Ve věku 84 let zemřela v pondělí herečka Nina Divíšková, která byla řadu let spjata s Činoherním klubem. Sdělil to její manžel, herec a režisér Jan Kačer. Divíšková ztvárnila řadu televizních a filmových rolí a věnovala se také dabingu.
Celých 35 let strávila herečka Nina Divíšková v pražském Činoherním klubu. A když odešla, čekaly na ni ty nejlepší role. Manželka herce a režiséra Jana Kačera spolupracovala s různými divadelními scénami a její filmografie byla poměrně bohatá. Nejvíce zaujala působivou kreací matky hlavního hrdiny v divadelních i filmových Příbězích obyčejného šílenství Petra Zelenky, objevovala se i v televizi – v seriálech Ulice a Vyprávěj.
Ve filmu si zahrála třeba v Morgianě Juraje Herze, v komedii Věry Chytilové Hra o jablko, v poetické Kytici a v Máji či ve snímku Tajnosti Alice Nellis. Větších rolí se před kamerou často nedočkala, hrála ale v mnoha známých a dodnes oblíbených filmech, například Den sedmý, osmá noc, Smrt talentovaného ševce, Jára Cimrman, ležící, spící, Vlčí bouda, Anděl svádí ďábla, Žebrácká opera, či v televizních inscenacích, například Počítání oveček, v televizních pohádkách a seriálech.
Nina vyrůstala v Brně, podporována otcem ve sportu a matkou v tanci. Její otec Tunál Karel Divíšek byl sportovec, letec, automobilový závodník, potápěč, jeskyňář a podnikatel. Položil základy jeskynnímu potápění a sestoupil do propasti Macocha a Punkevních jeskyní.
Její matka Elmarita Divíšková měla rytmickou taneční školu, dětské studio, v němž malá Nina tančila. „Tanec herci pomáhá po celý život. Když ovládáte své tělo, snadno zahrajete starou, mladou, rozvernou, smutnou, intelektuálku, magora,“ říkala herečka po letech.
S Janem Kačerem se potkali za studií na pražské DAMU v 50. letech: „Byla to noblesní osoba, až aristokratická. Mluvila hlubokým altem a byla z Moravy,“ řekl o ní později. V ročníku se zformovali s více spolužáky jako kompaktní skupina a hned po škole – v roce 1959 – jich většina odešla do Ostravy.
Tam zanedlouho zaujali i pražské kritiky, a tak jim po několika sezonách nabídli angažmá ve vznikajícím Činoherním klubu, kde vytvořili první herecký soubor: „Nebylo kde bydlet, plat byl mizernej, repertoár vznikal za pochodu. Prvním byl Smočkův Piknik a Krejčíkův Penzion pro svobodné pány s Pucholtem a Abrhámem. Pak přišlo Stalo se v zoo, Mandragora, Zločin a trest, Burke, Višňový sad, Revizor, Camusovi Spravedliví, Na koho to slovo padne...,“ vzpomínala Divíšková v jednom rozhovoru.
Jan Kačer byl později opět povolán do Ostravy a Divíšková zatím v Praze postavila dům a vychovávala jejich tři dcery – Simonu, Kláru a Adélu. A vždy si šla neústupně za svým, vedena masarykovským heslem říkat pravdu: „Věrnost, čestnost a pravdomluvnost jsou vlastnosti, kterých si v životě vážím nejvíc.“ Svého času v Londýně poskytla do novin rozhovor na téma nenávidím socialismus či Gustávu Husákovi poslala telegram, že nesouhlasí s jeho zvolením prezidentem.
Po odchodu z Činoherního klubu získala řadu výrazných rolí v menších pražských divadlech – hrála například despotickou matku Mag v irském dramatu Kráska z Leenane v Divadle v Řeznické či matku ve Dni matky v Divadle v Celetné. A postava afektované matky z Příběhů obyčejného šílenství jí vynesla nominace na Thálii i na Českého lva.
„Divadlo mi určitě – přes všechny bolesti a strasti – dává pocit sebeuspokojení, hravosti, důstojnosti a snad i svobody. Pro mě je ale v životě nejdůležitější rodina,“ říkala Divíšková. „To je má svoboda, to je mé slunce, bez kterého bych jen těžko dokázala žít.“
Dcera Divíškové Adéla Kubačáková je také herečka a hercem je i zeť Martin Kubačák.
