Srpen 1968 Zdroj: Facebook/Pepa Daniel
21. srpen 1968. Není snad Čecha ani Slováka, který by o tomto datu alespoň něco nevěděl. Zmatek, překvapení, strach i vůle nevzdat se a věřit. Takové pocity převládaly v srpnových dnech roku 1968. Pojďme si připomenout základní fakta spojené s událostmi, které před 50 lety změnily Československo.
Socialismus s lidskou tváří
Takzvané společenské a politické obrození nebylo spojeno jen s pražským jarem 1968. Vše začalo již o něco dříve. Po studentských demonstracích v roce 1967, byl generálním tajemníkem ÚV KSČ zvolen Alexandr Dubček, jenž v čele nahradil Antonína Novotného.
Právě pod jeho taktovkou v Československu nastal krátce trvající proces národního a politického obrození, který se do historie vepsal pod názvem „Socialismus s lidskou tváří“.
Největší vliv mělo obrození na cenzury tisku, znovuobnovení plurality politických stran, či na ekonomické reformy. Optimismus však ve společnosti zůstal překvapivě krátce…
Škatulata hejbejte se
S takzvaným pražským jarem začala i výrazná škatulata na politických postech. Výměna funkcionářů se týkala i hlavy státu- 21. 3. rozhodlo předsednictvo ÚV KSČ o odvolání Antonína Novotného z funkce prezidenta republiky. Na jeho místo byl dosazen generál Ludvík Svoboda.
Mnohé neznámé tváře se staly leadery osvícenských myšlenek, mezi nimi byl například Josef Smrkovský, který se později stal předsedou Národního shromáždění.
A personální změny byly připraveny i v předsednictvu ÚV. K výměně představitelů mělo dojít v září 68. Právě na podzim tohoto roku měly být přijaty demokratičtější stanovy strany. K velkým plánům, ale jak již všichni víme, nikdy nedošlo.
Osudné léto 1968
Pokusy o jakoukoliv liberalizaci ale nakonec skončily násilným vniknutím vojsk pěti zemí Varšavské smlouvy na území Československa 21. srpna 1968.
Přípravy na okupaci Československa byly započaty už o nějaký ten pátek dříve. Již v červenci se v tisku socialistických zemí objevily zprávy o kontrarevoluci v Československu. V polovině července se pak konala schůzka ve Varšavě, kde však chyběla československá účast, jelikož nebylo vyslyšeno přání československých představitelů, kteří chtěli s každou ze zemí hovořit odděleně.
Schůzka skončila dopisem, ve kterém socialistické země vyzývají Československo a KSČ k rozhodnému postupu proti pravicovým a protisocialistickým silám.
Schůzka číslo 2
Další jednání se konalo na konci července, konkrétně ve dnech 29. 7. až 2. 8. 1968 v Čierné nad Tisou. Toto jednání mělo za cíl uklidnit napjaté vztahy v socialistických zemích. Sovětská strana zde připomněla, že Sovětský svaz ztratil při osvobozování Československa 20 miliónů životů svých vojáků. Nelze tedy očekávat, že Československo pustí ze zóny svého vlivu a vydá jej Severoatlantické alianci nebo čs. pravici. Československá delegace zase zdůraznila, že demokratizační proces neznamená ústup Československa ze socialistického společenství.
Na samém konci ale zástupci Československa souhlasili se zavedením cenzury, zastavením činnosti KAN, K231 a přípravného výboru pro založení Čs. sociální demokracie.
Bratislavská schůzka
Ta se konala jen pouhý den po schůzce č. 2. Měla za cíl se jen utvrdit v tom, že ochrana socialistických vymožeností je společnou internacionální povinností všech socialistických zemí. Účastníci též vyjádřili odhodlání prohlubovat další spolupráci na principech rovnoprávnosti, zachování suverenity, národní nezávislosti a územní celistvosti.
21. srpen 1968
Veškeré osudné dění bylo započato na letišti v Ruzyni, kde nejprve za plného provozu přistálo moskevské letadlo, jehož posádka vydala seznamy pokynů a rozkazy pro příští hodiny. Již o půlnoci byl vydán zákaz přistávání všech zahraničních linek a od této chvíle se prostory letiště začaly plnit sovětskými důstojníky, budova byla neprodyšně uzavřena a letouny s jednotkami sovětské armády přistávaly v jednominutových intervalech.
Obsazování republiky bylo prováděno také pozemní cestou. Již kolem poledne byly hlášeny četné vojenské jednotky v blízkosti státních hranic, vše ale zůstalo bez povšimnutí. Kolem 23 hodiny vojska překročila hranice v počtu asi 200 tisíc vojáků. Během několika hodin se počet ztrojnásobil a obsazování napomáhalo přes 6000 tanků a vojenských terénních transportérů.
Nečekaně důležitou úlohu sehrál československý rozhlas, jehož pracovníci (mezi nimi byl např. Jiří Diensbier)odvedli vskutku hrdinskou práci. I přes všemožná opatření KSČ a výslovný zákaz se jim podařilo odvysílat prohlášení ÚV KSČ v následujícím znění:
„Včera, dne 20. srpna 1968, kolem 23. hodiny překročila vojska SSSR, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice ČSSR. …Předsednictvo ÚV KSČ vyzývá všechny občany republiky, aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor, protože obrana naših státních hranic je nyní nemožná. Proto ani naše armáda, Bezpečnost a Lidové milice nedostaly rozkaz k obraně země…“
Velké boje se odehrávaly také na ulicích. Praha se nacházela v obležení tanků a vojenských transportérů, sovětští vojáci nebyli vůbec informováni o celé akci a tak žádali pomoc od místních občanů. Obyvatelé měst byli sice vyzývání ke spolupráci s vojskem, avšak většina z nich kladla odpor alespoň mlčením. Mnozí však stavěli barikády, stavěli se vlastním tělem tankům do cesty a na vozy kladli vlajky Československa.
Ještě téhož dne zasedal ÚV KSČ, které směřovalo k vydání veřejného prohlášení, zastavení intervence a odeslání dopisů vládám zemí Varšavského paktu. Alexandr Dubček a pár jiných byli uneseni do Moskvy, avšak další členové věrni liberálnímu postupu se stále snažili využít spojení s obyvatelstvem.
22. srpna byl svolán mimořádný sjezd KSČ, nazývaný také sjezd vysočanský, který přijal zásadní dokumenty vyjadřující odmítavé stanovisko k okupaci, vyjádřil podporu dosavadní politice Dubčekova vedení a zvolil nový ústřední výbor. Ačkoli to byl právoplatný sjezd s patřičným zápisem, byla všechna jeho stanoviska a rozhodnutí posléze zrušena.
Všechny snahy spojené s pražským jarem byly postupně utlumeny a zapomenuty a přišla normalizace…
