Do revoluce v 1989 vystavoval minimálně. Pohyboval se především v prostředí českého undergroundu. Zdroj: Jindřich Nosek/Creative Commons/CC-BY-SA
Po dlouhé nemoci v pátek zemřel všestranný umělec Libor Krejcar, bylo mu 60 let. Věnoval se převážně soše. Tvořil plastiky, reliéfy, sypané obrazy či kresby ohněm. Kromě výtvarného umění psal také básně a byl hudebníkem.
Rodák z Hořic v Podkrkonoší vystudoval koncem sedmdesátých let řezbářství, načež pracoval jako restaurátor dřeva ve Státní památkové péči v Pardubicích. Do roku 1989 vystavoval minimálně a neoficiálně, pohyboval se především v prostředí českého undergroundu. Přátelil se s Ivanem Martinem Jirousem, kterému ilustroval i sbírky básní, nebo s členy Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu Karlem Neprašem a Janem Steklíkem. Za svůj život uspořádal víc než 40 výstav.
Od počátku své tvorby využíval odpad z restaurování – piliny a hobliny, lýko, popel, grafit, křídu či kousky kovů. S oblibou reflektoval krajinu z okolí Heřmanova Městce, kam se přestěhoval v osmdesátých letech. Vypovídá o tom cyklus vypalovaných kreseb, které vytvářel pomocí zápalných šňůr používaných v lomech. Od roku 1998 jich vzniklo celkem padesát.
Z pověření rodiny...
Posted by Vladimír Drápal on Saturday, July 9, 2022
Těžiště Krejcarovy tvorby spočívalo v sochách odlévaných do kovu nebo z dřeva, jako například cykly Pantherie, nábožensky laděný cyklus 142, Krajiny těla či Z písní labutích.
Vedle výtvarní tvorby rozvíjel také hudební projekty a experimenty. První záznamy mixáží zvuku elektrických kytar vydal se svým bratrem pod názvem Zpětné vazby na kotouči v padesáti kusech. Posléze spolupracoval i s Luborem Bendou. Začátkem devadesátých let vznikla skupina Tamers of Flowers, jejíž texty a hudební složka byly do jisté míry Krejcarovým deníkovým záznamem. Sám umělec svou zvukovou tvorbu pojmenoval jako zvukové sochy.
„Libor Krejcar navzdory nezpochybnitelné kvalitě své tvorby zůstává neprávem opomíjen. Jeho dílo není vystavováno tak často, jak by si zasloužilo, protože jeho svět se neprotíná se světem komerce, podbízivosti a lacinosti,“ napsal o něm kurátor Vladimír Drápal na svém facebookovém účtu.
Poslední rozloučení s Liborem Krejcarem bude v kostele svatého Bartoloměje v Heřmanově Městci v pátek 15. července.
Nesnášel konzumní blbství a Ježíše nazval ču*ákem. Od Magorovy smrti uplynulo 10 let
Tohle si mohl dovolit jen Ivan Martin Jirous zvaný Magor, nikomu jinému by to katolická církev neodpustila. „Pochválen buď největší ču*ák Ježíš Kristus,“ prohlásil jednou při mši svaté na undergroundovém festivalu v Trutnově. A farář Ladislav Heryán tuhle historku odvážně připomněl před deseti lety během Jirousova pohřbu. Magor církev neurazil, jako hluboce věřící jen kléru vyčetl jeho přešlapy. Zemřel 9. listopadu 2011.
