V posledních týdnech jsme informovali hned o několika případech otřesného týrání zvířat, na které jste nás upozornili vy, naši diváci. I díky tomu jsou teď některá zvířata v lepších rukou a jejich majitelé čelí vyšetřování. Takovýchto případů ale může být daleko více. Jak lze pouhým okem rozpoznat patrné příznaky týrání a kam to případně nahlásit?
Podle Josefa Dubna z Komory veterinárních lékařů patří mezi nejběžnější příznaky týrání stále se opakující zranění. „Zlomeniny končetin, zlomeniny žeber, poraněné oči či tělní otvory. Takovéto případy se častěji vyskytují ve větších aglomeracích, kde jsou sousedé anonymní, nebo na odlehlých místech,“ popisuje Duben s tím, že agresor pak také často ztrácí citlivost a empatie, což může vést i ke zhoršení jeho mezilidských vztahů.
K týrání ale nemusí vždy docházet úmyslně. Například některá plemena zvířat vyžadují náročné podmínky, kterých se jim v domácím chovu nemusí dostat. „V poslední době jde o zvýšenou oblibu brachycefalických plemen psů, ale i koček, tj. těch se zkrácenou nosní partií. Tato zvířata mívají problémy s dýcháním, zejména v podmínkách domácího chovu, snáze podléhají respiratorním chorobám a při zanedbání velmi trpí. Budoucí i stávající chovatelé by si měli uvědomit, jaké životní podmínky svým miláčkům nabízejí,“ upozorňuje Duben.
Příznaky týrání by měl rozpoznat veterinář, který následně vyhodnotí, jak situaci optimálně vyřešit. Ne vždy se ale týrané zvíře k veterináři dostane. V takových případech mohou pomoci i všímaví občané. Pokud tedy máte podezření, že dochází k týrání, například na základě výše popsaných příznaků, můžete dát podnět k řešení odpovídajícím orgánům, což je policie nebo obec.
Případům brutálního týrání psů, kterými jsme bohužel byli v posledních týdnech svědky, by mohla částečně zabránit povinná registrace všech psů, která začne platit za dva roky. Ta počítá s lepší možností dohledání jednak majitelů, kteří týrají nebo opustí svého psa, a také zaběhnutých psů.
„Všechno souvisí se vším: Těžko postižitelné týrání zvířat souvisí s ochládáním citů mezi lidmi a lepší evidence může být nástrojem preventivním a nakonec i nástrojem pro případný postih,“ uzavírá Duben.