Voda z kohoutku pod lupou: Co platíme ve vodném a stočném a kolik si za ni připlatíme v roce 2026?
Pitná voda (ilustrační foto) Zdroj: profimedia.cz
Cena vody se dotýká každé domácnosti. Vodárenská infrastruktura v Česku stárne, náklady na její údržbu rostou a lidé se ptají, jak se to projeví na účtech za vodné a stočné v příštím roce. Proč není pitná voda zdarma, proč se ceny liší region od regionu a kolik si lidé připlatí v roce 2026? Odpovídá tiskový mluvčí Severočeské vodárenské společnosti Mario Böhme.
Otočit kohoutkem a napít se kvalitní pitné vody bereme jako samozřejmost. Jen málokdo si ale uvědomuje, kolik práce, technologií a peněz se skrývá za každým litrem, který nám doma nateče do sklenice. „Voda není zadarmo. Je to podobné, jako když se ptáme, proč není zadarmo elektřina. U vody to samozřejmě není tak jednoduché,“ vysvětluje Mario Böhme, tiskový mluvčí Severočeské vodárenské společnosti.
Pitná voda podle něj nevzniká sama od sebe. Musí se vyrobit – a to z vody surové, přírodní, která se upravuje v úpravnách vody. Ty fungují jako velké továrny, kde se pomocí chemických a fyzikálních procesů mění surová voda v bezpečnou pitnou. „Ta krásná pitná voda se pak musí dopravit až do kohoutku doma. Stejně náročné je i čištění vody odpadní – to, co nám odteče kanalizací, se musí vyčistit tak, aby se do přírody vracela voda mnohdy v lepší kvalitě, než v jaké v potoce nebo řece původně tekla,“ doplňuje Böhme.
Co všechno se promítá do ceny vodného a stočného
Cena vody, kterou domácnosti platí, není jen o samotné kapalině. Zahrnuje celou řadu nákladů – od lidí až po technologie. „Kromě personálních nákladů jsou to režijní náklady, energie, suroviny a především investice,“ říká Böhme.
Vodárenské společnosti musí dlouhodobě investovat do obnovy infrastruktury, která v mnoha místech Česka dosluhuje. Do ceny se tak promítá i zdražování stavebních prací a materiálů. „A je potřeba říct i to, že voda není zadarmo. Vodárenské společnosti surovou vodu nakupují od státu a teprve z ní pak vyrábějí vodu pitnou,“ dodává mluvčí.
Proč platíme za vodu jinak v různých regionech
Jedna z nejčastějších otázek zní: Proč je voda dražší v některých krajích než jinde? Podle Maria Böhmeho rozhodují především dva zásadní faktory – velikost zásobovaného území a rozsah infrastruktury.
„V severních Čechách spravujeme zhruba 9 000 kilometrů vodovodů, 4 000 kilometrů kanalizací, 1 000 vodojemů, 60 úpraven vody a 200 čistíren odpadních vod. Zásobujeme zhruba desetinu republiky,“ popisuje. Ve srovnání s menší obcí, která má několik kilometrů potrubí a jeden vodojem, jsou provozní i investiční náklady nesrovnatelně vyšší. A právě to se mimo jiné promítá do výsledné ceny vodného a stočného.
Stárnoucí infrastruktura a miliardové investice
Dalším klíčovým faktorem je stáří vodárenské infrastruktury. Potrubí, čističky i úpravny vody potřebují pravidelnou obnovu. „Je rozdíl nechat infrastrukturu zastarat, nebo se o ni starat průběžně. My v Severočeské vodárenské společnosti investujeme každý rok více než 2,5 miliardy korun do obnovy, modernizace a rozvoje,“ zdůrazňuje Böhme.
Podle něj je průběžná obnova jedinou cestou, jak zabránit haváriím a zajistit dlouhodobě kvalitní dodávky vody.
Kolik zaplatíme za vodu v roce 2026
Otázka, která zajímá domácnosti nejvíce, je jasná: Kolik si za vodu připlatíme? „Meziročně se zvýšila cena surové vody zhruba o 10 procent. Roste také cena stavebních prací a materiálů, což jsou dvě největší položky, které cenu vodného a stočného ovlivňují,“ vysvětluje mluvčí.
V severních Čechách tak lidé zaplatí v roce 2026 za jeden kubický metr vody – tedy 1 000 litrů přivedené a odvedené vody – něco málo přes 156 korun oproti letošním necelým 150 korunám. „Jedná se zhruba o čtyřprocentní navýšení,“ upřesňuje Böhme.
Údržba čistíren je běh na dlouhou trať
Běžný provoz úpraven a čistíren zajišťují kmenoví zaměstnanci. Modernizace je ale podle Böhmeho záležitostí dlouhodobého plánování. „Nemáme žádné úlevy ve stavebním řízení. Příprava, projektování, územní rozhodnutí – to všechno trvá roky. A samotná realizace je také běh na dlouhou trať,“ popisuje.
Severočeští vodohospodáři proto už nyní připravují podnikatelský záměr s výhledem za rok 2030, aby bylo možné investice včas plánovat administrativně i finančně.
Je potřeba změnit přístup ke krajině
Dobrou zprávou je, že Češi patří k nejspořivějším národům, pokud jde o spotřebu vody. „Spotřeba pitné vody v domácnostech se za posledních 15 až 20 let snížila zhruba o polovinu,“ říká Böhme.
Jen v severních Čechách se ale i tak ročně spotřebuje přibližně 50 miliard litrů pitné vody. Podle vodohospodářů je proto klíčové zaměřit se na zadržování vody v krajině. „Je potřeba stavět méně betonových ploch, zachytávat dešťovou vodu do nádrží, používat ji na zalévání. Voda by měla zůstat tam, kde naprší,“ upozorňují.
Voda jako součást životního prostředí
Podpora krajiny a biodiverzity je podle Böhmeho nezbytnou součástí moderního vodárenství. „Podporujeme biodiverzitní prvky, letos jsme se podíleli například na vysazování lososů v severočeských říčkách. Pomáháme také se zalesňováním nebo budováním menších nádrží v obcích,“ říká. Cílem je mít vodu co nejblíže lidem – a zároveň ji chránit pro budoucí generace.
Pitná voda je jedním z nejzásadnějších prvků našich životů. Její výroba, čištění a distribuce jsou ale složitým a nákladným procesem, který se promítá do ceny na našich účtech. Přesto platí, že kvalitní voda z kohoutku zůstává jedním z nejdostupnějších a nejpřísněji kontrolovaných „produktů“, které v Česku máme.
