Turci hrají v NATO podle vlastních karet. Ztráta Ankary by ale byla pro alianci zničující
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Turecko posiluje armádu vlastními zbraněmi i drony
Do roku 2028 získá země 250 nových tanků Altay
Trump zvažuje návrat Ankary k programu stíhaček F-35
Tureckou armádu v rámci Severoatlantické aliance (NATO) rozhodně nepřehlédnete. Podle indexu Global Firepower zaujímá mezi evropskými aliančními zeměmi třetí příčku za Velkou Británií a Francií. Nejde přitom jen o počty vojáků nebo vojenské techniky. Mezi faktory, které vojenské schopnosti Turecka významně zesilují, patří vysoký podíl lokálně vyvíjených zbraní i velké zkušenosti získané v přeshraničních konfliktech a vojenských misích od Libye přes Sýrii po Afghánistán.
Podle tureckého časopisu obranného průmyslu A5 má Turecko v aktivní vojenské službě 550 000 vojáků, z toho je kolem 200 000 branců. Služba v armádě je povinná pro muže od 20 let a trvá šest měsíců. Jak na svém oficiálním profilu na síti Facebook připomíná Velitelství pozemních sil AČR, výjimku mají rodinní příslušníci, kterým někdo padl v boji, odvedenci se zdravotními nebo psychickými problémy a také homosexuální, bisexuální a transsexuální muži.
ČTĚTE TAKÉ: Obří skok pro českou armádu. Tank Leopard 2A8 se dočká i „izraelského štítu“, co vše dokáže?
Doby, kdy se Turci opírali o nákupy starší americké a německé vojenské techniky jsou dávno pryč. Armáda sice stále provozuje kolem 750 tanků M48 Patton z 50. let i 619 jejich nástupců M60 z přelomu 50. a 60. let, stejně jako v případě 355 německých tanků Leopard 1 u nich ale už svítí varovné nápisy „zastaralý“, „stárnoucí“ nebo „vyžadující pozornost“.
Čtěte také
Armáda proto už v roce 2025 začala přebírat první kusy hlavních bojových tanků Altay T1/T2, do konce roku 2028 jich dostane celkem 250 v celkové hodnotě 3,5 mld. USD (74 mld. Kč). Jde o výsledek spolupráce Turecka s Korejskou republikou, přesněji s tamní zbrojovnou Hyundai Rotem, která vyrábí jihokorejské tanky K2 Black Panther.
Altay váží 65 tun a je vyzbrojený německým 120mm kanónem Rheinmetall. Doplní 300 starších, ale stále velmi efektivních německých tanků Leopard 2A4, které nově provozuje také česká armáda. Jeho výrobcem je turecký zbrojařský koncern BMC Otomotiv Sanayi, 85 procent komponentů pochází z Turecka.
Americká blokace stíhaček F-35
O tom, že ne všechny vztahy s partnery probíhají ukázkově, ale svědčí projekt F-35. Turecko bylo klíčovým partnerem programu Joint Strike Fighter a do projektu investovalo stovky milionů dolarů. Ankara si objednala rovnou stovku stíhaček, přičemž turecké firmy vyráběly řadu klíčových komponentů.
Zlom nastal v roce 2019, kdy Ankara koupila dva ruské protiletadlové komplety S-400. Bílý dům vzápětí oznámil konec účasti Turecka s tím, že by ruské radary mohly sbírat data o citlivých technologiích stíhaček a ohrozit tak bezpečnost celého systému. Americký Kongres dokonce přijal zákon, který prodej strojů Turecku striktně zakazuje, dokud bude ruský systém S-400 vlastnit.
Čtěte také
Během červencového summitu NATO v Ankaře se ale očekává, že americký prezident Donald Trump předloží návrh na obnovení přístupu Turecka k nákupu F-35. To by znamenalo, že komplety S-400 skončí na základně USA pod kontrolou americké armády nebo se přesunou do nějaké třetí země.
Drony a rakety
Roli pokročilých tanků, bojových letounů, další obrněné techniky ale také třeba vrtulníků, jichž má Turecko kolem 280, silně ovlivňují zkušenosti z ruské invaze na Ukrajinu. Hlavně v její první fázi Turecko svými drony Bayraktar TB2 umožnilo Ukrajincům získat první cenná vítězství proti početně i materiálově silnějšímu útočníkovi.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ukrajinská armáda natočila klip. Oslavuje v něm turecké drony a směje se Rusům i Putinovi
Za úspěšnými drony s rozpětím křídel 12 metrů stojí konstruktér Selçuk Bayraktar, který se v roce 2015 oženil s nejmladší dcerou tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana Sümeyye. Tím se z technologie, která je součástí turecké národní hrdosti, stal tak trochu rodinný byznys nejvyššího představitele Turecka, který je zároveň vrchním velitelem turecké armády.
K vlastním dronům Turecko přidalo i své vlastní rakety. V dubnu 2026 odtajnil státní koncern Roketsan podrobnosti o pokročilé verzi turecké balistické rakety Tayfun Block-4, jejíž sériová výroba má začít ještě do konce roku. Raketa dlouhá 7,2 metru se dokáže vyhnout většině systémů protivzdušné obrany a cíl zasáhne hypersonickou rychlostí.
Klíčová role tureckých úžin
Turecká armáda sbírala v posledních letech praktické zkušenosti hlavně v severní Sýrii, v Iráku, v Libyi a v Náhorním Karabachu. Klíčovou roli v těchto nasazeních hrály masivní přeshraniční operace, asymetrický boj s kurdskými povstalci, rozsáhlé využití bezpilotních letounů a přímá vojenská podpora spřáteleným režimům a proxy silám.
Konflikt Spojených států a Íránu znovu upozornil na význam Bosporu a Dardanel, tedy dvou úžin spojujících Černé moře s mořem Středozemním. Ročně tudy propluje až 48 tisíc lodí, což představuje dvojnásobek provozu Suezského průplavu. Úžinami proudí hlavně potraviny, zkapalněný zemní plyn nebo chemikálie, ale také třeba 3 % světových dodávek ropy.
Čtěte také
Mohou tudy ale proplouvat i válečné lodě. Turecko a dalších 11 zemí v roce 1936 podepsaly konvenci z Montreux, která Turecku umožňuje pohyb válečných lodí úžinami v době války omezit. Třeba bitevní lodě nebo ponorky zemí, které nekontrolují žádnou část pobřeží Černého moře, ale bez souhlasu Ankary úžinami neproplují ani v době míru. Dohoda nezmiňuje letadlové lodě, což Rusko pro jistotu řešilo tím, že oficiálně stavělo pouze „letadlové křižníky“ – v minulosti třeba Admiral Kuzněcov. Díky tomu mohlo dostat do Středozemního moře a ke svým základnám v Sýrii významnou část Černomořské flotily.
Lepší s Tureckem než bez něho
NATO v čele s generálním tajemníkem Markem Ruttem oceňuje mimořádně rychlý rozvoj tureckého obranného průmyslu, který je schopen zásobovat vlastní jednotky a zároveň zbraňové systémy vyvážet. Na druhou stranu uplatňuje Ankara často velmi asertivní a samostatnou zahraniční politiku, která občas vyvolává politická pnutí se západními spojenci.
Turecko tak zůstává do značné míry nezávislým hráčem mimo tradiční mantinely NATO, jehož ztráta by byla pro Alianci zničující. Stále více platí, že je lepší mít Turecko jako nominálního spojence než jako potenciálního protivníka.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Titán nebes slaví kulatiny. Masivní letoun Embraer C-390 vzniká i ve Vodochodech
