Vánoce na Ukrajině: Víra v Boha zdržující ruský postup i dvanáct jídel za apoštoly
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Města na Ukrajině čelí útokům, ale Vánoce se slaví.
88 padlých a 64 nezvěstných ve městě Dolyna v Ivanofrankivské oblasti.
Co je ripljanka? Jeden z dvanácti pokrmů, který musí být o Vánocích na stole v Koločavě v bývalé československé Podkarpatské Rusi.
Víra v Boha znamená za války více než v míru.
Kdyby Bůh nechránil Ukrajinu, tak by se téměř čtyři roky nedokázala bránit ruské invazi. To je vánoční poselství ženy v čele dvacetitisícového města Apostolove u okupanty zničené Kachovské přehrady. „Válka mnoho Ukrajinců obrátila k Bohu, což je i můj osobní příběh,“ svěřuje se CNN Prima NEWS 47letá starostka Lesja Michno. „Pravoslavný kalendář už na Ukrajině neuznáváme a Vánoce slavíme se zbytkem světa 25. prosince,“ zmiňuje Boží hod vánoční Ivan Dyriv, 46letý starosta padesátitisícového města Dolyna v Ivanofrankivské oblasti, když popisuje vánoční stůl. „Musí na něm být 12 pokrmů za 12 apoštolů a 12 je i měsíců v roce."
A mezi těch dvanáct obřadních pokrmů patří jídla slaná i sladká. „Na stole určitě nesmí chybět kuťa, což je směs obilí, medu, máku a ořechů,“ vypráví starosta Ivan Dyriv (Іван Дирів) z padesátitisícové Dolyny (Долина). I jeho město čelí ruským vzdušným útokům: „Většinou na nás padají trosky sestřelených dronů a raket, které letí na další a více strategické cíle. Nedávno se zřítily hned vedle naší polikliniky a v budově vymlátily všechna okna.“
88 padlých a 64 nezvěstných
Kuťa má kořeny až ve starověkém Řecku a doslovně označuje vařená zrna, řecky koukia (κουκιά). Je to obřadní pokrm, který symbolizuje spojení mrtvých se živými. „To je rituální jídlo, které z těch dvanácti nelze vyřadit. Ta ostatní se mohou v různých oblastech Ukrajiny lišit, ale nikde neschází ani uzvar, boršč nebo holubky,“ líčí vánoční obřad starosta Ivan Dyriv v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
ČTĚTE DÁL: Rusové se hnali na zteč na koních. Záběry ukazují marný úprk jezdce před dronem
Uzvar je kompot ze sušeného ovoce, boršč asi není třeba představovat a holubky čili golubce jsou zelné listy plněné mletým masem.
„Pravoslavný kalendář už na Ukrajině neuznáváme. Alespoň u nás nevím o nikom, kdo by se jím řídil i teď za války,“ vypráví starosta Dolyny. Pravoslavní Ukrajinci totiž dříve ctili juliánský kalendář, který se za současným gregoriánským kalendářem opožďuje o 13 dnů. Narození Ježíše Krista se tedy podle juliánské tradice bude slavit až v noci ze 6. na 7. ledna 2026. „To už se nás netýká, v Dolyně slavíme Vánoce společně se zbytkem civilizovaného světa, tedy 25. prosince,“ vypráví Ivan Dyriv.
Čtěte také
Každé další válečné Vánoce jsou ale smutnější pro stále větší počet rodin z Dolyny: „Na frontě už padlo 88 našich mužů. A o dalších 64 nic nevíme, jsou nezvěstní. O čtyřech dalších máme zprávy, že jsou v zajetí.“
Děsivá čísla. Je vůbec možné během takového krveprolití slavit Vánoce? „Samozřejmě. Každý člověk hledá i v zoufalé situaci nějakou oporu, a my Ukrajinci máme křesťanské náboženství, které nás teď propojuje a sjednocuje. Zvláště o Vánocích,“ přemítá starosta Dolyny.
