Zneužívání zvířat v době technické: Zvířecí kyborgové ve službách lidí

Psi, myši, potkani, ale i včely. Tyto živočišné druhy bývají cvičeny a využívány při vyhledávání výbušnin. Teď na jejich místo ale přicházejí zvířata, která obvykle za své „spojence“ nepovažujeme. Sarančata. Výzkumníci z Washingtonské univerzity v Missouri totiž přišli na to, jak využít jejich přirozené schopnosti detekovat chemické pachy ve vzduchu.

To dokáží neurony čichových receptorů v tykadlech hmyzu – u sarančat se jedná přibližně o padesát tisíc neuronů. Elektrické signály pak přenášejí informace do čichového centra v mozku. Do něj vědci implantovali elektrody, díky čemuž zjistili, jak na dané látky sarančata reagují. K tomu použili výpary z trinitrotoluenu a dinitrotoluenu, ale i obyčejnou vodní páru či neškodný benzaldehyd. Poslední dvě zmíněné látky sloužily ke kontrolním testům. Po analýze elektrických signálů v mozku dokázali výzkumníci rozlišit pachy výbušnin jen podle elektrické aktivity.

Všechna „pokusná“ sarančata za to však zaplatila svým životem. Voperování elektrod je znehybnilo, a proto je vědci mezi jednotlivými pachovými stanovišti přesunovali za pomoci dálkově ovládané plošiny. Po sedmi hodinách se však sarančata vyčerpala a zemřela.

Sarančata však nejsou jediným druhem, se kterým si lidé tímto způsobem zahrávají. Podobně výzkumníci v poslední době „upravují“ i medúzy. Po letech snah vyrobit tak dokonalého plavce v robotické verzi se vědci ze Stanfordské univerzity a CALTECHu rozhodli použít živé medúzy. Domnívají se, že tito medúzoví kyborgové nám budou nápomocní v boji proti klimatické změně. Měli by totiž zaznamenávat vlastnosti vody, ve které se budou pohybovat.

I když v případě medúz zřejmě nedošlo k žádnému očividnému ublížení na zdraví, přináší využívání zvířat jako živoucích senzorů velice palčivé etické otázky. Vědci se sice zaštiťují tím, že zvířata využívaná při jejich pokusech zřejmě necítí bolest. Pravdou však je, že i „obyčejné“ medúzy na stres reagují a jde o narušení jejich přirozeného života.