vymírají žížaly
Současná sucha žížalám nesvědčí. Přečkat období sucha se jim nedaří ani ve větších hloubkách pod zemí. Přitom samy bojují proti suchu. Napomáhají provzdušnění půdy i rozkladu organismů a zadržují tak vláhu v zemi. Může současná situace vyústit až v „konec žížal v Čechách"? Zeptali jsme se odborníka.
"Ekosystémoví inženýři - tak se říká žížalám. Dokáží přetvořit celé půdní prostředí a jsou vůbec nejdůležitější skupinou z celé půdní fauny. Klíčová je jejich bioturbace, která dostává organickou půdu do hlubších půdních vrstev. Dodávají živiny blíže ke kořínkům rostlin a budují vertikální chodby, které dovedou vodu po dešti do hlubších vrstev. Svou aktivitou ovlivňují i půdní organismy, kterým připravují potravu tím, že organickou hmotu zatáhnou dolů. Ovlivňují i mikroflóru, bakterie a houby," tvrdí odborník na oddělení půdní zoologie a půdní mikrostruktury doc. RNDr. Václav Pižl, CSc.
Proč umírají?
Jejich tělo je tvořeno z 80 % vodou – fyziologicky jsou tedy více vodní živočichové. Nemají vyvinutý žádný systém, který by je před suchem bránil. Potřebují spotřebovat tolik vody, kolik samy váží. Například žížala dešťovka není schopna přežít. Ta v období sucha nemůže nikdy přijmout tolik vody, kolik potřebuje.
Jak se žížaly brání?
Žížaly se liší podle ekologických skupin. Celkem jsou tři druhy - povrchové, edoické a anetické.
Žížaly na povrchu vymírají všechny. Obranu proti suchu mají pouze takovou, že vytváří kokony. Čili vaječné kapsule, které jsou schopny sucho přežít a vylíhnout se až v těch příznivějších podmínkách. Ony samotné ale všechny zemřou.
Žížalám v hloubce dvaceti centimetrů se říká edoické. Mají takzvané klidové fáze, díky kterým si vytvoří komůrku, v které sucho přežijí. V té si trochu vlhkosti udrží, ale pokud jsou sucha dlouhodobá, jako jsou dnes, tak uhynou, stejně jako žížaly povrchové.
Třetí skupina žížal anetických sucho zvládá. Žijí až ve dvou metrech půdy, kde jsou spodní vodní vrstvy. Jejich mláďata ale nedokáží zalézat tak hluboko a po čase, kvůli suchu, také zemřou. Dochází k ohrožení i žížal anetických.
Odborník Václav Pižl řekl, že se kvůli vymírání „zhoršuje průsak vody a dochází k erozi. Dochází i k větrné erozi, což znamená, že je půda bez organiky a vysychá. Je z ní prach a dojde k prachové bouři. Tím se ztrácí ta vůbec nejúrodnejší půda. Situace je přímo hrozivá.“
Kde vymírají?
Nejkritičtější je situace na jižní Moravě. Odborníci podle výzkumu zjistili, že na místech, kde bylo dříve 150 žížal na metr čtvereční, je momentálně desetina nebo vůbec žádné.
Dalším problémem jsou rozlehlé orné suché plochy, kde mizí organická hmota. Nemají tam co jíst a navíc se ani nedokáží přemístit do vlhčího prostředí. Vše je kolem suché a žížala se přemístí tak o deset metrů za rok. Na takových obrovských plochách nejsou schopny přežít.
V celé České republice ale žížaly nikdy nevymřou. V oblasti toků nebo mokřadů budou vždycky. V těch suchých místech však dramaticky mizí.
Aneta Šimečková
