by věděl, co každého šikulu na jeho kutilské kalvárii trápí – mít ty správné součástky. Věděl by, jaký problém bývá je sehnat a že je občas potřeba velmi improvizovat. Věci „na míru“ ale umí dnes vyrobit velký pomocník, který se už pár let ve světě rodí – 3D tiskárna.
Češi milují vozíky z hobby marketů. Vidí v nich symbol svobody, shodují se výrobci
Každý rok se v Česku prodají desítky tisíc přípojných vozíků, a tak tuzemští řidiči patří v Evropě mezi jejich největší vyznavače. Zájem je hlavně o české značky Agados a Vezeko. Podobně nadšení jsou lidé ve Skandinávii. I tam v hojné míře obhospodařují své chaty a chalupy.
Ty nejmodernější za miliony dolarů dokážou „tisknout“ umělé klouby či komponenty do vesmírných lodí, Přemek Podlaha by si ale zřejmě povídal o těch nejlevnějších za pět či 10 tisíc korun. Nechal by si vyprávět, jak si „kutil 21. století“ ve své dílně za chvíli vyrobí petlici na vrata, ztracenou šachovou figurku, držák na hadici, kryt na cukřenku či úchyty na nářadí, nebo jak manželce před Vánoci vymyslí formičky na vykrajování cukroví nebo jí vytiskne ulomené madlo k myčce.
Usměvavý 3D kutil by celé nedělní dopoledne v televizi mohl třeba vykládat, jak si u 3D tisku volí velikost a barvu, jak mu odpadly zdlouhavé cesty do železářství a hobby marketů, kde sice mají spoustu skvělých věcí, ale ne vždy se podaří sehnat přesně to, co by potřeboval právě on.
3D tiskárna jako stavebnice
Kdo si koupí 3D tiskárnu, přijde mu „stavebnice“, kterou si doma sám poskládá podle návodu. „Složit náš nejlevnější model zabere laikovi asi sedm hodin, samozřejmě umíme poradit. Umíme dodat i složenou, tam si ale zákazník připlatí,“ vysvětluje Mikoláš Zuza z Prusa Research, největšího výrobce 3D tiskáren v Česku. Když už je tiskárna složená, přichází hlavní úkol – jak si něco navrhnout a vytisknout. Dejme si jednoduchý příklad – šachovou figurku, například „věž“.
Stejně jako pro napsání dopisu potřebujete program typu „Word“, pro vytvoření figurky potřebujete program typu „CAD“– tedy zjednodušeně grafický program pro projektování používaný místo rýsovacího prkna. Je jich celá řada, studenti techniky velmi dobře znají AutoCAD nebo i bezplatnou verzi FreeCAD.
Program pro laiky
Kdo ale v těchto poměrně složitých programech nikdy nepracoval, i konstrukce jednoduché figurky ho brzy odradí. Proto byl vytvořen prostý program vhodný pro „běžné smrtelníky“, takzvaný TinkerCAD.
„Ten bych doporučil pro úplné začátečníky. Během tří hodin si člověk prohlédne instruktážní videa a pak už si figurku sám v počítači vymodeluje,“ radí Mikoláš Zuza. „Šachovou věž včetně cimbuří lze mít nakreslenou za půl hodiny. Tisk je pak otázkou asi hodiny,“ dodává expert.
Komunita uživatelů 3D tiskáren se každým dnem rozrůstá a většinu toho, co bychom doma chtěli vyrobit, už někdo stvořil. Internetová fóra a weby výrobců jsou tak plné už navržených modelů, stačí si je stáhnout, někdy lehce upravit, a je možné hned tisknout. „Tisk cizích modelů je to, čím 3D tiskaři začínají,“ upozorňuje Mikoláš Zuza.
Jak samotný tisk ve skutečnosti vypadá a na jakém principu funguje? I to se dozvíte v pátečním vydání týdeníku 5plus2 a na www.5plus2.cz.
