Moje tělo - moje věc! Mohou být striptérky feministky?

Anglické město Sheffield odmítlo odebrat místnímu strip klubu Spearmint Rhino jeho licenci. Nehledě na protesty feministických organizací Velké Británie tak podnik pokračuje v provozu.

Debaty o uzavření strip klubů probíhají v různých městech Anglie už nějakou dobu. Koncem loňského roku požadovaly aktivistky v Bristolu odebrání licence místnímu podniku Urban Tiger. Od té doby započaly nespokojené feministky nepokoje v Manchesteru a Sheffieldu. Striptérky se ale ohradily a uspořádaly pochod s transparenty ‚‚Moje tělo - moje věc“. Požadovaly tak zastavení feministických hnutí a klid věnovat se své působnosti i nadále.

‚‚Mě si nekoupíš“

Proti strip klubům vystupuje ve Velké Británii uskupení Women's Equality Party. Jeho členové jsou přesvědčeni, že striptýz mění ženu v sexuální objekt, ponižuje ji a snižuje její serióznost. ‚‚Není to jen o konkrétních ženách a jejich právech. Je to pro nás všechny jako pro společnost normální, ale to se přece musí změnit,“ řekla lídryně uskupení, Charlotte Mead, v jednom z rozhovorů pro britskou stanici Channel 4.

Se strip kluby také aktivně bojuje skupina feministek Mě si nekoupíš. Začátkem roku poprosily aktivistky několik mužů, aby přišli do klubu Spearmint Rhino se skrytou kamerou. Ti si vše natočili a oznámili, že v klubu dochází k narušování pravidel. Podle všeho striptérky před svými klienty ukájely své touhy.

‚‚Neměli jsme jinou možnost, jak prověřit porušování pravidel. Tři ženy navíc oficiálně oznámily pokusy o sexuální obtěžování v tomto klubu. I přesto klub pokračuje v provozu a má prodlouženou licenci. Nejde o konkrétní klub, nýbrž o celou industrii - v každém třetím klubu dochází k podobným situacím,“ dodal jeden z mužů.

Všechny striptérky prý trpí psychickými problémy, těžkými vztahy v rodině a nízkým sebevědomím. Navíc si vydělávají málo a jsou v permanentním nebezpečí ze strany klientely. ‚‚Už nesčetněkrát se mi stalo, že mě klienti v klubu osahávali a chtěli po mně víc než při své práci reálně poskytuji. Pokaždé mě uráželi, nazývali lehkou ženou a osobou, která nezasluhuje žádnou úctu,“ tvrdí Jemma, jedna ze striptérek.

Proti těmto výrokům se ale mnohé striptérky ohrazují, a to nejen ve Velké Británii. Blogerka Tiana Jovanović z Austrálie na svém YouTube kanálu poukazuje na to, jaké je to ‚‚skutečně“ být striptérkou. Ona sama prý netrpí nízkým sebevědomím a její práce ji baví. Potvrzuje ale, že se občas chování klientů v klubu opravdu vymyká kontrole.

‚‚Když jsem začala studovat na univerzitě, uvědomila jsem si, že chci mít peníze a cestovat. Vždy jsem věděla, že jsem sexy. Když mi tedy kamarádka doporučila zkusit striptýz, okamžitě jsem na to kývla. Zkušební doba byla dva týdny a za tu dobu jsem pochopila, že tohle je ta pravá práce pro mě. Sama si určuji, kdy budu pracovat a kolik si tím pádem i vydělám,“ říká Tiana. A pokračuje: ‚‚Ve svém klubu dostávám 85 % z každého privátního tance. Ve všední dny si vydělám kolem pětiset dolarů, o víkendu až o tisícovku víc. Nikdo se nesnaží nás opít, v klubu dostáváme sklenice s vodou a citronem, aby si muži mysleli, že pijeme.“

‚‚Etické striptérky“

Právě kvůli této problematice vznikl film Zlatokopky. Film o tanečnicích, které opíjely a okrádaly bohaté klienty z Wall Street. Snímek je založen na skutečných událostech. A jelikož si tam zahrála i Cardi B, dostává snímek o to autentičtější nádech. Zpěvačka totiž v minulosti skutečně nějakou dobu v newyorském strip klubu pracovala. ‚‚Líbilo se mi, že jsem striptérka. Mnozí chtěli slyšet, že jsem tu práci nenáviděla a nikomu ji nedoporučuji. Skutečně, práce pro každého to není. Od svých dvaceti jsem ale vydělávala přes dvacet tisíc dolarů měsíčně,“ promluvila Cardi v show Ellen DeGeneres.

Etické striptérky jsou ženy, které se před několika lety seskupily v boji za svá práva. Dívky totiž přiznávají, že tahle profese je ponižuje. Nechtějí ale zavřít všechny strip kluby, požadují změnu pravidel. Dnes pořádají pravidelné semináře napříč celou Velkou Británií, kde řeší všechna svá práva, daně a pokuty. Tanečnice se také snaží rozšířit své pole působnosti a pořádají například kurzy kreslení, kam může přijít kdokoli a za 18 dolarů si kreslit pózující tanečnice.

Aktivistky utvrzují, že feminismus začíná tím, kdy ženy podporují jedna druhou a mění zavedené stereotypy někdejší patriarchální společnosti. Vypichují, že atmosféra studu, která se na ně valí ze všech stran, jim komplikuje boj za jejich práva o to více.