Ve věku 101 let v noci na čtvrtek zemřel uznávaný astronom Luboš Perek, který se před lety mimo jiné zasloužil o vybudování největšího českého teleskopu s dvoumetrovým zrcadlem a po němž je zařízení pojmenováno. Informoval o tom mluvčí Astronomického ústavu AV Pavel Suchan. Perek se zabýval vesmírnou mlhovinou a kosmickým odpadem. Na konci 60. let řídil Astronomický ústav ČSAV a v druhé polovině 70. let vedl Úřad OSN pro vesmírné záležitosti. Jako jediný český astronom byl také generálním sekretářem Mezinárodní astronomické unie.
Perek se v poválečném Československu zasloužil o rozvoj astronomie zkoumající rozložení a zákonitosti hvězdných soustav. Založil stelární oddělení Astronomického ústavu ČSAV a v letech 1968 až 1975 vedl ústav jako ředitel. V ústavu byl zaměstnán do roku 2009 a za svoji práci získal mnoho ocenění. Mimo jiné je po Milanu Rastislavovi Štefánikovi druhým československým astronomem, který dostal prestižní Janssenovu medaili Francouzské astronomické společnosti.
Perekovo jméno nese planetka číslo 2 900, kterou objevil jeho žák Luboš Kohoutek. V roce 2012 byl po Perekovi pojmenován i největší český dalekohled v Ondřejově u Prahy. Zařízení bylo uvedeno do provozu v roce 1967. Během více než půl století prodělalo několik úprav, které se týkaly převážně systémů řízení a ovládací elektroniky. Poslední modernizací dalekohled prošel v uplynulých měsících a je nyní výkonnější a umožňuje i pozorování málo jasných objektů.
Perek se do povědomí lidí zapsal také Generálním katalogem planetárních mlhovin, který se stal nejcitovanějším dílem československé astronomie a který sestavil s Kohoutkem.
Český astronom dosáhl stěžejních výsledků při výzkumu stavby a dynamiky naší galaxie. Zabýval se i planetárními mlhovinami a po přechodu do OSN kosmickým právem, kde získal věhlas zejména při formulaci problémů kosmického smetí a definici geostacionární dráhy. V letech 1975 až 1980 řídil Úřad OSN pro vesmírné záležitosti (UNOOSA).
Perek se narodil 26. července 1919, vystudoval matematiku a deskriptivní geometrii na Přírodovědecké fakultě UK. V říjnu 1939 složil první státnici, kvůli uzavření vysokých škol nacisty ale dál studovat nemohl. Aby nemusel jít pracovat do Německa, zapsal se na Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Praze, kde si udělal druhou maturitu. V roce 1946 absolvoval Masarykovu univerzitu v Brně a v roce 1956 získal doktorský titul na Karlově univerzitě.
