Ukrajinci o střelbě na vlaky i sundávání vlajek: Akce populistů, Češi nosí náš prapor v srdci
I do bojových zón na Ukrajině se doneslo, že Češi sundávají z veřejných budov ukrajinské zástavy. „Bolí to, ale válka určitě není jen o vlajkách. Naše město leží ve frontové oblasti, která je částečně okupovaná, takže každý den tu vidíme ruské zločiny. Ruská armáda ostřeluje i příměstské vlaky a osobní auta, kterými jedou lidé do práce,“ říká pro CNN Prima NEWS Jaroslav Holizdra z Charkovské oblasti, ředitel podniku kritické infrastruktury městské rady v Derhači. Češi, kteří brojí proti ukrajinským vlajkám ve veřejném prostoru, si prý jen nedovedou představit, co znamená žít ve válce.
Když nový předseda českého parlamentu Tomio Okamura nechal 6. listopadu z budovy sněmovny sejmout ukrajinskou státní zástavu, ve stejný den Charkovskou oblast opět zasypaly ruské drony a rakety. A munice znovu zabíjela i civilisty. „Je to hlavně hloupé, co váš předseda udělal. Ukážu vám pár záběrů právě ze 6. listopadu,“ vytahuje Jaroslav Holizdra (Ярослав Голіздра) mobil a najde na displeji snímky hořících domů i videa ze záchranných akcí.
DÁLE ČTĚTE: Ukrajinci souhlasí s podmínkami mírové dohody. Zbývají detaily, hlásí Američané
Holizdra ve svých 30 letech řídí podnik kritické infrastruktury v městské oblasti Derhači (Дергачівська міська рада), kterou tvoří město Derhači a osm obcí mezi Charkovem a ruskými hranicemi. „Na starost mám i odvoz odpadu. A i když je oblast takřka denně ostřelována, každé ráno vyjíždějí k lidem naše popelářské vozy. A to pro těžce zkoušené občany znamená, že pořád vedeme normální život. Je to jistý znak stability, který lidé potřebují.“
Tento text vzniká 25. listopadu po poledni. Ve 13 hodin se na webu liveuamap.com, který poskytuje zřejmě nejlepší informace o situaci na frontě a leteckých úderech na Ukrajinu, objevuje také informace o vzdušném útoku na obec Mala Danylivka. To je velká vesnice přilepená na město Derhači a zároveň venkovská zóna Charkova. Následky náletu v tuto chvíli nejsou známy.
Čtěte také
Cesta z práce: Ruské drony míří na auta
„Každý den jsme v naší oblasti ostřelováni, každý den čelíme stále chytřejším dronům, každý den musíme snášet ruský teror,“ stýská si Holizdra. „Umírají i civilisté, kteří prostě jen jedou autem domů z práce, třeba z Charkova. I konkrétní auta se teď stávají terčem dronů.“ Je to permanentní běh na trati s dvěma body: život a smrt.
„Derhači čelí útokům kazetové munice, teď v říjnu byl u nás bombardován příměstský vlak mířící do Charkova. Civilní oběti počítáme hned od počátku invaze a také máme spoustu zraněných,“ vypráví šéf jednoho z podniků v místní kritické infrastruktuře. „Díky této funkci jsem zatím v souladu s legislativou nebyl povolán do armády,“ dodá. Povolávacímu rozkazu by se nevyhýbal, ačkoliv dobře ví, že je to už zmiňovaný běh o život: „Každá rodina na Ukrajině má nějaké padlé, třeba strýc mé ženy padl v boji o Pokrovsk.“
Jaroslav Holizdra ukazuje následky ruských útoků na město Derhači v Charkovské oblasti v den, kdy Tomio Okamura sundal z Poslanecké sněmovny ukrajinskou zástavu. Holizdra je ředitelem podniku kritické infrastruktury městské rady v Derhači, katastr obce se přitom dotýká ruských hranic. Zdroj: Ivan Motýl
Válka není o vlajkách
Když Tomio Okamura nechal sundat ze Sněmovny ukrajinskou vlajku, napřed ho to rozčílilo. Ale pak si řekl: „Bolí to, jenže tahle válka není o vlajkách.“ A nad akcí nového předsedy Poslanecké sněmovny nakonec spíše mává rukou. „Víme, že v České republice žije ohromná spousta lidí, kteří Ukrajinu aktivně podporují a přispěli nám i finančně,“ dodá Holizdra z radnice ve městě Derhači, odkud se spravuje území s asi 44 tisíci obyvateli.
