Sahara byla domovem dosud neznámého lidského rodu. Fascinující objev, shodují se vědci

Saharská poušť je jedním z nejvyprahlejších a nejpustších míst na Zemi. Táhne se od východního pobřeží Severní Afriky k jejím západním břehům, a toto území, které lze svou velikostí přirovnat k Číně nebo Spojeným státům, pojme 11 zemí. V dávných dobách však nebývalo tak nehostinné jako dnes, napsala agentura Reuters.

V období před 14 500 lety až před 5 000 lety byla Sahara bujnou zelenou savanou bohatou na naleziště vody a překypující životem. A podle DNA, kterou vědci získali z pozůstatků lidí žijících na dnešním území Libye před 7 000 lety, byla tato také domovem neznámé lidské rodové linie, jejíž příslušníci zůstávali izolováni od zbytku světa.

ČTĚTE TAKÉ: Ženě se transplantovaná prasečí ledvina v těle neujala, lékaři museli orgán odejmout

Vědci analyzovali genomy lidí, kteří žili na území, jež se dnes označuje termínem „zelená Sahara“. DNA získali ze dvou žen pohřbených ve skalním výklenku v Takarkori – vzdálené oblasti na jihozápadě Libye. Příroda obě ženská těla zachovala a představují tak nejstarší známé mumifikované lidské pozůstatky.

„Kdysi dávno byla oblast Takarkori bujnou savanou s nedalekým jezerem. Dnes je to vyprahlá pouštní krajina,“ řekl Johannes Krause z německého institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku, který je také jedním z autorů studie publikované tento týden v časopise Nature. Díky genomům vědci zjistili, že obyvatelstvo z Takarkori tvořilo jiný a doposud neznámý lidský rod, který žil po tisíce let odděleně od subsaharské a euroasijské populace.

Nalezené artefakty nabízí vodítka

„Je to fascinující, v genomech lidí z Takarkori jsme nenašli žádný významný genetický vliv subsaharských komunit z jihu ani blízkovýchodních a prehistorických evropských skupin na severu. To značí, že tito lidé zůstali geneticky izolovaní, přestože se věnovali chovu zvířat – tedy šlo o kulturní inovaci, která vznikla mimo Afriku,“ řekl Krause.

Archeologické poznatky naznačují, že tito lidé se živili pastevectvím. Artefakty, které archeologové v oblasti nalezli, zahrnují nástroje z kamene, dřeva nebo zvířecích kostí. Dále se našla keramika, pletené koše a vyřezávané figurky.

Předkové obou nalezených jedinců v Takarkori pocházejí podle vědců ze severoafrické rodové linie, která se oddělila od subsaharských obyvatel přibližně před 50 000 lety. Zhruba v této době došlo k tomu, že lidé začali z Afriky odcházet do Evropy, Asie a na Blízký východ a stali se tak předky všech lidí mimo Afriku. „Lidská linie z Takarkori pravděpodobně představuje zbytky genetické rozmanitosti, která panovala v severní Africe v období před 50 000 až před 20 000 lety,“ uvedl Krause.

„Genetické důkazy svědčí o tom, že před 20 000 lety začali do Severní Afriky přicházet ve velkém lidé z východního Středomoří. Po nich následovala migrace z Pyrenejského poloostrova a Sicílie. To bylo asi před 8 000 lety. Přesto rodová linie z Takarkori zůstala pro nás z neznámých důvodů nedotčená, a to mnohem delší dobu, než bychom očekávali. Vzhledem k tomu, že Sahara se stala obyvatelnou teprve před 15 000 lety, zůstává jejich první vlast neznámá,“ řekl dále Krause.

Unikátně izolovaní

Tak tomu bylo po většinu času do doby, než se Sahara stala opět nehostinnou. Na konci teplejšího a vlhčího klimatického vývoje, který je také znám pod označením „africké vlhké období“, se Sahara proměnila do podoby, jakou známe dnes. Stalo se tak asi 3 000 let př. n. l.

Příslušníci našeho rodu Homo sapiens, který se rozšířil mimo Afriku, se smísili s člověkem neandertálským, jenž tou dobou už pobýval v několika oblastech Euroasie. Zanechali tak po sobě trvalé genetické dědictví v dnešních neafrických populacích. Obyvatelé „zelené Sahary“ však nesou jenom minimální stopu genetické informace neandrtálců, což dokládá, že s okolním světem přišli do kontaktu jen velmi málo.

Ačkoliv populace z Takarkori vymizela zhruba před 5 000 lety v době, kdy končilo africké vlhké období a kdy se sem vrátila poušť, jejich stopy lze nalézt u různých severoafrických skupin dodnes, uvedl Krause. „Jejich genetické dědictví nabízí nový pohled na dávnou historii regionu,“ dodal.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Záběry totální demolice. Ukrajinská brigáda zlikvidovala za týden stovky okupantů

Tagy:
Afrika archeologie genom Libye věda a technika společenské vědy kosmická sonda Severní Afrika přírodní vědy Johannes Krause