Tygr na lovu: Západ válčí a Peking tiše čeká na příležitost. Dokáže Čína využít světový chaos?
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Peking těží z chaosu a hledá nové obchodní cesty.
Ledová stezka zkracuje cestu do Británie na polovinu.
Loni po arktické trase proplulo jen 23 kontejnerových lodí.
Jak se Čína připravuje na svět bez dominantní mocnosti?
Zatímco Spojené státy a jejich spojenci řeší různé konflikty, Čína se snaží ze vznikajícího chaosu vytěžit maximum pro své vlastní zájmy. Peking využívá situace a snaží se hledat nové obchodní cesty, rozšiřovat své zdroje energie a čeká, jestli se USA vlastními kroky neoslabí. Aktuální nestabilita zahraniční politiky ve světě tak pro Čínu může představovat nejen hrozbu, ale i příležitost.
Válka s Íránem změnila poměry na světových trzích i v mezinárodní politice. Uzavření Hormuzského průlivu narušilo jednu z nejdůležitějších obchodních tras světa a donutilo firmy hledat jiné způsoby, jak přepravovat zboží. Čína přitom už delší dobu pracuje na tom, aby její ekonomika nebyla závislá na jediném regionu nebo dodavateli.
ČTĚTE TAKÉ: USA si střílí vlastní góly, Čína už je globálně oblíbenější. Analýza ukazuje důvody
Jedním z příkladů těchto snah se stává Arktida. Čínská společnost Sea Legend Line v srpnu zahájila pravidelnou přepravu mezi Čínou a Velkou Británií severní mořskou cestou podél ruského arktického pobřeží. Trasa měří přes 5 400 kilometrů a podle britského deníku The Guardian zabere zhruba 20 dní, tedy přibližně polovinu času obvyklé plavby přes Suezský průplav. Peking pro ni používá označení „ledová Hedvábná stezka“.
Nová trasa může Číně v budoucnu nabídnout možnost, jak se obejít bez některých strategických center světového obchodu. Země dlouhodobě řeší takzvané „malacké dilema“, tedy obavu, že případný konflikt nebo námořní blokáda naruší dopravu přes Malacký průliv (mezi Malajským poloostrovem a Sumatrou), kterým proudí velká část čínských dovozů ropy.
Čtěte také
Arktická cesta ale zatím žádnou revoluci nepředstavuje. Loni po Severní mořské cestě proplulo jen 23 kontejnerových lodí. Trasa navíc závisí na počasí, ledu a ruské infrastruktuře. Rusko prostřednictvím státní společnosti Rosatom uděluje povolení k průjezdu a zajišťuje ledoborce. Čína si tak pomalu otevírá další možnost, ale zatím rozhodně ne úplnou náhradu tradičních obchodních tras.
Čína hledá prostor k manévrování
Podle odborníka ze šanghajského Institutu pro mezinárodní a bezpečnostní studia Čao Lunga Čína konflikt nevnímá jen jako souboj mezi vítězem a poraženým. Pro čínské vedení je důležitější, jestli válka neohrozí ekonomiku, dodávky energií a prostor, ve kterém může samostatně manévrovat, píše think tank Brookings.
To vysvětluje i přístup Pekingu k Íránu. Čína má s Teheránem úzké ekonomické a diplomatické vztahy, zároveň ale nechce převzít odpovědnost za bezpečnost celé oblasti. Nehodlá kvůli Íránu vstoupit do přímého konfliktu s USA. Místo toho udržuje kontakty s Íránem, státy Perského zálivu, Pákistánem i dalšími hráči a snaží se podporovat diplomatické řešení.
Čtěte také
Právě v tom se ukazuje rozdíl mezi Pekingem a Washingtonem. Spojené státy mají v regionu rozsáhlou vojenskou infrastrukturu a dlouhodobě fungují jako hlavní bezpečnostní garant. Čína podobnou síť nemá a podle analytiků ji ani nechce budovat. Peking může díky tomu sledovat vývoj z určitého odstupu a soustředit se na vlastní ekonomické strategické zájmy.
Touží Peking po chaosu?
Podle analýzy v Hongkongu vycházejících Asia Times vnímá Peking návrat Donalda Trumpa jako součást širšího trendu, ve kterém se Spojené státy méně soustředí na fungování mezinárodního systému, který samy po desetiletí pomáhaly budovat. Čína však podle dotyčné analýzy nechce americký řád nahradit vlastním systémem, spíše se snaží přežít období jeho případného oslabení a vyjít z něj silnější.
Čtěte také
To ale neznamená, že by Peking toužil po chaosu. Právě naopak. Dlouhá válka ohrožuje čínský dovoz ropy, zdražuje přepravu zboží a může poškodit globální ekonomiku, na které je čínský export závislý. Čínský přístup proto nelze chápat jako jednoduché „využívání války“. Peking se podle Asia Times spíše snaží omezit její následky a současně si vytvořit více možností pro případ dalších krizí.
Čína proto hledá alternativní dodavatele, nové dopravní cesty a způsoby, jak snížit závislost na jednotlivých státech. Právě válka na Blízkém východě jí ukazuje, jak nebezpečné může být spoléhání se na několik málo strategických tras.
Sázka na oslabení USA nemusí vyjít
Peking navíc může těžit z toho, že Spojené státy marnotratně spotřebovávají politickou, vojenskou i diplomatickou energii na více místech. Čínští představitelé mohou sledovat spory Washingtonu s jeho spojenci a hledat země, které chtějí své vztahy rozšiřovat. Čínská sázka na oslabení Ameriky ale nemusí Pekingu vyjít. Pokud Washington dokáže znovu posílit své vazby se spojenci, může se situace pro Peking rychle změnit.
Čína tak zatím nevyhrává žádnou válku ani nepřebírá světové vedení. Získává ale něco, co může být z dlouhodobého hlediska stejně důležité, a to jsou čas, prostor a nové možnosti. Zatímco Spojené státy řeší krize, Peking se snaží připravit na svět, ve kterém nebude existovat jediná dominantní mocnost a kde bude rozhodovat schopnost vyhnout se rychle se proměňujícím rizikům.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Apokalyptická vlna smetla města: V Tibetu a okolí se pohřešuje téměř tisíc lidí
Tomáš studuje na Vyšší odborné škole publicistiky, obor televizní publicistika. Věnuje se pořádáním táborů a dalších akcí pro širokou veřejnost. Ve svých projektech se inspiruje Divokým západem, který se prolíná do většiny jeho aktivit. Zajímá se o domácí i zahraniční politiku a aktuální dění. (Tomas.Pokstefel@iprima.cz)
