SPECIÁLNÍ VYSÍLÁNÍ, Tomáš Satoranský, Jan Veselý - 20.8. v 11:25
První postup v samostatné historii České republiky na mistrovství světa. Premiérový výlet pod pět olympijských kruhů od rozpadu federace. A teď možná zlatý hřeb? Basketbalové mistrovství Evropy – chcete-li EuroBasket – spolupořádané Prahou startující 1. září má zastihnout úspěšnou reprezentační generaci kolem Tomáše Satoranského na vrcholu sil. Celková nálada by ovšem před vysoce očekávanou akcí mohla být daleko lepší.
„Do mistrovství zbývá třicet dní a budu hlavně rád, když se nikdo nezraní. Pokud budeme v plném složení, můžeme dokázat něco pěkného,“ prohlásil na začátku srpna dirigent rozjeté basketbalové tlupy Ronen Ginzburg. Mohl tím myslet třeba zisk první medaile od roku 1985, kdy jeho předchůdce Pavel Petera dovedl československý výběr na šampionátu v Německu ke stříbru.
Izraelský trenér – který je ale v zemi v srdci Evropy doma takovým způsobem, že už vlastní české občanství – se tímto postaral o klasické zakřiknutí. Zdravotní trable dopadly nedlouho před startem akce na více hráčů, ale pokud by si měl Ginzburg vybrat jednoho, kterého by potíže měly minout, velmi pravděpodobně by ukázal na Tomáše Satoranského.
Český program na EuroBasketu
- pátek 2. září: Polsko – Česko
- sobota 3. září: Česko – Srbsko
- pondělí 5. září: Česko – Nizozemsko
- úterý 6. září: Finsko – Česko
- čtvrtek 8. září: Česko – Izrael
Všechny skupinové zápasy hraje reprezentace v pražské O2 areně.
Naneštěstí právě nad „Satym“ jen pár hodin před startem EuroBasketu stále visí otazník. Dlouhodobý motor národního týmu, hecíř, šest sezon hráč NBA, velký sympaťák a tři roky po sobě nejvýdělečnější český sportovec, si v přípravném zápase s Německem přivodil výron pravého kotníku.
Jako strom s větvemi
„Absolutně klíčová postava,“ říká pro CNN Prima NEWS Pavel Budínský, který národní tým čahounů trénoval mezi lety 2010 až 2013. „Všichni lidé sledující basketbal ví, že Tomáš je nejdůležitějším článkem celého řetězu. V okamžiku, kdy se zranil a o jeho účasti stále není jasno, jsou ambice a pozitivní nálada utlumeny. Pokud nebude hrát, ostatní hráči musí vystoupit ze svých rolí a pokusit se ho nahradit. A i kdyby byl k dispozici, bude limitován. Odehrát krátce po takovémto zranění celý zápas na mistrovství Evropy rozhodně není jednoduchá záležitost,“ pokračuje Budínský.
Zároveň říká, že i pouhá přítomnost hráče – který se v létě po šesti letech vrátil ze zámoří do Barcelony – bez aktivního zapojení může být nápomocná. „Má obrovský vliv na hráče. Mentální lídr, alfa samec, který táhne svoji smečku. Ale pořád je jedna věc podpora mimo hřiště, a mít takovouto kapacitu k ruce na palubovce. Zvlášť když od Ginzburga běžně dostává 30 ze 40 možných minut.“
Odlišný názor nemá ani Michal Ježdík, další muž, který v minulosti od postranní čáry koučoval reprezentaci, a to ve dvou obdobích, celkem pět let. „Na palubovce má Tomáš obrovský vliv. Ale nepodceňoval bych ani jeho roli mimo ni. Přirovnávám to ke stromu s větvemi, kterým proudí míza. Tomáš tuto mízu dodává ostatním. Lídrovství je pro něj naprosto přirozené a z toho plyne přirozený respekt,“ glosuje nepostradatelnost někdejšího hráče Chicaga Bulls či Washingtonu Wizards.
Satoranského souboj s časem je první věcí, která brzdí předchozí vytrvalé optimistické výhledy nejen veřejnosti snící o zmíněné medaili. Tou druhou je fakt, že soutěžní generálky v podobě kvalifikace na mistrovství světa reprezentaci bez rozehrávače Satoranského vůbec nevyšly. 35 bodů ztratila na Francii, pak padla i s Maďarskem. V součtu s předchozími porážkami s Německem a Itálií hned čtyři varování.
„Na to, že by EuroBasket měl být náš vrchol, to zatím nevypadá. Jsme v rozkladu. Tak to prostě je,“ konstatoval pivot Ondřej Balvín krátce po posledním nezdaru v Chomutově.
„Možná tím chtěl trochu nastartovat spoluhráče, aby si uvědomili, že tohle je pro aktuální partu zřejmě jedna z posledních velkých akcí,“ přidává svůj pohled Budínský s dovětkem, že vzhledem k emocím nemusí být často relevantní, co si hráč myslí chvíli po utkání.
Každopádně lepší, než aby Balvín podobné věty vypustil z úst o pár dní později v mixzóně libeňské O2 areny, která je jedním z pěti míst hostících kontinentální šampionát. Mistrovství Evropy se do Prahy vrací po 41 letech.
We are finally home. Looks great 🙏Bring the noise #rvisejakolev pic.twitter.com/kXODTu80Mm
— Michal Šob (@sob_michal) August 29, 2022
Těmi dalšími jsou haly v Kolíně, Berlíně, Miláně a Tbilisi. Češi postupně v pražské skupině D sehrají zápasy s Polskem, Srbskem, Nizozemskem, Finskem a Izraelem. Zvláště duel se Srby láká pozornost, je dopředu vyprodaný. Nepochybně velký podíl na tom má hráč soupeře Nikola Jokič. Hvězda Denveru Nuggets byla dvakrát po sobě vyhlášena nejužitečnějším hráčem NBA a na začátku léta si vysloužila nejlukrativnější kontrakt v historii soutěže – 264 milionů dolarů za pět let.
