Opuštěná školní třída Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Ve věku 68 let zemřel Miroslav Koranda, v minulosti oblíbený ředitel školy v Praze 8. V roce 2015 se stal známým po celém Česku poté, co při vyučování uštědřil pohlavek drzému žákovi a následně se sám rozhodl rezignovat na svou funkci.
Zastávali se ho tenkrát kolegové, rodiče i tehdejší ministryně školství, nic z toho nepomohlo. Když zkušený kantor Miroslav Koranda v roce 2015 ztratil nervy a na rošťácké poznámky neukázněného žáka zareagoval pohlavkem, dočkal se tak silného tlaku proti své osobě, že na funkci ředitele základní školy v pražských Bohnicích raději rezignoval.
Tehdy se o něm psalo po celé republice.
„Vy byste se nezhroutila?“ ptal se reportérky Lidových novin po svém rozhodnutí opustit místo. „Lidi, kteří tu situaci prožívali se mnou, se divili, že jsem to vydržel tak dlouho. Tlak ze strany radnice už se nedal snést. Cítil jsem, že mám v podstatě na výběr. Buď mě vyhodí, nebo odejdu sám.“
Právě Facebook MČ Prahy 8 osm let poté přichází se smutnou zprávou, že dlouholetý ředitel základních škol Dolákova a Glowackého zemřel.
Smutná zpráva: Zemřel dlouholetý ředitel základních škol Dolákova a Glowackého Miroslav Koranda 🏴 S velkým zármutkem...
Posted by MČ Praha 8 on Sunday, August 20, 2023
„Ředitel Koranda byl vzácným člověkem s dokonalou kombinací manažerských dovedností, lidskosti i přísnosti zároveň, ale především férového přístupu,“ píše se na Facebooku městské části. „Dokázal nejen skvěle řídit a organizovat své školy, ale především toto vše dokázal propojit s rovným a spravedlivým přístupem, který vnímali jak žáci, tak i zaměstnanci školy. Byl zkušeným pedagogem i charismatickým člověkem, který měl svému okolí stále co říct. I proto bez nadsázky lze konstatovat, že nás opustil respektovaný doyen pedagogického sboru Prahy 8.“
Koranda někdejší odchod ze školy údajně nesl velmi těžce. Vzdělávání zasvětil velkou část života. V jednom z tehdejších rozhovorů popisoval, že poměry v českých školách se během jeho kariéry velmi změnily.
„Učím šestatřicet let. Změnily se nejen děti, ale i rodiče, bohužel k horšímu,“ tvrdil. „Nejvíc to pozoruji posledních pět let. Rodiče se dětem nevěnují a po nás chtějí, abychom suplovali jejich funkci. Přijde třeba tatínek a řekne: ‚Náš syn má čtyřku z matiky. Co s tím hodláte dělat?‘ Když se zeptám, jestli se s ním doma učí, řekne, že to není jeho práce. To přece nejde. Děti si pak víc dovolují, když vidí, že si na nás tatínek nebo maminka kdykoli došlápne. Když jsem s kantořinou začínal, působil jsem na učilišti a v té době mi rodiče klidně řekli, ať jejich nezvedeného synka ručně usměrním a občas jsem to i udělal. To byla ale jiná doba.“
