Vlhké zdi, opadaná omítka a plíseň? Řešení může být překvapivě jednoduché bez řezání zdí
Vlhkost jako strašák starých domů. Zdroj: CNN Prima NEWS
Staré domy mají atmosféru i příběh, často ale také jeden velký problém – vzlínající vlhkost. Mokré zdi, opadávající omítka nebo zatuchlý vzduch dokážou proměnit vysněné bydlení v nekončící boj. Moderní technologie dnes ale slibují řešení bez bourání a řezání zdí. Jak funguje systém, který má vodu vracet zpět do země, a proč mu začínají věřit i majitelé historických objektů?
Žít ve starém domě má své kouzlo. Silné zdi, historie i jedinečná atmosféra, ale často doprovázejí problém, který dokáže rekonstrukci výrazně prodražit – vzlínající vlhkost.
Své o tom ví i architekt Filip Horatschke, který koupil historický dům poblíž česko-polských hranic. Přestože dobře věděl, co vlhkost dokáže napáchat, nemovitost ho natolik okouzlila, že se pustil do náročné rekonstrukce. „Tady je přesně vidět, co ta vlhkost dělá. Vápenné omítky ji sají a je vidět, jak vlhkost vzlíná nahoru. Tam, kde je vápno, omítka odpadává,“ popsal Horatschke.
Právě opadávající omítka, solné mapy nebo mokré zdi patří mezi typické projevy vzlínající vlhkosti.
Zdi ničí i sůl
Podle specialisty na vysoušení objektů Pavla Mudry si lidé často myslí, že bílé mapy na zdech jsou plíseň. Ve skutečnosti jde o něco jiného. „Tohle není plíseň, tohle jsou solné výkvěty. Pokud to někdo stříká Savem, přidává tam další soli, takže problém ještě zhoršuje,“ vysvětlil Pavel Mudra, specialista na vysoušení objektů.
Právě soli rozpuštěné ve vodě totiž podle něj putují zdí vzhůru. Jakmile se voda odpaří, sůl zůstane ve zdi a začne krystalizovat. „Když se z tekuté soli stane krystal, zvětší objem až dvanáctkrát. A pokud něco ve zdi tolikrát naroste, omítku to trhá,“ doplnil odborník.
Výsledkem jsou poškozené omítky, drolící se zdivo a v některých případech i nenávratné poškození historických staveb.
Podřezání není vždy ideální, říkají odborníci
Nejčastějším řešením bývá podřezání zdiva nebo chemická injektáž. Ani tyto metody ale podle specialistů nejsou vždy bez problémů. „Když se dům podřízne, zabrání se vodě stoupat vzhůru, ale nezmizí její tendence do zdi jít. Voda se pak může hromadit pod izolací a lidé si často stěžují, že mají více vody třeba ve sklepě,“ uvedl Mudra.
Právě proto někteří majitelé domů hledají šetrnější varianty bez zásahu do konstrukce.
Krabička, která má vracet vodu zpět do země
Jednou z moderních metod je technologie Biodry založená na práci s elektromagnetickým polem. Zařízení připomínající nenápadnou krabičku se umístí do objektu a podle odborníků ovlivňuje elektrický náboj ve zdivu. „To, co vodu do zdi přitahuje, je elektrický náboj. Pokud odstraníme příčinu toho náboje, zmizí i síla, která vodu táhne vzhůru,“ vysvětlil Mudra.
Odborný technik Jiří Štryncl princip popisuje jednodušeji: „Existuje elektromagnetické pole Země. Anténa odráží zpátky elektromagnetické vlnění. Když pošlete vlnu proti vlně, navzájem se vyruší.“ Podle odborníků pak zeď vodu „pustí“ a vlhkost postupně klesá zpět do země.
Výsledky se neobjeví hned. Vysychání trvá roky
Rychlé řešení ale majitelé domů čekat nemohou. Vysoušení je dlouhodobý proces. „U běžného cihlového domu může vysychání trvat rok až dva. U historických objektů z velkých kamenů klidně až tři roky,“ uvedl Mudra.
Pravidelně se proto provádí kontrolní měření vlhkosti. Technik Zdeněk Hrach popsal, že vzorky se odebírají přímo ze zdi. „Vyvrtáme otvor, odebereme materiál a ten pak vysušíme ve speciální sušárně. Díky tomu přesně zjistíme, kolik procent vlhkosti ve zdi bylo,“ vysvětlil.
Architekt byl nejprve skeptický
Ani architekt Horatschke zpočátku nové technologii příliš nevěřil. „První, co jsem si říkal, bylo: další krabička, která nic nevyřeší,“ přiznal.
Nakonec se ale rozhodl dát systému šanci. Dnes, po roce a půl, tvrdí, že změna je patrná nejen v měřeních, ale i při běžném fungování domu. „Je to znát vizuálně i pocitově. V grafech je vidět, jak vlhkost klesá. Jsem přesvědčený, že ta funkce je velmi dobrá,“ řekl.
Podle něj je zásadní nechat dům nejprve vyschnout a teprve potom investovat do rekonstrukce. „Spousta lidí udělá rekonstrukci a problém s vlhkostí podcení. Pak zjistí, že jim plesnivějí zdi a investice se znehodnotí,“ upozornil.
Pomáhá i historickým objektům
Zkušenosti s vysoušením mají i majitelé historických staveb. Dalibor Konopáč se snaží zachránit bývalý knížecí dvůr v Postoloprtech na Ústecku. Součástí areálu je i svatební stodola La Stoda, kde se pořádají svatby a kulturní akce. „Po roce můžeme říct, že zlepšení je viditelné. Vlhkost klesla skoro o 40 až 50 centimetrů a zdi jsou znatelně sušší,“ uvedl Dalibor Konopáč, majitel, Knížecí dvůr Postoloprty.
Garance i pravidelná měření
Specialisté tvrdí, že klíčová je správná diagnostika budovy ještě před instalací technologie. „Nejdřív musíme zjistit, o jaký typ vlhkosti jde a jestli jsme schopni pomoci,“ vysvětlil Mudra.
Firma následně provádí pravidelná měření po půl roce, po roce i po třech letech. Pokud podle deklarovaných podmínek dům nevyschne, nabízí vrácení peněz.„Máme za sebou desítky suchých budov – od rodinných domů po knihovny nebo radnice,“ dodal Mudra.
Podívejte se na videoreportáž. Více informací najdou zájemci na vysousimebudovy.cz.
