Ve věku 92 let zemřel jeden ze zakladatelů české kvantové chemie Rudolf Zahradník (foto: Wikimedia, Jindřich Nosek) Zdroj: Wikimedia
Fyzikální chemik Rudolf Zahradník dosáhl jako vědec mnohých úspěchů, byl jedním ze zakladatelů české i středoevropské kvantové chemie. Veřejnosti byl však znám především jako někdejší předseda Akademie věd ČR. Zahradník, který zemřel ve věku 92 let, byl autorem více než tří stovek odborných článků a vychoval mnoho následovníků. V jeho vědecké skupině působila například jako mladá vědkyně současná německá kancléřka Angela Merkelová.
Rudolf Zahradník stál v čele Akademie věd dvě funkční období v letech 1993 až 2001. Ve funkci se výrazně angažoval v boji za budoucnost české vědy. Na začátku jeho působení se celá instituce potýkala s dědictvím po své předchůdkyni, Československé akademii věd (ČSAV). Do roku 1997 prošla akademie rozsáhlou redukcí, zanikla jedna čtvrtina ústavů a počet zaměstnanců se snížil ze zhruba 13 000 na polovinu.
Popularizátor vědy i kritik médií
Svá funkční období věnoval Zahradník také popularizaci české vědy a jejích úspěchů. V této souvislosti kritizoval přístup českých médií k vědecké práci. Tvrdil, že často dávají prostor různým nevědeckým a obskurním názorům, zatímco úspěchy českých vědců podle něj zůstávají veřejnosti skryty. Velký boj sváděl o zlepšení financování AV i vědy jako takové, často poukazoval také na „macešský“ přístup vlády k výzkumné obci.
Rudolf Zahradník také hovořil o problémech českého školství, upozorňoval zejména na nezbytnost kvalitního vzdělání mladé generace – byl zastáncem vzdělané společnosti, protože pouze ta má podle něj šanci na úspěch v mezinárodním srovnání. Zasazoval se také o zlepšení situace mladých vědců, kteří kvůli špatnému materiálnímu zabezpečení často opouštějí výzkum.
Jako předseda Akademie věd se aktivně zapojil do některých mediálně sledovaných případů, postavil se kupříkladu proti myšlence těžby zlata v Mokrsku na Příbramsku. Rozsáhlou výměnu názorů v tisku pak přinesly Zahradníkovy kritické výroky o představiteli sudetských Němců Franzi Neubauerovi i jeho reakce na články o česko-německých vztazích. Zahradníkova všeobecná známost přispěla i k tomu, že jeho jméno zmiňovali v lednu 1996 před volbou prezidenta někteří senátoři jako protikandidáta Václava Havla. Zahradník však podobné úvahy odmítal; jak několikrát zopakoval, jeho prioritou byla věda.
Rudolf Zahradník se narodil 20. října 1928 v rodině českého důstojníka sloužícího v Bratislavě. V mládí byl členem skautského hnutí. Začátkem 50. let absolvoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, spolu se svým učitelem Jaroslavem Kouteckým se stal zakladatelem české i středoevropské kvantové chemie.
V letech 1952 až 1961 pracoval v Ústavu hygieny práce a chorob z povolání v Praze a poté působil v Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie Jaroslava Heyrovského v Praze. V 80. letech patřila mezi jeho studentky i současná německá kancléřka Angela Merkelová, která tehdy byla v ČSAV několikrát na stáži. Merkelová například před dvěma lety osobně poblahopřála u příležitosti stého výročí vzniku Československa svému pedagogovi k jeho devadesátinám. Setkali se několikrát. Zahradník svou někdejší „žačku“ chválil jako vzácnou bytost, zároveň ji káral za německý odklon od jaderné energetiky.
Od roku 1990 byl ředitelem Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie Jaroslava Heyrovského a v čele akademie věd nahradil v roce 1993 Ottu Wichterleho, o čtyři roky později jej ve funkci předsedy akademie potvrdil její sněm. Společně s Wichterlem například založili Učenou společnost České republiky. Zahradník byl jejím prvním předsedou.
Zahradník byl autorem či spoluautorem více než 350 vědeckých článků a deseti knih. V minulosti byl hostujícím profesorem na několika středoevropských a západoevropských univerzitách. Byl jedním z asi 120 členů Mezinárodní akademie kvantově molekulárních věd a členem či čestným členem řady domácích i zahraničních vědeckých institucí.
Za svou vědeckou činnost získal mnohá vyznamenání a stal se čestným doktorem několika univerzit. V říjnu 1998 mu prezident republiky udělil medaili Za zásluhy, o rok později byl vyznamenán rakouským Čestným křížem za vědu a umění.
