Ve věku 93 let zemřela ve středu ikona francouzského šansonu Juliette Gréco, která se proslavila zhudebněnými básněmi od Jacquese Préverta, Charlese Aznavoura, Jacquese Brela, Georgese Brassense či Serge Gainsbourga. Její rodina podle agentury AFP informovala, že zpěvačka zemřela v okruhu svých blízkých ve svém domě v Ramatuelle na jihovýchodě Francie.
Jean-Paul Sartre o ní napsal, že její hlas má v sobě miliony básní. Juliette Gréco byla múzou poválečné pařížské bohémy – černě oděná, mladá, smyslná a provokující. „Královna existencionalistů“ tehdy ovládla Francii a šanson s úspěchem vyvezla i do světa.
A úspěch zažívala i v novém tisíciletí. Dál koncertovala, vydávala alba. V roce 2004 opět excelovala v pařížské Olympii a v dubnu 2012 jí ve vyprodaném hledišti divadla ve Stuttgartu tleskalo publikum vestoje.
Chodila s americkým trumpetistou Milesem Davisem
Juliette Gréco se narodila 7. února 1927 v Montpellier na jihu Francie. Její otec byl policejní komisař a rodiče se záhy rozvedli. Juliette vyrůstala u prarodičů v Bordeaux až do roku 1933, kdy ji matka odvezla do Paříže. Od roku 1937 již desetiletá holčička tančila ve sboru pařížské opery.
Prodala víc než miliardu knih. Agatha Christie se narodila před 130 lety
Hercule Poirot, slečna Marplová nebo Deset malých černoušků. To je jen zlomek toho, co si člověk vybaví, když se řekne jméno britské spisovatelky Agathy Christie.
Juliettina matka za války působila v odboji a v roce 1943 ji zatklo gestapo, společně s Juliette a její sestrou. Matku a sestru deportovali do Ravensbrücku, odkud se vrátily až po válce. Juliette propustili a ujala se jí přítelkyně její matky, herečka Helene Duková, přivedla ji ke zpěvu a k herectví.
Veřejný pěvecký debut si Juliette odbyla až v roce 1949 v klubu Le Boeuf sur le Toit: „Přede mnou v sále seděli všichni, kdo v té době v Paříži něco znamenali. Jean Cocteau, Darius Milhaud, Sartre, Simone de Beauvoirová, Francis Poulenc... Měla jsem strašnou trému,“ přiznala později.
V téže době prožila „zázrak lásky“ se slavným americkým trumpetistou Milesem Davisem, i když on neuměl francouzsky a ona anglicky.
Již její debutový singl Je suis comme je suis (1951) s Prévertovým textem sklidil ohromný ohlas. A v roce 1954 poprvé triumfovala v legendární Olympii.
Oslnila i pražskou Lucernu
Zažila i herecký úspěch ve snímku Orfeus Jeana Cocteaua z roku 1949. V 50. a počátku 60. let se dostala i do Hollywoodu, kde okouzlila mimo jiné mocného šéfa studia 20th Century-Fox Darryla Zanucka.
Než se vrátila za svou hlavní láskou – šansonem –- zpátky do Francie, pracovala mimo jiné s Johnem Hustonem nebo s Orsonem Wellesem. Celkem se objevila asi ve 20 filmech.
Další léta jí přinesla nové nahrávky, nespočet turné a koncertů, ale též ústupy ze slávy a několik comebacků. V prosinci 1975 oslnila „dáma v černém“ pražskou Lucernu, v roce 1981 na pódiu v Chile urazila Pinochetovu vojenskou diktaturu zpěvem zakázaných písní. Zpět do „světel ramp“ ji vrátila autobiografie Jujube (1982) a také úspěšné studiové album (1993) s brazilskými hvězdami Caetanem Velosem a Joaem Boskem.
Při svém posledním turné v roce 2015 oslavila přímo na scéně své 89. narozeniny. Vášeň, boj, láska a intenzivní smích – to byla slova, kterými sama Gréco popisovala svůj život.