Pardubický kočí zahynul pod padající střechou a betonář Josef Uhlíř pod elektrickým vedením. Obětí ničivého tornáda ze 4. července 1929 bylo více, živel třeba zabil i dítě v kočárku. Leckteré příběhy se až podivuhodně podobají těm z Hodonínska, kde tornádo zaútočilo 24. června 2021.
Před dvaadevadesáti lety nejvíce „foukalo“ na Královéhradecku a Pardubicku. Dobové snímky působí stejně apokalypticky jako ty z Mikulčic anebo Hrušek a například Osice u Lázní Bohdaneč tehdy živel připravil o většinu střech, větru neodolala ani ta kostelní.
Tornádo ženě zabilo tátu a malou dceru, sama je těžce zraněná. Lidé poslali rodině miliony
Rodina Kotkových a Procházkových přišla během tragického řádění tornáda na jižní Moravě kromě střechy nad hlavou i o dva členy: dědečka a nejmladší holčičku. Ač peníze bohužel životy nevrátí, lidé jí posílají skrze sbírku štědré finanční dary na zdravotní péči a výlohy spojené s tragédií. Přispět můžete i vy.
Ze snímku, který byl v Osicích pořízen po katastrofě, tak vane obdobná beznaděj jako z fotografií z dnešního Hodonínska. Ale i srovnatelná naděje. Vesničané na 92 let starém snímku přičinlivě opravují škody, a to i s pomocí dobrovolníků ze širého okolí. A na dochovaných fotografiích jsou vidět i vojáci Československé armády.
Muž usmrcen trámem
Vichr ze 4. července 1929 měl velkou publicitu a třeba Lidové noviny věnovaly události hned několik stran. Událost detailně popisovala i Československá tisková kancelář: „V Březovém Hradci byl jeden muž usmrcen trámem padajícím ze střechy. U Nového Hradce Králové byl nalezen nějaký muž zabitý. Ve Svobodných Dvorech byli zabiti dva dělníci. Na Okrouhlíku byla zabita jedna žena a u nádražního skladiště jeden muž, ve městě byly dvěma osobám zlomeny nohy. Ve Farářství střecha vážně zranila majitele domu. Dvě dívky byly vichrem smeteny do Labe…“
A posléze událost dramaticky líčili i obecní kronikáři. „Bylo to ve čtvrtek 4. července 1929 v pozdních odpoledních hodinách, kdy se nad střední Evropou rozzuřila větrná smršť podobná tornádu, místy spojená i s krupobitím. Hnala se rychlostí 103 km za hodinu, to znamená 29 m za vteřinu. Tento orkán se přihnal z Bavorska a v šíři sta kilometrů se hnal přes Šumavu. Kolem šesté hodiny večerní vrazil do Čech a prudkou silou se hnal dál směrem severovýchodním. Dospěl až k toku řeky Moravy a tam se znenáhla rozplynul,“ popisovala tehdejší tornádo kronika Trhového Štěpánova u Českého Šternberku.
Když se ve vzduchu točí rarášci
Průběhem a následky tornáda ze 4. července 1929 se zabývá meteorolog Patrik Trnčák z moravského Holešova. „Po prostudování jednotlivých popisů z obecních kronik se přikláním k tomu, že jde v několika případech o popisy tornáda,“ myslí si Trnčák. Tornádu odpovídá třeba líčení kronikáře z obce Lukovna na Pardubicku.
Pomůže tornádo Babišovi vyhrát volby? Chce vytěžit další katastrofu, míní novinář
Premiér Andrej Babiš (ANO) a jeho ministři zkoušejí, jak by mohli využít další katastrofu. Takto komentoval situaci po řádění tornáda na jižní Moravě redaktor Seznam Zpráv Petr Holub ve speciálním vysílání CNN Prima NEWS. Situaci přirovnal k začátku pandemie koronaviru. Novináři Barbora Zpěváčková ze CNN Prima NEWS a Petr Kolář z MF DNES se ovšem shodli, že by byla chyba, kdyby politici na místo poničené živelnou katastrofou nejeli.
V obci se 4. července 1929 navečer náhle zatáhla obloha, po nezvykle dusném a horkém dnu. Pak se přihnal obrovský šedý mrak a točili se „rarášci“. Rarášek je podle Trnčáka slangový výraz pro točivý vítr, tedy příznaky blížícího se tornáda. Posléze obec Lukovna opravdu dostala strašlivý úder. Trval asi půl hodiny, následky byly strašlivé. I staleté stromy ve vsi a nejbližším okolí přestaly existovat. Vítr si hravě poradil i s obrovskými topoly a pohazoval jimi po vesnici jako suchými stébly.
Ze střech se staly gilotiny
Kronika Opatovic nad Labem zaznamenala obzvláště tragickou událost: „Paní Nosálová se vracela s kočárkem ke svému domu (čp. 43). Bouře ji zasáhla na nechráněném místě a mrštila jí do příkopu. Kočárek byl převržen a dítě za několik dní zemřelo v hradecké nemocnici. Paní Nosálová byla nalezena v bezvědomí Ladislavem Benešem.“ V kronice Kunětic na Pardubicku pak meteorolog Trnčák našel zápis: „Tašky ze střech létaly jako gilotiny a okna praskala jako při dělostřelecké přípravě. Příšerná hudba živlů připomínala konec světa.“ Vyprávění svědků tornáda z Hrušek, Lužic či Mikulčic je velmi podobné, alespoň jak ho minulý pátek zaznamenal autor tohoto textu.
Následky tornáda z roku 1929 se svého času zabýval i Petr Borovec z Klubu přátel Pardubicka. V Pardubicích živel serval mnoho střech a desetitisíce tašek rozmetal do okolí. Vymlátil tisíce oken a skleněné projektily poranily nejméně desítky lidí. „Vichřice doslova ukroutila věž děkanského kostela a shodila ji dolů. Poškodila ciferník hodin na Zelené bráně. Velké škody byly na továrnách a například Svobodova kopytárna na Skřivánku byla zbořena i s komínem, který byl 25 metrů vysoký,“ zjistil Borovec.
Počítejte se mnou
Jinými slovy, všechno už tu bylo. I tornádo, ale to z roku 1929 si dnes může pamatovat jen několik posledních stoletých starců. Možná se tedy běsnící živel toužil před více než týdnem jen připomenout: „Jsem tady a vždycky jsem tu byl. Počítejte se mnou, minimálně jednou za sto let!“