Ukrajinští starostové přemítají pro CNN Prima NEWS o válečných Vánocích. Na snímku Ivan Dyriv, starosta města Dolyna v Ivanofrankivské oblasti. Zdroj: Ivan Motýl
Vánoční ripljanka z dříve československé Koločavy
V Zakarpatské oblasti se mezi dvanáct symbolických apoštolů, kteří následně projdou žaludkem, řadí i jedno bramborové jídlo. „Vlastně to dost připomíná české bramborové knedlíky,“ zkušeně srovnává Vasil Chudinec (Василь Худинець), starosta Koločavy v někdejší československé Podkarpatské Rusi. „My tomu ale říkáme ripljanka. Vařené brambory se zasypou moukou, většinou kukuřičnou, a pak se těsto zapeče. K tomu se většinou podává smetanová omáčka s nakládanými pravými hřiby, může to být i mleté či jiné maso.“
Pro starostu Koločavy je ripljanka (ріплянка) regionálním pokladem. „Pokud vím, tak se tento pokrm jinde na Ukrajině nedělá. Pro mě je to něco jako památka nemovitého kulturního dědictví, kterou by mělo uznat i UNESCO,“ dodá s úsměvem. Vánoce si v Koločavě nenechají vzít ani za války. „I když jsou jiné než před ruskou invazí, protože teď všichni myslíme na to, aby už válka skončila.“
Čtěte také
Je pouze regionálním politikem, ale chce věřit, že se brzy vyjedná alespoň dočasné příměří, aby na chvíli skončila současná horká fáze války s nesmírným množstvím obětí. A že se během příměří podaří vyjednat nějaké další kroky ke skutečnému míru, i když to nebude snadné. „Už jen proto, že čím více se v posledních měsících mluví o míru, tím na Ukrajinu přilétá více raket z ruské strany,“ uvažuje Vasil Chudinec.
Křesťanské tradice v Karpatech jsou podle něho stále opřeny o pevnou víru: „Není tu snad rodina, která by nezašla do kostela,“ říká o sousedech. A většina dětí chodí na Vánoce koledovat. První muž v Koločavě vypráví i o dalších dvanácti pokrmech na vánočním stole. Jmenuje například dušené zelí, rybu, fazole či koblihy.
Bůh prý chrání Ukrajinu
Ukrajinští starostové přemítají pro CNN Prima NEWS o válečných Vánocích. Na snímku Lesja Michno, starostka dvacetitisícového města Apostolove u okupanty zničené Kachovské přehrady. Zdroj: Ivan Motýl
Kdyby Bůh nechránil Ukrajinu, tak by se téměř čtyři roky nedokázala bránit ruské invazi. To je vánoční poselství ženy v čele dvacetitisícového města Apostolove (Апостолове) u okupanty zničené Kachovské přehrady. „Válka mnoho Ukrajinců obrátila k Bohu, což je i můj osobní příběh,“ svěřuje se CNN Prima NEWS 47letá starostka Lesja Michno (Леся Міхно).
Asi je nekorektní víru v různá světová náboženství nějak zpochybňovat, ale žádné z nich by nemělo dopouštět, že se lidstvo vzájemně a permanentně vyvražďuje. Ruská invaze na Ukrajinu si již vyžádala nejméně jeden milion obětí (na obou stranách fronty), dost možná i mnohem více.
„Chci hlavně říct, že dnes lidé na Ukrajině chodí do kostelů mnohem častěji než před válkou. A obracejí se k Bohu, což se týká i mé rodiny, která se na cestu hluboké víry vydala teprve před třemi lety. Ale najednou cítíme, že jsme Bohu mnohem blíže,“ svěřuje se Lesja Michno. „Můj muž bojuje na frontě už tři roky a téměř deset měsíců. A Vánoce jsou o naději, že tuto válku přežije,“ věří.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Odpadková kamufláž ruské houfnice a „demilitarizace“ ukrajinského obchodu
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
