Zavřete divadla! Nezavírejte divadla! Kdo má pravdu? Komentář přímo z jeviště

Hrát, či nehrát, toť otázka. Na předních tuzemských divadelních scénách je to téma dne, což platí i o Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.

Povoláním jsem reportér a ten si občas na vlastní kůži zkusí nejrůznější profese. Teď stojím na ostravském jevišti a hraji malou roli Prvního strážníka v dramatu Odcházení z pera Václava Havla. A též bezprostředně prožívám, jak se profesionální soubor první ostravské scény potýká s hrozbou nemoci COVID-19.

Na scéně se křičí, tančí, zpocení herci se objímají a padne i pár polibků. Kapénky mají rej! Do divadelních recenzí se nic podobného nepíše, tohle je ale epidemiologická úvaha, v níž musím dosvědčit, že na jevišti občas spatřím spršku slin před ústy deklamujících umělců. Reflektor čili štych totiž létající kapénky dokáže nemilosrdně ozářit. Nejspíše prskám i já, hlavně když v roli strážníka z plna hrdla vykřiknu Havlovu větu: „Líbu tě na brundibára, můj čuníku!“

Roušky jsou při činohře nemyslitelné, to je asi lepší představení zrušit. Od „pánů nahoře“ však žádné takové pokyny nepřicházejí, tak se prská dál. Nejvíce soucítím s 78letou představitelkou Babičky a o deset let mladším hercem v roli sluhy Osvalda. Na jevišti nemají před kapénkami kam utéct, jen v pauzách mizí z dosahu kolegů, zatímco ostatní se mačkají v předsálí šaten a dramaticky si vyměňují informace, kdo všechno z ostravských tyátrů již patří k infikovaným.

Šatny tak napjatě čekají na požehnání, či na zákaz, přicházejí ale samé protichůdné zprávy

Koronavirus je opět zde a vstupuje i na jeviště divadel. Kolegu z jiného místního divadla už drží za flígr a ten leží doma v horečkách. Infikovaní jsou i někteří partneři dalších ostravských herců. Hlavně mladší členové souboru Národního divadla moravskoslezského si přesto nedovedou představit nové přerušení sezony. Pandemie nepandemie, jarní sezona byla zaříznuta již v březnu a kariéra utíká…

Šatny tak napjatě čekají na požehnání, či na zákaz, přicházejí ale samé protichůdné zprávy. V části souboru vyvolá tiché nadšení dopis ředitele Divadla Bez zábradlí Karla Heřmánka, který vyzývá premiéra Andreje Babiše k uzavření divadel, principál argumentuje především ochranou starších kolegů. Asociace profesionálních divadel však Heřmánkovu výzvu vzápětí odsoudí a prohlásí za ojedinělý postoj. To také není pravda, protože legendární brněnské HaDivadlo v pátek přeruší činnost na deset dnů čistě z preventivních důvodů. Ministr kultury Lubomír Zaorálek pak v sobotu přispěchá s chlácholením, že kulturní akce pro sedící diváky jsou bezpečné.

Kocourkov. „Zaorálek má asi pravdu,“ hlásí v sobotu večer v Národním divadle moravskoslezském jeden z doyenů činoherní scény. Diváci to vidí jinak, byť ministr pochází z Ostravy. Účast na večerním Odcházení odvolává hned několik autobusových zájezdů a mnohé rezervované lístky zůstanou nevyzvednuty. V sále pro 517 sedících nakonec představení sleduje pouhých 35 diváků (slovy třicet pět). Publikum zůstává doma z preventivních důvodů i ze strachu, zato herci musejí hrát. Na jeviště napočítám 17 komediantů, v portálech pak inspicientku, nápovědu, rekvizitářku, dvě garderobiérky, oponáře a hordu kulisáků, produkce má převahu nad diváky.

„Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí,“ zazní v závěru Odcházení, načež se rozezní symfonická nahrávka Ódy na radost. Diváci statečně tleskají a společně s některými herci se možná také radují, že konečně mohou odejít z potencionálně infikovaného uzavřeného prostoru.

Každé pondělí si Národní divadlo moravskoslezské užívá volný den, už v úterý večer ale herci začnou znova řešit dilema, které ale jen z divadelních šaten nemohou rozhodnout. Hrát, či nehrát, toť otázka. Kdo na ni konečně kompetentně odpoví?