„Herní projev v posledních zápasech před Evropou byl nemastný a neslaný. Ale doufám, že s návraty Víti Krejčího a Jaromíra Bohačíka se nálada zvedne. A pevně věřím, že kluci už jsou natolik zkušení, že se dokážou povznést nad to, jak se předtím něco nepovedlo. Rovněž sázím na to, že domácí prostředí se v hlavách hráčů postará o restart. Že předvedou něco, za co se nebudou stydět. Skupina vypadá papírově slibně, samozřejmě až na superfavorita Srbsko,“ přemítá Budínský.
Budínského vize
Ať už s poctivě regenerujícím Satoranským, nebo bez, figurovat mezi první čtyřkou ve skupině a zajistit si účast v osmifinále se jeví skoro jako povinnost. Národ je po posledních letech namlsaný a kvůli tomu bude náročný. Nejen díky několikrát opakovanému faktoru TS. Tuzemští fanoušci dobře ví, že na před několika lety nečekaném boomu českého basketbalu mají lví podíl i jiní „ginzburgovci“ jako Bohačík, Vojtěch Hruban, Jan Veselý nebo Patrik Auda.
Jmenované ose mančaftu je 30 let a výše. Dlouhán Balvín, o kterém už byla řeč, oslaví třicátiny během září. Mezi jednu z výjimek patří rovněž zmiňovaný oklahomský Krejčí, ročník 2002. On je nastupující generace, většina jeho kolegů představuje partu, která chce zažít ještě jeden velký úspěch.
V roce 2018 postoupilo Česko na mistrovství světa po 37 letech a lvi na šampionátu v Číně urvali fantastické šesté místo. Show pokračovala loni zvládnutou olympijskou kvalifikací. A tak se po dvou letech do vzdálené asijské země vrátili. Pod pěti kruhy přitom zdejší basketbalisté absentovali nepřetržitě od roku 1980.
Budínský trochu tušil, že basketbalový nároďák mohou čekat snové časy, které tu od vyhlášení samostatné republiky nebyly. Větřil potenciál. Hlavně proto, že část aktuálního kádru vedl v době reprezentačního mandátu, během kterého pomohl vytáhnout nevýrazný český mužský basketbal zpět mezi elitu.
„V roce 2013 jsme skončili na mistrovství Evropy ve Slovinsku třináctí. Bylo to poté, co jsme předtím hráli divizi B, postoupili a kvalifikovali se na šampionát v divizi A. Už tehdy jsem stavěl tým s určitou vizí. Nominoval jsem do něj mladší hráče, kteří by v budoucnu měli tvořit osu. Celkem bylo na této velké akci devět nováčků včetně Satoranského, Veselého nebo Balvína. A ti vysílali jasné signály. Tým dostával velké pochvaly od zahraničních odborníků za to, jak se prezentuje a jaký má potenciál,“ vzpomíná kouč.
Přespolní odborníci se nemýlili. „Jsem za to rád, protože tahle generace píše českou basketbalovou historii,“ uvádí Budínský.
Nebyli jsme zajímaví
V čem je podle něj největší kouzlo aktuálního výběru? „Narodili se tu hráči stvoření pro mezinárodní basketbal. Ten nejšpičkovější. Honza Veselý i Tomáš Satoranský prošli NBA, teď je v ní Vít Krejčí. A když se v této soutěži objeví tři hráči během krátké doby, budí to respekt.
A jinak je současná generace výjimečná především atletičností. Opět budu mluvit o Satoranském. Rozhodně ne každý tým na světě má dvoumetrového rozehrávače, tak atletického s tak unikátním herním myšlením. Velmi pohyblivý je i Veselý na pivotu. Na tyto dva se pak nabalují další hráči, snaží se jim vyrovnat – Ondra Balvín, Partik Auda, Jaromír Bohačík nebo Vojta Hruban.
Najednou se o českém basketbalu mluví úplně jinak než před 10 lety. Když jsem v roce 2010 přebíral reprezentaci, nebyli jsme zajímaví. Nebyli jsme atraktivním soupeřem pro ostatní pro přípravné zápasy. Protože jsme neměli kredibilitu. Teď si Česko může vybírat soupeře, je atraktivním zbožím. Prakticky celý tým je tvořený hráči ze zahraničí. Asi něco podobného jako v případě fotbalové reprezentace v roce 2004, kdy měl pan Karel Brückner k dispozici výtečný tým. Díky tomu, že většina hráčů působila za hranicemi a přinášela zkušenost z velkého fotbalu,“ vypráví Budínský.
Kdyby to na startujícím EuroBasketu dopadlo pro Čechy jako tehdy na turnaji v Portugalsku pro Milana Baroše, Pavla Nedvěda a další, tedy semifinálovou účastí, nikdo by se nezlobil. Byl by to další úžasný skutek výjimečné generace. A také party.
Budínský na závěr připomíná, že dobré vztahy v kabině a správná energie jsou tradičně základem českých úspěchů v kolektivních sportech. „Týkalo se to i Nagana. My tohle zkrátka potřebujeme. Nemůžeme mít týmy složené z profesionálů, kteří se sejdou a po akci rozejdou. Musí fungovat citové vazby, hráči spolu musí kooperovat na hřišti i mimo něj. Je třeba, aby ze šatny sálala hrdost na to, že reprezentujete Česko.“
