REPORTÁŽ: Příště tu budeme mluvit rusky. Osobní zážitky z ukrajinského města, které podlehlo
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Z Dnipra do Záporoží: Cesta za válečnou realitou
Setkání s válkou: Strach a odvaha v Stepnohirsku.
Stepnohirsk padl do ruských rukou: Jaký bude osud dalších měst?
Ukrajinské městečko Stepnohirsk, několik paneláků a pár rodinných domů jižně od ukrajinského Záporoží poblíž elektrárny v Enerhodaru, je jen dalším na seznamu sídel, která se stala centrem bojů mezi ruskými okupanty a ukrajinskými obránci. Pro autora tohoto článku je však toto místo výjimečné. Před necelými dvěma lety jej totiž navštívil jako poslední bezpečné město před frontou a zažil atmosféru v místě, které je další na řadě. Týdny o tom spekulujeme, a teď to přišlo.
Píše se březen roku 2024 a válka na Ukrajině trvá už dva roky. Poté, co autor těchto řádků se svým kolegou vždy v době výročí války vyráží mapovat situaci na Ukrajině, se po dvou letech rozhodujeme, že jsme od začátku války nabrali dostatek zkušeností, abychom se přiblížili místům, kde konflikt probíhá naplno — nejen mapovali zmar a zkázu, kterou po sobě Rusové nechali v okolí Kyjeva a dalších měst. Se služební bílou fabií tehdy vyrážíme z Dnipra směrem k Záporoží, městu, jehož jméno ve zprávách v tu dobu zaznívá nejčastěji. Nejsme zkušení váleční reportéři a netušíme, co máme vlastně čekat.
ČTĚTE TAKÉ: Velkolepá oslava v Čečensku: Mladý Kadyrov střílel z kulometu, gratuloval mu Putin i bijec z USA
Záporoží nás poměrně překvapuje. Ač je na dostřel ruských zbraní, život ve městě probíhá normálně dál a zjišťujeme, že apokalyptické scény, které tam očekáváme, se vlastně nekonají. Nehodláme se s tím smířit a po prohlédnutí sociálních médií a živých bojových map se rozhodujeme, že se frontě přece jen pokusíme přiblížit o trochu více. Podél bývalé přehrady Nová Kachovka, kterou Rusové odpálili a ze které zbyla obrovská louže plná bláta, se tedy vydáváme na jih. Ze začátku nic nenasvědčuje tomu, že se přibližujeme frontě. Život ve vesničkách jako by probíhal vcelku normálně. Tahle iluze nás ale velmi rychle opouští.
Setkání s realitou války
Najednou vypadává GPS, civilních aut na silnici výrazně ubývá a pod autem to začíná hučet – silnice jsou totiž zvlněné od pásů tanků. Míjíme rozstřílenou benzínku, ohořelá auta a tušíme, že jsme „správně“. A tehdy přijíždíme do Stepnohirsku, shluku paneláků na malém kopci. Za kopcem se najednou ozývají dunivé rány doprovázené zvuky výstřelů. Žaludky nám v tu chvíli poskakují strachem. V tu chvíli se ale mezi paneláky objevuje osmdesátiletá stařenka, která si do svého rozstříleného panelákového bytu nese zásoby vody v kanystrech. Okna má zabedněná dřevotřískou, skrz kterou má ven protažený improvizovaný komín od kamen.
Koukáme na sebe. Takový strach jsme ještě nikdy nezažili, aktivní válka od nás nikdy nebyla tak blízko. Ale jsou tu lidé, pro které je tohle denní chleba, a ačkoliv jsou mnohem zranitelnější než my, disponují nesčetněkrát větší odvahou, když Stepnohirsk neopustí. Nikdo to nevyslovuje nahlas, ale víme, že pokud Rusové postoupí, bude tady bitevní pole a tohle město skončí v troskách. Snažíme se udržet pohromadě alespoň černým humorem a mezi sebou si říkáme, že až o Stepnohirsku uslyšíme příště, bude se tu dost možná mluvit rusky.
Ten den přišel dnes. „Pouze 45 km do Záporoží. Kdysi útulná vesnice, dnes je zjizvená neustálým ostřelováním. V létě zde zůstalo jen 350 obyvatel. Každý granát, každý zničený dům, každá oběť je zločin, za který se agresor musí zodpovídat,“ potvrzují ukrajinské kanály smutnou realitu — Stepnohirsk padl do ruských rukou. Tedy alespoň to, co z něho po dva roky trvající demolici zbylo.
Rekviem za Stepnohirsk
Takových míst, jako je Stepnohirsk, jsou tisíce, jistě. Ale pokud takové místo osobně navštívíte a pak na sociálních sítích sledujete, jak paneláky, kolem kterých jste chodili, zasahují půltunové bomby, je to zatraceně jiný pocit. Vzpomenete si na opuštěné psy a kočky, kterým jste házeli trochu jídla, na pohledy tamních lidí, kteří vás mlčky nechali dělat svou práci v zoufalé naději, že se o Stepnohirsku svět dozví a nestihne ho smutný osud. To nikdy nepřekoná ani tu nejživější reportáž na světě. Teď je Stepnohirsk v troskách a zda se tu bude mluvit rusky, zdá se, rozhodne se už brzy. Nezbývá než všem podobným městům držet palce a doufat, že nedopadnou stejně. Třeba kvůli lhostejnosti lidí, kteří byli jejich jedinou nadějí.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Záběry ukrajinského vzdoru proti ruské přesile
V médiích působí od roku 2012, specializuje se na reportáže z terénu všeho druhu a na zahraniční zpravodajství zejména o Ukrajině. Má rád kočky, opuštěná místa, počítačové hry a vaření.