Část městské oblasti (městské rady) Derhači byla okupována hned na počátku invaze, těsně u ruských hranic pak invazní síly drží kus území i nyní. Mezi řekami Charkov a Murom pak Rusové aktuálně ovládají asi 10 obcí. Tohle je život na frontové linii. „Rusové ostřelovali Derhači v Charkovské oblasti kazetovými bombami: Jsou oběti a zranění,“ i tak zní zprávy z regionu u oficiálních hranic Ruské federace.
Čtyřikrát neslavil narozeniny. Na protest
„Narodil jsem se 24. února 1995,“ poznamená Jaroslav Holizdra. A jak se tedy slaví narozeniny v den výročí ruské invaze na Ukrajinu? „Když nás ráno 24. února 2022 probudily výbuchy, byl to šok. Těhotnou ženu jsem poslal k matce a na úřadě jsme hned dali dohromady krizový štáb města. Na narozeniny jsem si ten den ani nevzpomněl.“
Jenže 24. února měl narozeniny i v roce 2023, 2024 a 2025. „Samozřejmě, že jsem je neslavil. Na to není vůbec chuť, protože tahle obrovská tragédie zatím neskončila. Čekám na konec války, pak to oslavím všechno najednou,“ plánuje.
A kdy to bude? Kdy si nechá upéct obrovský dort za všechny promeškané oslavy? „Nevím. A nechci se vyjadřovat k otázkám, které jsou v kompetenci Ozbrojených sil Ukrajiny.“ A co nekonečná „mírová jednání“, která od počátku roku organizuje Washington s Moskvou? Odpověď je stejná, na tohle prý nemá kompetence. Vzápětí ale hrdě pronese: „Vyhrajeme!“
Čtěte také
Evropa válkou unavená
Setkání s Jaroslavem Holizdrou zprostředkovala redakci CNN Prima NEWS brněnská Nadace Partnerství, která prostřednictvím projektu Partnerství pro Ukrajinu organizuje pro okupovanou zemi rozsáhlou pomoc. Nadace v minulých dnech pozvala do České republiky i docentku filozofie, která donedávna vyučovala na jedné z univerzit ve Lvově. Nyní se Nataliya Sanotska věnuje charitě a sejmutí vlajky z české Poslanecké sněmovny ji překvapivě nepobuřuje.
„Chápu, že Evropská unie je válkou unavená. Ale voliči dělají chybu, když se teď v mnoha zemích přiklánějí k populismu, aby nemuseli myslet na válku kdesi na Ukrajině. Populisté tvrdí, že Evropané jsou válkou jen zbytečně strašeni, ale opak je pravdou,“ přemítá filozofka. „Ano, v tuto chvíli je to naše válka, existenční válka o přežití ukrajinského národa. Ale pokud ji prohrajeme, může to být brzy i válka o existenci Slovenska nebo Česka.“
Sanotska si uvědomuje, že množství tragických informací, které se valí z médií na občany v míru žijících zemí, veřejnost podvědomě odmítá: „Každodenní zprávy o počtech mrtvých vojáků, o zabitých ženách a dětech, o hořících domech, to vše je pro vás každý den jen těžko přijatelné, ale ono se to opravdu děje.“ Snad by prý pomohla „válečná turistika“, jenže žádná cestovka ji nebude organizovat, protože by šlo o životy klientů. „Je mi líto, že to musím říct tak napřímo, ale člověk skutečnou hrůzu války pochopí, až když se v ní sám ocitne. A to se jednou může stát i vám.“
Zničené části města Derhači v Charkovské oblasti. Zdroj: Městská rada Derhači.
Češi lásku k vlasti nedokazují vlajkami
Netrápí ji ani výsledky průzkumu agentury NMS pro Český rozhlas, ze kterého vyplývá, že více než 70 procent Čechů je proti vyvěšování vlajek jiných států na českých státních budovách. „V Česku jsem totiž poznala dost lidí na to, abych pochopila, že u vás se láska k vlasti nedokazuje máváním státní vlajkou, snad s výjimkou populistických politiků nebo třeba fanoušků hokeje,“ říká Nataliya Sanotska. Podle ní lásku k rodné zemi Češi výmluvně prokazují hlavně prací.
„Vaše obce a města jsou nádherně upravená. Všude potkávám kreativní starosty i občany, kteří chtějí pořád něco vylepšovat. Milujete každý kousek lesa i každou studánku, a to vše je důkaz moudrého národa, který nepotřebuje populistické mávání vlajkami,“ pokračuje Sanotska. Ukrajinské vlajky na státních budovách v České republice tak podle ní nejsou až tak důležité: „Jsem přesvědčena, že několik milionů Čechů si nosí ukrajinskou vlajku v srdci, a to úplně stačí.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Zkáza ruské superzbraně. Záběry Ukrajinců odhalují trumf Kremlu, který dosud nikdo neviděl.
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
